Překvapeně se na něj podívá, ale on se ani nepohne. Nehne ani brvou. Ani sebemenší náznak vysvětlení, proč porušil jejich dohodu. Vlčice se nesouhlasně přikrčí a zavrčí. Zavře oči a sklopí pohled, aby dostala své emoce pod kontrolu. Párkrát se zhluboka nadechne a vydechne, aby si utřídila myšlenky.
Vážně řekl tohle?! Co budeme dělat? Vlčice vztekle přechází uvnitř ní a ona se cítí úplně stejně, jen se snaží na sobě nedat nic znát. Neudělá mu tu radost, aby viděl, jak je vytočená.
Nemám na výběr. Moc dobře věděl, že bych sem nešla, kdybych to věděla a teď nemám na výběr. Pokud neposlechnou, jeden z jeho poskoků, nebo on sám mě zabíjí. A i kdyby při mně stála Bohyně a povedlo se mi utéct, za sebou mám stovky vlků připravených splnit každý jeho příkaz. Zapomnělas? Všechno se v ní pere, jak se snaží přijít na něco, jak z toho vybruslit, jenže ji nenapadá nic kloudného.

„Přísahej," ozve se nad ní tvrdý hlas, který nemůže slyšet, ale cítí jeho vztek a nátlak. Pomalu zvedne pohled a s kamenným výrazem se na něj podívá.
Dobře. Chce válku? Má ji mít. Vydechne a přestože by mu nejraději plivla do tváře skloní hlavu. Pár vteřin. Pár nádechů a stejně jí to přijde jako celá věčnost. Jakoby se uvnitř ní něco zlomilo. I když si to dřív nepřiznala, chtěla mu věřit. Doufala, že třeba Bonnie a Kyle mají pravdu a opravdu je lepší, než si myslí. Mýlila se. Je horší. Daleko horší, než všechny ty nejděsivější historky, které o něm slyšela.
Napřímí se a vzhlédne k němu, ale do očí se mu nepodívá. Za to jí nestojí. Jen chce vidět, až ji vybídne, aby vyšla nahoru. Jestli to má vůbec v plánu.
„Pojď ke mně," vztáhne k ní tlapu a ona si vyhrne šaty a ztěžka se rozejde. Krok za krokem. Schod za schodem a čím víc se k němu přibližuje, tím se jí to zdá těžší. Mine nabízenou pomoc o pár centimetrů a postaví se po jeho pravici. Zpříma hledí před sebe a s nečitelným výrazem hledí daleko do tmy za všechny vlky, kteří postupně přicházejí a slibují věrnost. Bez hnutí stojí a všechno dění jde mimo ni. Uzavřela se do sebe a snaží se na sobě nedat nic znát.

Probere ji až pohyb, kdy Daren jednou tlapou sejde o schod níž, otočí se k ní a nabídne rámě.
„Pojď," teprve teď si uvědomí, že přísahy skončily a už je tma. Zhluboka se nadechne a stiskne čelisti.
Nedotknu se ho, ani za nic. Leda bych mu mohla dát do zubů nebo pořádně nakopnout tu jeho zrádcovskou prdel. Vlčice souhlasí a tak se rozejde, ale úplně ho ignoruje. Rychle s ní srovná krok a než sejdou ze schodů, vlci jim udělají prostor, aby mohli projít.
Jen co jsou z dohledu a doslechu zrychlí krok. Ani neví, kdy se od ní odpojil. Vtrhne do pokoje a zabouchne za sebou dveře. Je jí jedno, že je hluboká noc a všichni spí. Nebo spíš je tak vytočená, že si to vůbec neuvědomuje. Chvíli naštvaně přechází a potlačovaný vztek se postupně dostává ven. Nakonec vybuchne, kdy chytí první věc, která jí přijde pod ruku, což jsou stolní hodiny, a mrští jimi o stěnu.
Do očí se jí derou slzy, ale ty ji teď nezajímají, protože se otevřou dveře a dovnitř vběhne Bonnie s Terenzem a v závěsu i Kyle. Spěšně se rozhlíží, co způsobilo ten hluk a teprve když uvidí spoustu rozsypaných koleček po místnosti se podívají na ni.

