,,Co se stalo Margaret?," zeptal se Charles když jí utřel slzu a přitom jí dlouze pohlédl do očí.

,,On, můj bratr vyhodil mě ode dvora, takže už nemám domov Charlesy," odpověděla Margaret a z jejích očí opět začaly téct potoky slz.

,,Ale máš domov Margaret u mě a v mém srdci," řekl hned na to a pak se jí jeho ruka jemně dotkla.

,,Jsi má žena Margaret a já se o tebe postarám, to ti slibuji," dodal a pak jí setřel slzy z tváře.

,,A teď už neplakej, ano jsi krásná a slzy ti vůbec nesluší a já nechci aby jsi brečela, protože mi tvůj pláč trhá srdce a nechci ani aby jsi byla smutná má lásko. Tak už neplakej a osuš si oči, neboj se já to nějak zařídím, ale napřed tě odvezu domů.....k nám domů Margaret," zašeptal jí Charles něžně do ucha a pak se jeho prsty opět dotkly Margaretiny tváře.

,,Miluji tě a postarám se o tebe," řekl šeptem a pak se jeho rty něžně dotkly těch jejich.

,,A teď už pojď domů a já se o to ostatní postarám," dodal Charles když se od ní jeho rty odtrhly a pak jí vzal do náruči a zanesl jí až ke kočáru který jí měl odvést do jejich společného domova.

,,Buď opatrný Charlesy, nechtěla bych o tebe přijít," zašeptala Margaret když jí Charles něžně položil do kočáru a dala mu vášnivý polibek.

,,Neboj se Margaret budu opatrný a takhle to rozhodně nenechám, protože takové zacházení si od svého bratra rozhodně nezasloužíš. Jeď domů a já tam pak za tebou přijedu, jen jsi teď musím vyřídit pár věci," dodal Charles mezi polibky a pak si jí k sobě trochu přitáhl.

,,Nech to být Charlesy bojím se o tebe," zavzlykala Margaret ale Charles jí položil na sedačku a pak už za ní zavřel dveře od kočáru.

,,Musím to udělat Margaret, protože tohle si nezasloužíš..... po tom všem," řekl a pak už se vydal zpátky do hradu a Margaret i se slzami v očích a strachem o něj jela domů, tam jak chtěl i když nejraději by vystoupila a utíkala za ním.

Jenže kočár se rozjel dřív než mohla otevřít dveře a tak mohla jen svého muže sledovat jak opět vchází do královského hradu.