Ráno Jasňenku probudil docela hlasitý hlas nějakýho člověka.

  ,,Á ty už jsi vzhůru! Hned ti budu překládat," spustila na ní Hnědá hned co jen otevřela oči.

  ,,Co, co?" nechápala Jasněnka.

,,Pst! Teď říká něco že je to jako že důležitý... tohle nevím, nevím a počkat, tenhle zvuk mi něco říká, sákrýš, co to jen je?"

  Jasněnka na ni jen celou dobu nechápavě koukala.
,,Ty umíš řeč lidí?"

  ,,Jen základy. Jak už jsem tady dlouho, tak už umím rozpoznat, jaký zvuk přibližně co znamená," řekla Hnědá.

  ,,A tobě říkají jak?" hodila po ní zvědavý kukuč Jasněnka.

,,Hm, to je těžký ti to říct, já nedokážu jejích zvuky napodobit jako oni nedokážou ty naše. Ale když volají na mě tak něco ve smyslu,"přestala na chvíli mluvit Hnědá a dostala ze sebe zvláštní zvuk.

  Kdyby jsme to zaslechli my, tak bychom si při troše fantazie mohli domyslet, že to znělo jako tónina hlasů když říkáte Líza.

  ,,A jak říkají mě?" obtěžovala už zase hnědou Jasněnka.

  ,,Tobě, no nějak jako..." než stačila ze sebe vydat další zvuk, rozevřeli se prudce dveře a do nich vstoupilo několik lidí a to Hnědou polekalo.

  Jasněnka se samozřejmě taky hodně vylekala a zacouvala do rohu klece, odkud se mínila ani nehnout.

  ,,Strašpytle! Už jsem si na to slovo vzpomněla! Je to návštěva," křikla na Jasňenku Hnědá.

  Lidé se mezitím domlouvali a podepisovali nějakou smlouvu. Poté se vydali kleci s Hnědou a Jasněnkou. Jeden z lidí bez váhání otevřel klec a vyndal z ní Jasňenku.

   Ta si nejprve myslela, že jí zase jde vynést ven, ale když jí dal do náručí jiného člověka, už se jí to přestávalo líbit. Vytáhla drápky a snažila se někoho škrábnout.

  Její snaha ale byla absolutně marná, protože jí lidé hned strčili do nějaký krabice se zamřížovanými dvířky.

  Ještě slyšela volat Hnědou na rozloučenou a potom už jí zmizla z doslechu. Rozhodla se že se pokusí koukat na cestu aby se mohla od toho místa kam jí vezou dostat zpátky do útulku a od tamtud domů. Ona by jí Hnědá poradila.

  Cestu ale ztratila když jí dali do auta. Ano i auto věděla co je, díky Hnědé když si to odpoledne povídali.

  Jízda autem jí ze zázračného důvodu uspala. Dokonce usnula docela tvrdě a vzbudila se až auto zastavilo.

  Lidé ji vyndali ven z auta a donesli do nějakého domu. Tam jí jeden z nich otevřel zamřížovaná dvířka. Potom všichni odešli a Jasněnka osaměla.

  Vyšla z klece, ale neměla ani pomyšlení na průzkum nového místa. Místo toho vyskočila na parapet nejbližšího okna a zadívala se ven.

   Proč se to děje? Během pár dní se toho tolik událo. Nejprve jí opustila Hraběnka, potom to s Drápkem, chytili ji lidé a dáli jí do útulku a teď se ocitla na nějakým cizím místě. Nad tímhle pomyšlením se musela rozbrečet.

Omlouvám se že ty kapitoly jsou tak krátké a vydávám je po tak dlouhé době, no snad neva a doufám že se vám to zatím líbí ❤️ Jo a ještě jsem si vzpomněla - vím že jsem před začátkem knihy napsala rozpis klanů a tak si mužná říkáte kde teda jako jsou? No abych pravdu řekla trochu jsem se rozepsala (nebo spíš jsem to rozčlenila na víc kapitol xd), takže si na klany budete muset ještě chvíli počkat. Ale proč to tady vlastně píšu když už se setkala z Drápkem? No nic no, už radši přestanu psát, protože sem toho napíšu snad víc než do celý kapitoly lol, tak zdar u další kapitoly!