„Co se děje?" Bonnie k ní popojde, ale ona na sebe nenechá sáhnout a uhne. Zastaví se a všichni na ni nechápavě hledí. Zběsile začne ukazovat a nakonec otevře ústa v němém výkřiku, pěstmi se bolestně udeří do nohou a rezignovaně padne na kolena. Kdyby mohla, křičela by, dokud by nepřišla o hlas.
„Co se stalo?" otočí se Bonnie ke svému bratrovi, který se se zachmuřenou tváří dívá na zlomenou dívku na zemi.
„Přinutil ji přísahat věrnost," nevěřícně vydechne. Bonnie si přikryje dlaní ústa a podívá se na svého bratra, z jehož pohledu vyčte, že myslí na to samé co ona. Daren je na tom daleko hůř, než si mysleli a doufali.
„Co to znamená?" zeptá se Terenz, který vůbec nechápe, proč jsou oba tak vyděšení. Bonnie se podívá na Browny, která sedí na zemi. Ponížená a zlomená. Cítí její bolest. Moc dobře věděla, že kdyby Daren splnil svůj slib, měl naději, aby na něj změnila názor, ale on ji zradil a vzal to jediné, co měla. Vlastní vůli.
„To znamená, že ji nepřijal jako svou družku a potlačil v sobě všechny emoce a pocity, které její příchod probudil. Teď je pouze zvíře, pro které je jen jedna z poslušných vlků."

***

Browny se rozhlédne po obrovském otevřeném prostoru několikapatrového nákupního centra a pak se podívá na Bonnie, která se třese nadšením a nedočkavostí. Chtě nechtě se musí letmo pousmát.
Naštěstí měl dost rozumu a v noci se v pokoji vůbec neukázal. Po tom, co všichni odešli si dala dlouhou vanu a prohledala všechny skříňky v pokoji, než konečně našla láhev něčeho, co sice smrdělo a i stejně příšerně chutnalo, ale byl to alkohol. Nakonec usnula u okna s prázdnou lahví v ruce.
Ráno prodělala nepříjemný budíček v podobě Bonniina vysokého hlasu, když jí přišla oznámit, že dostala Darenovu kreditku a mají spolu jet nakupovat. Moc nadšená nebyla, hlavně když ji při každém zvuku hlava rezonovala a od rána měla příšernou náladu, ale nakonec její neústupnosti ráda vyhoví. Aspoň na chvíli přestane myslet na včerejšek.

Bonnie ji chytne za ruku a tak se k ní otočí.
„Pořádně mu provětráme účet," mrkne na ni a než stihne jakkoliv zareagovat, už ji vleče k prvnímu obchodu. Brzy si uvědomí, že vůbec nevnímá dění kolem. Bonnie vybírá oblečení a ona si ho zkouší. Všechno, co sedí koupí, protože jak tvrdí Bonnie: Oblečení není nikdy dost.

Tohle tvrzení nemohla posoudit, protože měla vždy jen pár kusů a občas chodila i v roztrhaném. Na nové buď neměla peníze, nebo si situace zrovna vyžadovala věnovat se něčemu důležitějšímu. Ale nemá problém s tím, koupit všechno. Od teď mu ze života udělá peklo na zemi. Využije každou příležitost ho naštvat, všechno, čím by ho vytočila, nebo znemožnila. Tohle teď bude její smysl života. Do té doby, dokud se neobjeví sebemenší příležitost k útěku.
Je jedno, co s ní udělá, jak ji za to potrestá. To nejhorší už udělal a tím mezi nimi vyhlásil válku. Nehodlá ze sebe dělat idiota. Není fackovací panák ani panenka na hraní pro arogantního čokla. Nemůže si dělat co chce bez toho, aniž by to mělo následky a ty od teď ucítí pokaždé, jen co se naskytne příležitost.
On může za to, jakou má náladu. Vztek z ponížení v noci utopila v lahvi a ráno zůstal jen smutek a pachuť zrady. Teprve teď, po tom všem byla ochotná si přiznat, že mu opravdu chtěla věřit. Že chtěla věřit Bonnie a Kylovi, že je jiný. Že se od nich tolik neliší.

