Jakmile se dveře otevřou a objeví se v nich odhodlaný Daren, je připravená. Nemá v úmyslu s ním kamkoliv chodit.  Jen co uvidí vlčici ležící na posteli, stiskne čelisti a přimhouří oči. Možná dokonce zavrčel, ale to nepostřehla.
„Proč nejsi připravená?“ Ani se nenamáhá zvednout hlavu, jen pohlédne směrem ke stolu, kde skončilo jeho oblečení. Přejde k němu a přečte si její vzkaz. Nejde přehlédnout, jak se napruží.
„Pokud se ti nelíbí můj pach, máš smůlu, protože já tady bydlím a ty odsud nevystrčíš čenich, dokud nepřijdeš k rozumu, takže bych ti radil si rychle zvyknout. Teď se koukej přeměnit a obléct, protože na tebe všichni čekají,“ založí si rozhodně ruce na prsou.

Jeho řeč však Browny ani v nejmenším nepřinutila se pohnout. Jakmile mu to dojde, v očích se mu vztekle zableskne.
„Jak chceš,“ pohne se jejím směrem. Instinktivně se pokusí schovat pod postel, ale je rychlejší. Chytne ji za kožich na hřbetě a vleče chodbou dolů až do jídelny.
Všichni na něj překvapeně hledí, když ohánějící se vlčici pustí u prázdné židle a přejde na druhou stranu stolu, kde se posadí.
„Přeměň se,“ řekne vytočeně, aniž by mu došlo, že ho neslyší. Kyle pohotově vezme papír a napíše na něj: Přeměň se, prosím.
Browny sedí pod stolem a sleduje ho, jak se posadí a čeká. Stejně jako Kyle a Bonnie. Chvíli má nutkání utéct, ale pak ji napadne něco lepšího. Její vlčice se spokojeně usadí.
Tak na ten jeho výraz jsem zvědavá. Přemění se a posadí za stůl. Při tom vezme lem ubrusu a vyhrne ho pod paže, aby zakryla svou nahotu.
Zpříma se na něj podívá a bez hnutí sedí. Ovšem v jeho tváři se vystřídá hned několik emocí.
Jako první překvapení z faktu, že je nahá. Jako druhá vztek, že tady sedí nahá před jeho bratrem. Nahrbí se a zavrčí na ni, ale ona zvedne ruce a něco jimi ukáže.
„Co se ti nelíbí? Udělala jsem jen to, co jsi chtěl,“ přeloží mu Kyle a Bonnie se musí kousnout do rtu, aby zakryla úsměv, který se nedá potlačit. To mu samozřejmě neušlo, stejně jako pobavení v Kylově hlase.

Odvedeme ji zpět do pokoje. Navrhuje vlk, kterému se ani trochu nelíbí, že je jeho družka nahá před někým jiným. Darenovi neušlo, že jakmile ji spatřil ve vlčí podobě, jeho pocity vůči ní se změnily.
Už se na ni tolik nahněval. Její srst, která měla tu nejkrásnější hnědou barvu co kdy viděl, byla na dotek stejně jemná jako vypadala. Vlk Darena prosil, aby ho nechal se projevit, ale to nemohl dovolit, protože věděl, co by udělal. A on potřeboval, aby se podvolila a přestala bojovat.
Ne. Jakmile by vstala, už by ji nezakrývalo nic. Asi budu muset začít nosit trika, abych měl vždy jedno po ruce. Naštvaně si odfrkne a při tom propaluje pohledem ženu naproti. Sedí zpříma a bez jediného náznaku zaváhání mu pohled opětuje.
Pokud ji teď pošlu do pokoje, bude to vypadat jako by vyhrála. A to nedovolím. Pokyne Merry, která čeká ve dveřích. Na jeho znamení přinese jídlo a o chvíli později se objeví i Karlos, kterého poslal do pokoje pro triko a položí ho na stůl vedle jejího talíře.
Nechápavě se na něj podívá a pak na Darena. Ten jen pozvedne jedno obočí a čeká. Moc dobře ví co chce, aby udělala. Jenže ona místo po tričku sáhne po příboru a při tom ho stále propaluje pohledem a užívá si jeho vztek. Naznačí všem dobrou chuť a pustí se do jídla a dál ho ignoruje, místo toho se baví s Kylem.
„Mám vyřídit Merry, že je to výborné,“ tlumočí její slova, když je v místnosti hrobové ticho a Darenův vztek je téměř slyšitelný. Je div, že jeho nůž nepřeřízne i talířek až na stůl, jak naštvaně krájí maso.

