Daren i všichni kdo ho následují se otočí za hlasitou ranou, která se rozlehne mezi stromy. Jako první změní směr a ostatní jej následují. Ozve se bolestný výkřik, který se mu zakryje pod kůži a má chuť bez slitování vraždit. Přidá do kroku, ale poznal, že přestože vše slyšel jasně a zřetelně, zdroje jsou několik kilometrů před ním.
Blíží se a dá příkaz svým vlkům, aby se rozprostřeli a pochytali všechny. Nikdo neunikne. Všichni za to zaplatí, ale rozkaz je jasný: Všechny chytit živé. Pak se začnou ozývat první zvuky boje a odporu. On má ale jediný cíl. Splašeně bušící srdce před ním, v těsné blízkosti několika dalších.

Zastaví se na okraji prostranství, kde stojí malý dům, přesně jak popisovali. Mezi prvními stromy na protější straně se kouří z nabouraného auta a opodál stojí hlouček lidí. Jeden z nich, žena stojící k němu zády z kapsy vytáhne lahvičku, která se zaleskne a tím upoutá jeho pozornost.
Otevře ji a přiklekne k tělu na zemi. Uchopí ji za tvář a pootevře ústa. Při pohledu do tváře s podlitinami a od krve se přikrčí.
Vítr zavane z jejich směru a když ucítí směsici pachů, okamžitě mu to sepne. Pach té ženy, toho co má v lahvičce. Už to cítil. Sice velmi slabě a tehdy tomu nevěnoval pozornost, ale ten večer, kdy Browny otrávili to byla právě tahle kombinace, která ho měla upozornit na to, že se něco děje.

„Možná jí to napodruhé vyjde," poznamená jeden z mužů tiše a to mu jeho teorii potvrdí. Pohne se jejich směrem a těsně před tím, než lahvičku otočí, aby definitivně zpečetila její osud, jí ji vytrhne z ruky. Lorely byla tak nadšená, že se konečně zbaví té celoživotní přítěže, že vůbec nedávala pozor, co se kolem děje.
Teprve když obrovský vlkodlak bolestivě sevře její zápěstí a vezme jed, si uvědomí, že nejsou sami. Jeho výraz jasně napovídá, že z tohohle živá nevyjde. Ne, pokud už viděl, co jeho družce provedla.

Během chvilky jsou u něj další dva z jeho vlků. Vezmou Lorely a odvedou. Bezpečně jed zavře a schová ho a teprve pak se otočí a skloní k tělu za sebou.
Dříve by jí vlasy zakrývaly celou tvář, ramena i záda, ale teď, zubatě ostříhané stačily sotva na tvář. Bolestně z toho pohledu zakňučí, když odhrne mokré prameny a zjistí, že je to krev, stékající po obou stranách z uší. Na několika místech roztrhlý ret, podlitiny na tváři i rukou a krvavé stopy po poutech na rukou i nohou.

Opatrně ji zvedne a když dostane zprávy, že jsou všichni zajati, dá příkaz k návratu. Překvapí ho, že mezi zajatými je i Karrigan, i když čím déle nad tím přemýšlí, tím méně překvapující to je.
Doma svěří Browny do rukou Harolda a musí krotit Bonnie, která se nad jejím zjevem téměř zhroutí až ji Terenz nakonec musí odvést. Přechází po místnosti a čeká na lékařův verdikt.

„Jak je na tom?" Hlas se mu třese a je mu úplně jedno, co si o tom myslí. Harold se napřímí a zadívá se na ni. Nechápe to. Pokaždé, když se s ní setká je v příšerném stavu. Jakoby smůlu přímo přitahovala.
„Má pár tržných ran a pohmožděnin. To je asi to nejmenší. Propíchly jí ušní bubínky. Odhaduji, že už neuslyší," Daren sklouzne pohledem na bříško, které pod přikrývkou lehce vystupuje.

„A dítě?" Přísahá, že jestli mu něco udělali, budou toho litovat až do konce.
„To je v pořádku, přestože to nechápu. Z rozboru krve je patrné, že jí chybí základní živiny, vitamíny a je chudokrevná. V takových případech se tělo snaží ochránit samo sebe tak, že vypudí plod, ale u ní je to opačně. Jakoby se na úkor sebe snažilo dítě zachránit. Přinesu infuze a monitor na ozvy dítěte. Dal jsem jí něco, aby se ještě pár hodin prospala." Do očí mu vstoupí slzy a jen přikývne, když se k němu otočí a pak odejde.

Posadí se vedle ní na postel a uchopí její dlaň do své. Celé ty týdny se smiřoval s faktem, že ji už nikdy neuvidí a teď byla tady. Opět v jeho pokoji, jeho posteli a s ním. A těhotná. Pořád tomu nemohl uvěřit.
Po tváři mu stékají slzy štěstí, radosti i bolesti. Už nikdy neuslyší. Dobře věděl, jak moc to pro ni znamenalo a nedokáže si ani představit, jak bude reagovat.

A co to dítě? Vždyť zvažovala potrat. Když mu to Terenz řekl, nevěřil tomu, ale měl pravdu, neznal ji. Už ne. Změnila se a to jeho vinou. Bylo to nejtěžší rozhodnutí, co ve svém životě udělal. Trhalo mu srdce na kusy, ale neměl na výběr. Tehdy. Jiné okolnosti. Jen doufá, že mu dá příležitost to vysvětlit, protože ji zná a její povaha dělala její reakce vždy nepředvídatelné.