Povzdechne si a s pohledem na horu oblečení si stočí vlasy do drdolu a navlékne další šaty z mnoha. Bonnie je očividně šaty posedlá. Podívá se na sebe do zrcadla. Jsou příšerné.
Jemu by se líbily. Ozve se vlčice, která je teď většinu času mimo. Nemá jí to za zlé. Také se s tím vším potřebuje vypořádat.
Opře se o rám velkého zrcadla dlaněmi, zavře oči a sklopí hlavu. Zase mají jen jedna druhou, tak jak tomu bylo celý její život.
To těžko. Tomu se líbí jen pohled na vlastní odraz v zrcadle. Nemá páteř. Nezaslouží si, aby kvůli němu někdo cítil cokoliv jiného než odpor.
Vážně? Smutně se na ni usměje. Tak proč kvůli němu brečíš? Zatřese hlavou a rychle si otře tváře.
To není kvůli němu, ale kvůli mně. Byla jsem naivní. Myslela jsem si, že po všech těch letech, se nade mnou konečně Bohyně smilovala. Že bych možná mohla být doopravdy šťastná. Povzdechne si a napřímí se. Zadívá se na své rudé oči v odrazu a zatřese hlavou. Ne. Jednou prokletá, navždy prokletá.
Vlčice chce něco namítnout, ale nakonec jen zakňučí a opět se stočí do klubíčka.

***

Daren se netrpělivě podívá na hodinky. Mají zpoždění. Nakonec vystoupí z auta a vejde do nákupního centra. Pozvedne hlavu, přivře oči a zhluboka se nadechne. Trvá mu pár sekund je obě najít. Jde po jejich pachu od jednoho obchodu k druhému až se zastaví před tím, kde právě jsou.
Vzadu u kabinek uvidí Bonnie, jak hledí do telefonu. Jen co se rozejde ho schová a otočí se na něj, protože ho vycítí.
„Promiň, je to těžké, když mě neslyší a nechci jí narušovat soukromí," odpoví mu na otázku, kterou měl na jazyku, ale nemusel ji použít. Podrážděně si odfrkne a bez zaklepání, které by stejně bylo zbytečné vejde do prostorné kabinky.
Zavře za sebou dveře a jen co se otočí strne. Stojí opřená o zrcadlo a na sobě nějaké šaty. Jeho vlk okamžitě vyskočí na nohy a vrtí ocasem.

Sluší jí. Konstatuje, aniž by se na jeho názor ptal. Měl pravdu, látka těsně obepínala hruď, boky i nohy a jeho dech o poznání zrychlil. Tmavá barva ještě zdůrazňovala výrazné boky a zadeček až se mu sevřelo hrdlo. Jeho pozornost ale upoutá něco, co je přímo do očí bijící a to jizvy po drápech, táhnoucí se od paže přes záda až na druhý bok. Normálně by vidět nebyly, ale látka šatů je v těch místech jen na přední straně.
Okamžitě pozná, že jsou od toho, jak se po ní ohnal nějaký vlk. Rány musely být hodně hluboké, když zanechaly takové jizvy, protože vlčí regenerace většinu zhojí bez jizev. Tohle bylo děsivé.
Už zapomněls, co jsme si slíbili? Odsekne mu a stiskne čelisti. V tu chvíli se pohne a on přestane dýchat. Popotáhne a začne si otírat růžové tváře, po kterých se kutálejí slzy, kterých si před tím vůbec nevšiml. Teprve teď se do odrazu v zrcadle podívá do její tváře a z výrazu ho bodne u srdce. Vypadala zničená. Smutná a zlomená. Zamračí se a stiskne ruce v pěst.
Ne. Tohle na nás neplatí. Slzy jsou jen laciný ženský trik, jak se mě pokouší obměkčit. Otočí se a vyjde ven. Bonnie se na něj tázavě podívá. Musela slyšet, že si vůbec nic neřekli.
„Potřebuje ještě chvilku. Zavolám Terenzovi, aby pro vás přijel, až budete chtít," zabručí a spěšně odejde.