Když se Jasněnka odhodlala ke krátkému průzkumu, přišli zrovna lidé. To ale Jasňenku neodradilo a seskočila z parapetu.

  Nic úžasného ale neobjevila a navíc zjistila že tady jí bude čekat k jídlu pouze to co vypadá jako bobky. Při vzpomínce na jídlo jí pořádně zakručelo v břiše. Kdy vlastně naposledy jedla? Že by to byla ta myš co ulovila s Drápkem?

  Z toho usoudila jediné - musí utéct. Počkala do večera až lidé usnou. Když už nic neslyšela (kromě chrápání) a všude byla tma, vydala se směr dveře. Naštěstí tam byli dvířka pro kočky a byly otevřené. Jasněnka se jimi protáhla a rozběhla se.

  Běžela prostě nějakým random směrem, dokud nenarazila na houštiny. Skvělé místo na přespání do rána, potom uvidí co dál.

   Ani na chvíli neváhala a začala se jimi prodírat. Po chvilce před sebou viděla něco jako mýtinu, teda mezi keři a ne mezi stromy. Přímo geniální.

  V tom zaslechla nějaké hlasy. Ztuhla a zavřela oči. Hlasy se blížili. Za pár okamžiků jí někdo popadl do tlamy. Jasněnka se ani nebránila. Bylo zřejmé že ten co jí nese je taky kočka a mnohem silnější. A větší. Navíc jich tam bylo víc. Takže by to nedávalo žádný smysl.

  Nesla ji směrem k té mýtině. Byla tam maličká skalka a hromada s různými úlovky. Z toho usoudila že se dostala do nějakého klanu.

  ,,Auu!" vykřikla Jasněnka, když ji ta kočka hrubě hodila na zem. Nad ní se sklonila nějaká kočka, která se vynořila buhvi odkud.

   Se zájmem si ji prohlížela a potom se zeptala: ,,kdo to je?"

  ,,Nějaké kotě, Hvězdná Soutěsko," řekla ta kočka, která ji nesla, vlastně kocour, jak si Jasněnka až teď všimla.

  Kočka na kterou mluvil zvedla hlavu od Jasněnky. ,,Neřekla bych že bude nebezpečná. Dejte jí jídlo, je hrozně vychrtlá. A potom jí doneste... Jantarové Svíci, ta má jen Soumráčka," zaúkolovala je.

   Jasněnka moc nechápala co se děje, ale vypadalo to že jí ty kočky nechtěj ublížit a navíc jí dají jídlo. Prozatím se cítila spokojeně.

  Po dojedění výborné tučné myši jí ten kocour, co jí nesl pobídl, aby za ním šla. Jasněnka ani chvíli neváhala zajímalo jí, kdo je ta Jantarová svíce.

  ,,Jantarko, nesu ti překvapení," usmál se. Ze křovin vystrčila hlavu šedivá kočka, patrně s jantarovýma očima. To ale Jasněnka spíš jen odhadla podle jména, jak byla tma tak moc neviděla.

  ,,Huh? Co my neseš tak pozdě v noci?" zamrkala překvapeně. Vždyť téměř všichni už spí a ona téměř taky spala dokud jí nevyrušil její miláček.

  ,,To bys ani nečekala Jantarko. Postarala by jsi se o tohle kotě? Je přibližně stejně staré jako Soumráček, takže myslím že nebude potřebovat mléko," a s těmito slovy položil Jasňenku jemně přímo před Jantarku.

  ,,Mě je náhodou téměř 6 měsíců," ozvala se Jasněnka aby ukázala že ona jako je už hodně stará a že nepotřebuje péči. Ona chce Hraběnku nebo alespoň Hnědou.

  ,,No vidíš o důvod navíc, aby si tě Jantarka vzala," musel se zasmát ten kocour, ,,a kdyžtak já jsem Tornádo. Jsem zástupcem velitelky," dodal už trochu pyšným tónem.

  ,,Pravda, pravda, jak se vlastně jmenuješ ty?" zeptala se Jantarka a společně s Tornádem se na ni podívala.

  ,,No, já, já jsem Jasněnka," odpověděla.

  ,,Být vámi bych už šel do doupěte, čas ubýhá a už je docela pozdě, ať se alespoň trochu vyspíte. Já už taky jdu," zívl Tornádo a vydal se někam jinam.

   ,,Tak pojď, tady ti bude dobře," řekla Jantarka a zalezla do houštin. Jasněnka tam po chvíli vlezla za ní.

  Bylo tam teplo a spousta jiných koček. Teda jen jedna kočka a čtyři koťata, když nepočítáme Jantarku s Jasněnkou. Všichni už spali.

  ,,Kdo to je?" zeptala se zvídavě Jasněnka.

  ,,To ti řeknu až ráno. Teď už je moc pozdě," řekla Jantarka a lehla si.

  ,,Ještě jedna věc, proč ta kočka řekla Tornádovi aby mě donesl k Jantarové svíci ale ty jsi Jantarka?" chtěla ještě vědět.

  ,,No tak moje oficiální jméno je Jantarová svíce, ale všichni mi říkají Jantarko. Je to kratší," zívla a už vypadala že chce definitivně usnout. No tak Jasněnka si počká, ta už je na čekání zvyklá, viz Hnědá. Vida, odpovědi od ní kdo je stejný jako ona se ještě nedočkala. A proč jí vlastně říkala o těch jejích koťatech? No, však ona se to někdy dozví. A taky že ano.

Wow 743 slov, asi nejdelší kapitola co jsem kdy napsala! No tak tady se už konečně Jasněnka dostala do klanu ej.