- Čau lidičky :D Tak se mooožná brzy začne opět rozjíždět i tento příběh. Nechci nic slibovat, jelikož spolu-autor má své starosti, každopádně ale tento příběh nekončí. Tak doufám že si po té době novou část užijěte :)

++++++++++++++++++++++++++++++++

S omluvou jsem Aleka dovedl opět dovnitř, a sám vyběhl ven abych pomohl ostatním. naštěstí nás Rybynoha varoval dostatečně dopředu, takže se všichni, včetně draků, stihli schovat. už jsme s mámou doma jen zajistili okenice. Bezzubka přišel opatrně z mého pokoje a já ho pohladil po hlavě. během pár minut se silný vítr opíral do domu s doprovodem silného deště a hřmění..

"To jsou tu ty bouře tak silné?" zeptal jsem se, když jsem je viděl zajišťovat okna. Odpověď mi dalo samo počasí.
"Jak dlouho bude trvat, než se ta bouřka přežene?" zeptal jsem a přemýšlel, co bych popřípadnou dobu mohl dělat, abych se nenudil.

"nebude to trvat moc dlouho. Nejdelší trvala dvě hodiny. Dřív tu takové bouře byli vzácné, ale posledních pár měsíců se tu začali hlásit o pozornost.. první která z téhle řady přišla, byla naprosto devastující." Povzdechla si mamka a mně ta slova něco připoměla.
"A.. Aleku, měl bych ti něco ukázat.. pojď se mnou prosím." broukl jsem tišeji a chtěl ho zavést do svého pokoje, kde jsem měl v látce zabalený meč a helmu z jeho ostrova.

"Dobře," řekl jsem trochu zmateně. Ale vstal jsem a vydal se bez dalších slov za ním.
"Co je to, co mi chceš ukázat?" zeptal jsem se, když jsme se zastavili v něčím pokoji.
"Tohle je asi tvůj pokoj, že?"

"Jo, tohle je můj pokoj.. víš, nevím jak ti to říct.." vzal jsem z rohu zabalené předměty a trochu váhavě mu je podal. vůbec si neumím představit jak na to zareaguje..

První jsem zkoumavě pohlédl na zabalené věci v jeho rukou. Na jazyku jsem měl otázku. Proč je tak zničehonic vážný? Ale na to mi asi měly odpovědět oné předměty zahalené látkou. Úsměv na tváři mi poklesl, neboť nastávající situace se mi nelíbila. Opatrně jsem převzal předměty a položil je na podlahu. Až poté jsem odkryl látku. Moje srdce asi vynechalo pár úderů. Tak bych tu chvíli asi vystihl. Moc dobře jsem ty dvě věci poznával. Chtěl jsem něco říct. Místo toho jsem jen vzal položený meč a otáčel si ho v ruce.
"Proč?" špitl jsem. Nic vic jsem říct ani neplánoval. Jen jsem zíral na dva předměty, které mi asi z mého domova zůstali.

"Já.. moc mě to mrzí.. Nezvládnu si nejspíš ani z daleka představit jaké to je ale.. u nás jsi vítaný. Rád ti pomůžu s čím bude třeba a samozřejmě můžeš zůstat." řekl jsem tišeji ale vážně. Pak jsem mu dal na chvíli ruku na rameno.
"počkám dole.."

Cítil jsem, jak se mi podlamují kolena. Mlčel jsem. Škyťákova slova jsem sice slyšel, ale vnímal jsem je tak, jako kdyby nebyly mířeny na mne. Nechtěl jsem brečet. Měl jsem dojít pro pomoc... "Nedokázal jsem to," zašeptal jsem. Co by udělal bráška? Co by udělal? V mé mysli se rozhostil chaos. Nevěděl jsem, co mám cítit. Ale čím víc jsem na ty dvě věci zíral, tím víc se ve mně kupil hněv. Byl jsem naštvaný na sebe, že jsem nedokázal ani dojít pro pomoc. Vždyť jsem se ani nedokázal vzdálit od ostrova. Cítil jsem hněv k těm, co mi tohle udělali... v jednu chvíli jsem popadnul helmu a mrštil sní o zeď. S řinčením se od ní odrazila a odkutálela se kousek ode mne.
"To nemůže být pravda..." řekl jsem a ještě víc sevřel meč. Po chvíli jsem začal cítit pronikavou bolest a všiml jsem si, že sice jsem pravou rukou svíral hrušku meče, ale levou jsem drtil čepel a po té začalo stékat pár kapek krve. Potichu jsem vstal a meč pustil na zem. Ještě jsem se chvíli uklidňoval než jsem tiše přešel ke dveřím a opustil pokoj.