Jen co dojí se Daren zvedne a přejde vedle ní.
„Jdeme,“ pokyne hlavou a ona teprve teď vezme triko ze stolu a oblékne si ho. Otočí se ke Kylovi, něco mu ukáže a vzápětí se usměje i na Bonnie.
„Tobě také hezký večer,“ odpoví Kyle.
Při vstávání se ujistí, že je ten smradlavý kus oblečení, co nazývá tričkem dostatečně dlouhý, což se ukáže jako naprosto zbytečná starost. Rukávy má u loktů a spodní lem v polovině stehen.
Aniž by o Darena byť jen zavadila pohledem zamíří ke dveřím a pak chodbou zpět k pokoji. Je jí jasné, že čím víc ho bude ignorovat, tím víc ho bude vytáčet. Třeba když ho dostatečně vytočí nechá ji odejít. Vejde do pokoje a zabouchne za sebou dveře Darenovi přímo před nosem, při čemž se škodolibě usměje.

Posadí se do výklenku u okna a přitáhne nohy pod bradu. Doufá, že pochopí, že ho tady nechce, ale v odrazu skla se nejprve otevřou dveře a pak vejde Daren. Zavře oči a povzdechne si.
Třeba hned zase odejde. Prohodí vlčice, ale nestihne jí odpovědět. Dotek na rameni jí projede jako úder bleskem. Trhne sebou, odsune se co to jen jde a vycení na něj zuby. Něco na něj ukáže, ale on se zamračí a zatřese hlavou.
„Nerozumím ti,“ pak se otočí a ze stolu podá papíry a tužku. Napíše na něj co mu ukázala a otočí na něj.
-Už nikdy na mě nesahej!-
Jen zvedne ruce a přisune si židli. Chvíli se na ni dívá, jakoby si chtěl utřídit myšlenky.
„Musíme si promluvit,“ začne nakonec a zamračí se, když chce pokračovat, ale ona skloní pohled k papíru a něco na něj píše.
Tohle bude náročné. Řekne Daren podrážděně svému vlkovi. Už tak má nervy na pochodu a tohle zdlouhavé dorozumívání bude stát všechny zbytky trpělivosti, co mu dnes zbyly.

-O čem?-
Přečte a potlačí argument, že už dávno to mohla vědět, kdyby ho nepřerušovala.
„O nás. O tomhle,“ rozhodí rukama. „Ani jeden z nás z toho není nadšený, ale prostě to tak je. Kdyby to bylo jen na mně, klidně tě nechám jít, ale mám svědomí a nevezmu si na triko tvůj život,“ ironicky na něj pozvedne jedno obočí.
To jako vážně? Odfrkne si pobavená vlčice.
„To není hra,“ zamračí se a jak při mluvení vrčí, je mu hůře rozumět. „Od okamžiku, co ses stala mou družkou jsi teď druhý nejnenáviděnější vlk v zemi. Ta zpráva se mezi vlky šíří od chvíle, co se to stalo a nebude trvat dlouho, než se někdo rozhodne zničit mě tím, že se zbaví tebe,“ snaží se krotit, ale je to těžké, když je podle jejího výrazu patrné, že to nijak vážně nebere. Skloní se k papíru a něco na něj napíše.
-To mi napiš na tričko. Když nebude smrdět tebou, nebudu mít problém ho nosit.-
To už nevydrží a vybuchne. Vstane a pár minut přechází po pokoji.
Proč musí být tak zatraceně paličatá a lehkovážná?! Já se tady snažím o mír a ona si ze mě dělá legraci!

