Ráno Jasňenku čekal mírný šok. Probudilo jí spousta hlasů a zářící paprsky dopoledního slunce. Nejprve nevěděla kde se ocitla a musela se pořádně rozhlédnout kolem sebe, aby si vzpomněla, že se v noci dostala sem mezi klanové kočky.

   ,,Poběž za mnou, velitelka svolává shromáždění, řekla bych že se to bude týkat tebe," křikla vesele na Jasňenku Jantarka, čekající už u vchodu do toho doupěte. Z boku se k ní tiskl malý černý kocourek s bílou tlamičkou asi tak jejího věku.

  ,,Cože?" nechápala Jasněnka. Usoudila, že ten kocourek bude pravděpodobně její kotě, ale netušila co myslela shromážděním.

  ,,Prostě pojď, na shromáždění se vždy dozvíš zajímavé informace," řekla pobaveně Jantarka a vydala se svižným krokem k takovému menšímu balvanu na kraji tábora. Už pod ním sedělo několik koček.

  Jasňenku ale spíš zajímal celý tábor. Teď ve světle si ho konečně mohla prohlédnout. Zjistila, že všechny doupata jsou na krajích tábora v keřích. Uprostřed toho moc nebylo, jen občasně nějaký keřík a hlavně obří hromada s kořistí. Na tu se Jasněnka pořád musela dívat, ale jak pořád šla, narazila do jednoho stříbřitého kocoura.

  Než stačila jakkoliv uskočit, kocour už se nad ní skláněl a vypadal, že se jí chystá prokousnout hrdlo. Jasněnka šíleně zaječela a koutkem oka zahlédla, že se k ní bleskurychle vydala nějaká trojbarevná kočka.

  ,,Potoku, pusť to kotě a opovaž se mu něco udělat," zavřela výhružně na kocoura. Ten od Jasněnky odstoupil a nedůvěřivě si jí prohlížel. Jasněnka ale na nic nečekala a odběhla za Jantarkou a jejím černým kotětem. Ta se jí chystala něco říct, ale přerušil jí zvučný hlas.

  ,,Sešli jsme se dnes proto, abych vám představila nového člena našeho klanu," znělo přes celý tábor. Když Jasněnka zvedla hlavu, všimla si, že tato slova pronáší šedá mourovatá kočka s modrýma očima.

  ,,Přivítejte mezi námi Jasňenku! Tornádo jí našel když šel na noční loveckou hlídku hranic, hned tady, poblíž tábora. Je asi tak stejně stará jako kotě Jantarové svíce, proto se její adoptivní matkou stane právě ona, dokud se nastane učednicí. To bude celkem brzy, jelikož oboum je téměř šest měsíců. To je zatím vše. Konec shromáždění," shrnula vše ta kočka, jak si domyslela Jasněnka, jejich velitelka.

  Pohledy všech shromážděných koček se po ní okamžitě vrhly. Některé byly nedůvěřivé, jiné zase zvídavé. Jasněnka se každopádně moc komfortně necítila.

  ,,Ale Sou... Hvězdná Soutěsko, jak si můžeš být jistá že to není ničí špeh nebo že nám nic nemůže udělat?" ozval se nevrle ten stříbřitý kocour do kterého vrazila.

  ,,Po... Zurčící Potoku, vždyť je to kotě," zasmála se Hvězdná Soutěska, ale Jasněnka si nemohla nevšimnout, jak nervózně cuká špičkou ocasu. Nechápavě se koukla na Jantarku, ale ta si jí ani nevšimla.

  ,,Vždyť je to jasné! Jak říká Hvězdná Soutěska říká, je to jen nevinné kotě," prskla tmavě hnědá kočka s modrýma očima. Jasněnka trochu zpozorněla, protože jí připomínala Hnědou.

  ,,Ty mlč Neproniknutelná Bažino, sama jsi se nenarodila v klanu," zamrmlal Potok. Bažina vypadala že se by chtěla něco říct, když v tom je přetrhl velitelčin hlas.

   ,,Svoje účty si vyřiďte až v soukromí! Vždyť už jsem to řekla dávno - shromáždění končí," a s těmito slovy seskočila z balvanu a zamířila k jednomu doupěti poblíž.

  Jasněnka se zaujetím pozorovala rozcházející se kočky. Dobře viděla, že i když jdou Neproniknutelná Bažina i Zurčící Potok docela daleko od sebe, metají po sobě očima blesky. Jí ale nezajímaly jejich soukromé záležitosti, jí zajímala hlavně Bažina. Že by fakt byla kotětem Hnědé? Ale na to by potřebovala více důkazů. Může to být třeba náhoda.

  ,,Nekoukej za nima. Není to hezký. Pojď za mnou, nejprve ti představím všechny ze školky," řekla Jantarka stojící za Jasněnkou. Ta se k ní otočila a mňoukla na souhlas. Potom se společně i s tím černým kotětem vydali ke školce.

  ------------

,, Já jsem Soumráček," řekl ten černý kocourek těsně před školkou Jasněnce. Jasněnka to nečekala a tak mírně nadskočila.

  ,,Ahoj Soumráčku, já jsem Jasněnka," usmála se na něj Jasněnka.