Nakloní se a políbí ji na čelo. Vstane a zamíří před dům a přes pozemek. Před zděnou budovou se zastaví a zhluboka nadechne.
Teď to skončí. Zaplatí za všechno, co jí provedli. Nikdo nevztáhne ruku na jeho sjelevenn. Nikdo nebude ubližovat jeho rodině i kdyby to mělo znamenat vyhlášení války celé zemi.

Vstoupí dovnitř a odfrkne si, při pohledu na spoutanou Lorely. Nikdy by nevěřil, že by zrovna ona mohla být něčeho takového schopná. Mělo mu dojít, že za tím vším nebude jen jeden člověk. Nejdřív to vyřídí s ní a potom s tím zmetkem.
„Takže, co jsi měla v plánu s tímhle?" zvedne ruku s lahvičkou. Ušklíbne se na něj. Jasně že nemůže odpovědět, ale ani nemusí. Z každé strany stojí jeden vlk a tak jí rozváže ruce, aby s ní mohl komunikovat.

‚Kdepak máš tlumočníka?' Zasměje se.
‚Nepotřebuju ho.' Povytáhne obočí a nevěřícně zatřese hlavou.
‚Vážně? Naučil ses znakovat? Kvůli ní? Proč ses to nenaučil tehdy kvůli mně?' Zamračí se. Tak o tohle celou dobu šlo? Žárlí na ni?
‚Ona je moje sjelevenn. Ty jsi byla jen někdo, s kým jsem spal.' Očividně ji to zasáhlo.
‚Vážně? Jediné, v čem jsme jiné je, že ona se narodila o dvě minuty později.' Teď se zamračí on.
‚Jak to myslíš?' Ušklíbne se.
‚Vážně? A to jsi ten nejvyšší? Neměl bys vědět všechno? To jsi nepoznal, že jsme dvojčata?' Daren zamrká a překvapeně vydechne.
‚Nejste stejné.' Zatřese hlavou. ‚Nikdy jste nebyly. Ani v nejmenším.'

Pozná, že je vzteky bez sebe.
‚Měla jsem ji zabít, když jsem měla příležitost. Od narození mi ničí život. Matka utekla s ní a mě tam nechala. Ukradla mi tě! Ona slyšela a mluví! A co já?! Já nemám nic! Všechno to dobré si vzala ona!' Nemůže uvěřit, že si tohle myslí.
„Nevzala ti nic. Ona pro to něco udělala. Nelitovala se, neházela všechno špatné na ostatní, neubližovala ostatním ona bojovala!" Jeho slova nemají vůbec žádný význam. Ona si myslí svoje a odmítá přijmout cokoliv jiného než svou pravdu.
„A nemohla mě ukrást. Nikdy jsme ti nepatřil," dodá chladným tónem.

Ve dveřích se objeví dva vlci, kteří vlečou Karrigana.
„Věděl jsi, že chce zabít mou sjelevenn?" Otočí se na něj se stále odměřeným tónem. Ten se podívá nejdřív na ni a teprve pak zvedne pohled k Darenovi.
„Ano, věděl," za ním se ozve Lorely, jak sebou škube v poutech a nesouhlasně lomcuje židlí. Daren se nadechne a přikývne.
„Takže víš, co ji za to čeká." Karrigan sklopí pohled a přikývne na souhlas. „Co pro tebe znamená?" Tuhle otázku nečekal. Střelí po něm pohledem a v jeho tváři je patrný náznak naděje. Na okamžik zaváhá.
„Byla první, kdo mě nebral jako lano při šplhání k moci," sklouzne pohledem za něj a nepatrně se na ni pousměje.

„Věděl jsi, že je to její sestra?" Opět přikývne. „A i přes to, že jsi tohle všechno věděl, jsi ji v tom podporoval?" Napřímí se a v jeho tváři není ani náznak sebemenší emoce. Jen naprostá odevzdanost a smířenost s trestem.
„Dobrá." Daren pokrčí rameny, otevře lahvičku a otočí se k Lorely. Jakmile uchopí její čelist, aby jí otevřel ústa, vyděšeně se na něj podívá. Násilím jí vlije celý obsah do krku až se rozkašle a Karrigan za ním na něj křičí aby to nedělal.

„Nedala jsi mi na výběr," zašeptá a přestože je to absurdní, je mu jí líto. Pak se otočí ke Karriganovi, kterého drží vlci. „Budeš s tím muset žít do konce života tak, jak jsem měl já. A pokud se ještě někdy pokusíš ohrozit mou spřízněnou duši, nebo kohokoliv z mé rodiny," přejde k němu a z blízka se mu podívá do očí, „nezachrání tě už nic a nikdo a budeš trpět daleko víc, než ona. Pamatuj si, že zákony platí pro všechny," pokyne jim, aby ho pustili a on se okamžitě pohne jejím směrem. Zhluboka se nadechne a vyjde ven.

Řekneš jí to? Ozve se vlk nejistě.
Uvidím.
Myslíš, že nám to odpustí? Povzdechne si a oběma je jasné, že na to zná odpověď jen jediný člověk.