„Dobře,“ posadí se zpět a její pobavený výraz ignoruje, „zapomeň, co jsem teď řekl. Prostě se musíme spolu naučit žít a já nemám energii na to s tebou bojovat. Takže uzavřeme dohodu. Já tě nechám se volně pohybovat a ty se nepokusíš utéct a přede všemi budeme hrát spokojený pár.“
Nevěřícně na něj hledí, aby z jeho tváře vyčetla, jestli si dělá legraci. Jeho výraz je ale vážný a čeká, co na to řekne.
Proč by něco takového vůbec navrhoval? Zeptá se vlčice. Ví, že ona přemýšlí nad tím stejným. Jsou zvyklé nikomu nevěřit a čekat vždy jen to nejhorší a také ve všem hledat nějaký háček.
Každá družka Alfy má nějaké povinnosti, takže předpokládám, že my taky. Řekla bych, že se nechce dohadovat. Chce mít naše slovo, že budeme poslouchat. To ji mělo napadnout. Všechno má nějaké ALE a nějaký háček. Nic není zadarmo.
Tak z toho zkusíme vytěžit maximum. Odpoví jí a skloní se k papíru. Chvíli poťukává tužkou a pak začne psát.
-Chci vlastní pokoj.-
„To nejde,“ zavrtí hlavou, „kdo by pak věřil tomu, že jsme pár?“
Hm, to má pravdu. Nespokojeně si odfrkne vlčice.
Nevadí, ještě mám jiné podmínky. Skloní se a pokračuje.
-Chci vlastní oblečení.- Protočí oči a pokrčí rameny.
„Jak chceš, když ti to mé tak hrozně vadí, nemám s tím problém. Zatím řeknu Bonnie aby ti něco půjčila a pak zajedeme do města.“ Spokojeně přikývne a pokračuje.
-Můžu chodit i mimo dům?- Na okamžik se zamyslí, jakoby se dohadoval s vlkem, ale nakonec přikývne.
„Ano, ale pod podmínkou, že o tom budu vědět já nebo Terenz a vždy s tebou někdo bude.“
To přežijeme. Souhlasí spolu obě a tak přikývne na souhlas.

-Tak co mě to všechno bude stát?- Neujde jí, jak mu zacuká koutek, když dočte a vzhlédne k ní. Měří si ji a nemůže uvěřit, že dívka, která na první pohled vypadá tak obyčejně je chytrá. Není naivní jako většina v jejím věku a fakt, že se ho nebojí ho sice stále vytáčí, ale také mu imponuje.
Odhodlání, vytrvalost a sebejistotu by jí mohl závidět kdejaký vlk, nebo i spousta Alfů.
Takže připouštíš, že možná Bohyně vybrala tu správnou? Ozve se vlk a uvelebí se s hlavou opřenou o přední tlapy.
To těžko. Fakt, že má sebevražedné sklony neznamená, že je ta pravá. Odpoví jízlivě.
„V první řadě bys měla plnit své povinnosti mé družky. Zítra je obřad přijetí vlků do oddílu. Je vyžadována tvá přítomnost. Měla bys přijít jako první a stanout po mém boku. Pak přijdou všichni vlci a slíbí nám věrnost.“
To je všechno? Vlčici se to nezdá a ona s tím musí souhlasit. Přimhouří oči a snaží se přijít na to, co jim zamlčel.
„Podle regulí bys měla pokleknout taky, ale podařilo se mi argumentovat tím, že jsi má družka a pouto spřízněných duší je posvátnější než přísaha věrnosti,“ dodá, když vidí, že mu úplně nevěří.
Věříme mu? Zeptá se vlčice nejistě.
To se uvidí. Pokud to bude jinak než říká, končíme s jeho dohodou. S tím souhlasí. Nakonec přikývne, s čímž je očividně spokojený.
Vrátí židli k psacímu stolu a z přihrádky vezme několik papírů.
„Musím ještě pracovat. Pokud nejsi unavená, můžeš jít dolů za Kylem a Bonnie. Oba jsou na tebe zvědaví. Uvidíme se ráno,“ zkontroluje pohledem, že viděla co říká a když přikývne odejde.
Tak to byl pokrok. Řekne překvapená vlčice.
To jo. Vůbec jsem nečekala, že by s něčím takovým přišel. Myslela jsem si, že bude vyvádět kvůli tomu u stolu. Na tom se obě shodly.

Daren vyjde z pokoje a jen co zavře dveře si zhluboka oddychne.
To bychom měli. Vlk je očividně také spokojený a tak zamíří do pracovny v přízemí, kde na něj už čeká Terenz. Musí ještě dokončit přípravy na zítřek.
Nesmírně se mu ulevilo, když s jeho návrhem souhlasila a přestože nevěří tomu, že jí jde o život, on si toho faktu je moc dobře vědom a tak jejich bezpečnosti dává maximální důraz a nic nebere na lehkou váhu. Posadí se za stůl a společně prochází harmonogram, stejně jako všechna bezpečnostní opatření. Jen zběžně kontroluje dění v domě. Postřehl, jak vyšla z pokoje a hlídal ji celou dobu, než dorazila do společenské místnosti, kde čekala Bonnie a Kyle, a na jeho vkus se vítali až příliš vřele.

Sem tam je poslouchal, ale kromě typických otázek jako kolik ti je, máš sourozence a jiné se nedělo nic zvláštního a tak svou pozornost obrátí plně k plánování.
Teprve blížící se kroky ho přinutí vzhlédnout v momentě, kdy dovnitř bez zaklepání vpadne Bonnie.
„Vážně jí smím půjčit své oblečení? A můžu jet nakupovat taky?“ Vyhrkne natěšeně a zprvu si ani nevšimne, že tam není sám.
Zarazí se, když muž v křesle před jeho stolem vstane a otočí se na ni. Bonnie k němu vzhlédne a její natěšený výraz vystřídá něco jiného. Ten úsměv, který se jí objeví ve tváři ho z nějakého důvodu bodne v hrudi.
Nejprve nechápe, co se děje, ale když si před ní Terenz z ničeho nic klekne, zůstane překvapeně hledět.
„Bohyně všeho stvoření, děkuji za tento den, kdy jsem našla svou sjelevenn,“ pronese, jako by v tranzu. Terenz k ní zvedne hlavu a její slova zopakuje. Postaví se a vztáhne k ní ruku, kterou přijme a její dech na okamžik uvázne v hrdle. Vidí jak je rozechvělá a spokojená. Jakoby její neustále roztěkaná duše konečně našla klid.

Darren sedí v křesle a nezmůže se na jediné slovo. Teprve když se k němu Terenz otočí zamrká a párkrát přelétne oba pohledem. Jakoby před ním stáli úplně cizí lidé. Ani jeden najednou nebyl takový, jak ho znával.
Souhlasně přikývne, když mají oba ve tváři stejnou otázku a jeho sestra se na něj láskyplně usměje. To byla snad první minuta v jejím životě, kdy neřekla jediné slovo a tvářila se spokojeně. Sleduje je až ke dveřím, které Terenz otevře a podrží je, aby mohla vyjít jako první.
Těžko říct, jak dlouho tam seděl a snažil se vzpamatovat z toho, co zrovna viděl. Bonnie a Terenz?! Tak tohle by ho ani ve snu nenapadlo.
Celá tíha a atmosféra toho okamžiku ho najednou dostihne. Na mysl se mu tlačí poznámka, kterou mervomocí potlačí, ale jeho vlk jí řekne za něj.
Tak takové to mohlo být. Cítí, jak je skleslý a zachmuřeně nad tím přemýšlí.

U kohokoliv jiného možná. My ale nejsme kdokoliv. Tohle si nemůžeme dovolit. Potlačí své emoce a opět nasadí svůj neproniknutelný kamenný výraz.