  ,,Víš, já jsem rád, že jsi se tu objevila. Já jsem se ve školce mohl poslední půlměsíc unudit. Moji kamarádi Tlapička a Plamineček, teda vlastně teď už Bílá Tlapka a Kmitající Plamen se právě před půl měsícem stali učedníky. Já už se tak nemůžu dočkat až se stanu učedníkem! Ještě tyden a už. Každopádně od toho co se těmi učedníky stali, jsou tu jen Penkavička, Čerňásek a Motýlek. Ti jsou ale moc malý, takže jsem si s nima nemohl hrát ani o ničem pořádně popovídat," rozpovídal se najednou Soumráček.

  Konečně vešli do školky. Jantarka si nejprve lehla na svůj pelíšek a vypadala že bude odpočívat. Potom se ale hnedka zase vymrštila na nohy.

  ,,Vždyť já jsem ti chtěla všechny předsta..." nestačila dopovědět, protože jí do řeči skočil Soumráček.

  ,,Vpohodě mami, já všechny Jasněnce představím. Můžu, že jo?" koukl se po ní prosebnýma očima Soumráček.

  ,,Ale ano, ty můj malý kulíšku," zasmála se Jantarka a olízla mu hlavu. Jasněnka se neubránila ukapnutí pár slziček. Vždyť je to tak nedávno, co naposledy viděla svoji mamku.

  Jantarka si toho nejspíše všimla a ocasem jí usušila oči.

,,Neboj se, k mamce se určitě dostaneš," slíbila jí Jantarka. No, Jasněnka si tím až tak jistá nebyla.

  ,,Hele, Trojlístka už sem jde," vykřikl najednou Soumráček. Opravdu, když se Jasněnka otočila, všimla si že ke školce jde tříbarevná kočka se třemi koťaty. Uvědomila si, že je to ta samá kočka, co ji zachránila před Potokem.

,,No tak Jasněnko, tohle je Jetelní Trojlístka," představil Soumráček druhou matku. To už ale Trojlístka byla přímo u školky.

  ,,Tak ty jsi ten nový člen klanu," usmála se na ní, ,,jsem ráda že jsi narazila právě na nás klan. Třeba v lučním klanu by ti nejprve uštědřili lekci boje a podrobný výslech, než by tě možná přijali do klanu," přivřela tajuplně oči. Na to následovala chvíle ticha.

  ,,No a tohle jsou moje koťata, Čerňásek, Motýlek a Penkavička," prolomila ticho Trojlístka a postrčila před sebe všechny tři. Jedno kotě bylo celé tmavě zrzavé, jen s bílím flíčkem na čumáčku a bílýma tlapkama. Druhé bylo zas celé černé. Třetí bylo strakaté, podobně jako jeho matka. Žádné z nich nic neřeklo a jen odešli do pelíšku jejich matky, kde se začali hihňat a prát se mezi sebou.

  ,,Bohužel se občas neumí chovat před ostatními kočkami," pokrčila rameny Trojlístka po chvilkovém pozorování svých koťat. Švihla ocasem a šla své potomky zkrotit.

  ,,No tak bych ti možná mohl představit ostatní, že?" řekl vesele Soumráček a vyrazil ze školky. Jasněnka mu byla hned v patách.

  Soumráček se po chvíli zastavil před jedním z doupat. ,,Tohle je učednické doupě. Tady jsou moji kamarádi, občas je chodím navštívit, ale bohužel dost často v doupěti nejsou, protože chodí na trénink," podotkl a prosmýkl se vchodem. Jasněnka chvíli váhala, ale když pak slyšela veselé vítání, protáhla se vchodem také.

  Soumráček se zrovna přátelsky otíral o bok zrzavo bílého kocoura. Nadšeně se na ní podíval a hned se pustil do představování.

  ,,Tohlensto je Kmitající Plamen," mávl ocasem na toho kocoura, se kterým se ještě před chvílí vítal. Ten jen na pozdrav kývl hlavou a usmál se.

  ,,Já jsem Bílá Tlapka," představila se kočka sedící poblíž Plamena.

  ,,My jsme sourozenci," dodal Plamen, aby se to nevypadalo že je nemluvící jedinec. Zkrátka se předháněli o pozornost.

,,Já se jmenuju Jasněnka," řekla Jasněnka a v tu chvíli si uvědomila, že oni už musí vědět jak se jmenuje, páč to Hvězdná Soutěska říkala na shromáždění. Radši sklonila hlavu a pozorovala své tlapky.

  Plamen s Tlapkou si vyměnili významné pohledy a Soumráček jen pokrčil rameny.

  To už se ale radši rozloučili a Soumráček šel Jasněnce predstavit ještě představit léčitele a jeho učedníka...

 
Uf, já se nějak rozepisuji, co se počtu slov týče, mám 1258 slov, ejo. Omlouvám se, že tahle knížka vychází jednou za uherský rok, nebudu hledat žádný výmluvy a prostě to napíšu na rovinu - jsem prostě moc líná lol. Zatím to není ještě moc záživné, ale za pár kapitol už by se mělo začít něco dít! Těšte se xd