Margaret se procházela po lodní palubě a sledovala modré nebe které se splynulo na chvíli s mořem.

Po chvíli ucítila vedle sebe nějakou postavu která jí jemně dala svou ruku vedle té její.

Vzhlédla a její pohled se setkal s Charlesem který stejně tak jako ona pozoroval blankytně modrou oblohu spolu s mořem.

Podívala se na něj a jejich pohledy se setkaly.

Bylo to tak zvláštní, dívaly se na sebe a ani jeden z nich nic nepromluvil. Po chvíli nakonec Charles prolomil ticho které bylo vedle nich a nasucho přitom polkl.

,,Za chvíli už budeme v Portugalku Vaše milosti, pomalu se k jeho přístavu už blížíme," řekl Charles a Margaret na něj smutně pohlédla, protože chvíle kdy pozná svou novou zemi spolu se svým manželem se už pomalu blížila.

Margaret se znovu na něj podívala jenže on už tam nebyl, zmizel stejně tak jak přišel a ona tam tak zůstala stát sama.    

Ještě že po chvíli jí společnost dělaly zase její dvorní dámy, protože při pohledu na pomalu se blížící pevninu se jí draly slzy do očí.