20. Je to moje přání
,,Ale Vaše Milosti to nejde," řekl jeden z věrných mrtvého krále a obrátil se na Margaret.
,,Ale já už jsem se tak rozhodla a je to i mé přáni abych se mohla vrátit domů," odsekla Margaret a vrhla na toho muže dlouhý pohled.
,,Neslyšely jste že si to její Milost přeje, tak jí dovolte aby se mohla vrátit domů," vložil se do toho Charles a sjel toho muže pohledem plným zlosti.
,,Dobra tedy udělejte to co chce její Královská milost a připravte všechno k jejímu odjezdu," řekl lord Robertsy a uklidnil tak všechny královy věrné kterým to přišlo naprosto nepřípustné. A tak ještě ten den se Margaret znovu nalodila na loď která jí přivezla a vydala se zase opět na cestu domů.
Spolu s Charlesem po jejím boku, i když si o nich možná i mnozí královy dvořané šeptaly ale oni doufaly že o tom co je mezi nimi snad nikdo neví.
A tak se Portugalské koruny chopil syn zesnulého krále kterému tak vlastně Margaret usnadnila ono dlouhé čekání na korunu, na kterou čekal opravdu neskutečně dlouho.
Protože jeho otec mu jí i když byl už moc starý nechtěl ještě předat a vládl doslova pevně.
A tak jeho syn a nynější mladý král neměl na korunu dokud byl jeho otec živý největší šanci a tak vlastně i díky tomu co Margaret udělala mohl usednout na trůn který by mu tak možná ještě dlouho nepatřil, ale kdo ví že.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro