Večer seděl Charles u stolu a smutně se díval na nějaké papíry které musel ještě vyřídit a taky ho trápilo to jestli král své sestře nakonec odpustí.

,,Děje se něco Charlesy, proč jsi takový smutný?," zeptala se Margaret když za ním přišla a dala mu své ruce okolo krku.

,,To nic Margaret jen ještě musím vyřídit pár věci a jen tak přemýšlím," odpověděl Charles, jenže Margaret to na něm okamžitě poznala.

,,Nelži mi Charlesy, já vidím že tě něco trápí, no tak co je to....?," zeptala se znovu a přitom vzala jeho hlavu kterou si přitiskla k tělu něžně do dlaní.

,,Ale nic Margaret to tě nemusí trápit," odpověděl a ona ho po jeho tvářích něžně pohladila.

,,Ale no tak Charlesy řekni mi to jsem tvoje manželka a mám právo vědět co mého manžela trápí," dodala a pak ho políbila do vlasu.

,,Tvůj bratr když jsem s ním mluvil.....odpustil mi, ale tobě zatím ne a říkal že to všechno ještě zváží a mě to všechno trápí kvůli tobě miláčku, protože nechci aby tě takhle ponižoval," řekl Charles po chvíli a přitom jí chytl za ruku.

,,Ale no tak Charlesy netrap se tím, mě je s tebou dobře a když můj bratr řekl že to ještě zváží, tak já mu věřím že to udělá. A i kdyby ne, tak mě je tady s tebou hezky a hluk královského dvora ani nepotřebuju," odpověděla a přitom políbila jeho ruku za kterou jí chytl a pak přešla blíž ke stolu ke kterému se potom opřela.

,,Jsi můj manžel Charlesy a mě stačí to co mi dáváš," dodala Margaret a pak se k němu přiblížila ještě blíž a on jí chytl kolem pasu.

 ,,Miluji tě," řekl Charles něžným hlasem a sevření jeho rukou o kolo jejího pasu ještě zesílilo.

,,A nikomu tě nedám....nikdy," zašeptal ještě a pak se k němu Margaret sklonila aby ho mohla políbit.

,,Miluji tě," zašeptala mu Margaret do rtu.

 ,,A nikdy bych nikoho jiného než tebe nechtěla," dodala a pak se jejich rty navzájem dotkly a spočinuly dlouhou chvíli v nekonečně dlouhém a vroucím polibku.