odešel jsem z pokoje a brzy uslyšel ránu... vjel jsem si rukou nervózně do vlasů a zastavil zvědavého Bezzubku který se chtěl jít podívat co to bylo. Hladil jsem ho po hlavě aby se uklidnil. po hodné chvíli Alek vyšel z pokoje ale všiml jsem si změny v jeho pohledu, i pořezané ruky.

Hned co jsem vyšel za dveře jsem viděl toho draka a Škyťáka. Pohled mi trošku zjemněl, ale i tak jsem ze sebe nemohl dostat tu zlost.
"Jak.... jak to na Morku vypadalo?" zeptal jsem se s nejistotou v hlase. Musím to slyšet.

Chvíli jsem váhal s odpovědí, ale chápu že to chce vědět..
"nikoho jsme nenašli. Vše co šlo, shořelo.. pokud.. to někdo přežil, nebude na ostrově ale na cestě kamkoliv jinam."

"Chtěl bych tam.. jít," řekl jsem rozhodně.
"Chci najít ty bastardy... něco po nich muselo zbýt." dodám jako odůvodnění.

"Nevím jestli tak opravdu něco zbylo, ale odvezu tě tam, když teda chceš.. musíme ale počkat až se uklidní počasí"

"Děkuji," řekl jsem a slabě se usmál.
"Já... teď bych se tak chtěl projít..." řekl jsem už trochu nepřítomně. Procházka po pobřeží, nakopnutí pár kamenů... to by mi dokázalo pročistit hlavu.

"Ještě bych opravdu chvíli počkal.." upozornil jsem jemně na bouři která venku řádila. Bezzubka vycítil jeho náladu a tak k němu přišel a hlavou do něj jemně drcnul.

"Já vím..." uznal jsem a pohledem zahnul k drakovi. Pomalu jsem se k němu naklonil a jemně ho obejmul. Nevěděl jsem jestli nedělám špatně, ale v tu chvíli mi na tom moc nezáleželo.

Bezzubka přivřel oči a nechal se objímat. zároveň ale přátelsky zamručel.
Já se pousmál a nerušil je.

Po chvilce jsem se odtáhl a zahleděl se na draka přede mnou.
"Draci jsou opravdu zajímavým druhem," pronesl jsem a nevěděl, co ještě říct. Ale nechtěl jsem tu být v tichu.

Pousmál jsem se a Sedl si před Bezzubku.
"to jsou." poklepal jsem vedle sebe aby se také posadil.
"věřil bys tomu že jsme se tady Bezzubky dříve všichni Báli? Není to tak moc dlouho co naše vesnice s draky bojovala. v té době jsme měli o dracích i úplné jiné knihy." pousmál jsem se trochu smutně a z poličky za námi vytáhl starou knihu. Oprášil jsem ji a podal mu jí.
"náš starý Dračí Atlas.."

"Lidé se často bojí toho, co neznají." řekl jsem zamyšleně. Se zvědavostí jsem převzal atlas a otevřel ho na náhodné straně. Draci tu byli popisováni zcela jinak než v knihách, co jsem četl dřív.

"To ano. Bezzubka je Noční běs. Tehdy jsme o něm věděli jen tohle.." opatrně jsem přetočil na příslušnou stránku, kde nebylo o drakovy téměř nic kromě barvy a hlavně varování, aby se kdokoliv kdo se s ním setká, schoval a prosil bohy o ochranu..
"Bál se ho i můj otec, a to zabíjel draky holýma rukama." pousmál jsem se při vzpomínce na něj.