Bonnie se během pár dní oklepala a vrhla se na přípravy. Teď všechen čas tráví v obchodech s dětským oblečením, nábytkem a hračkami. Je to úplně jiný svět a ji pohled na všechny ty věci nutí o tom všem přemýšlet.
I přes časté nevolnosti, prudké změny nálad a občas velmi neobvyklé chutě, si Bonnie svůj stav užívala. Čas od času se přistihla jak vůbec neposlouchá, co říká a představuje si sebe a Darena jako rodiče. Tyto stavy připisovala vždy únavě a smutku a nikdy je nebrala vážně.

Vejde do pokoje, zavře za sebou dveře a unaveně si povzdechne. Odloží tašku na stůl a pomalu se svléká. Opět strávila celý den s Bonnie na nákupech ve městě. Z koupelny je slyšet tekoucí voda a tak ví, že Daren je už doma. Než se stihne svléknout vyjde z koupelny jen s osuškou kolem pasu a podívá se na ni s překvapeným výrazem.
„Už jsi doma?" Výhružně se na něj podívá.
„To bych se měla ptát spíš já tebe, nemyslíš?" Místo toho aby se zarazil, se pokojem nese jeho smích.
„Bylas nakupovat?" Pokyne směrem k tašce. Přikývne a vezme ji, aby ji uklidila do šatny.
„Jo, dárek pro Bonnie k narozeninám," pátravě se na něj zadívá a potlačí nutkaní ho praštit.
Ještě ne. Ještě si počkám. Napomene se v duchu a vlčice zavrčí. Naštval ji. Ale nedaruje mu to.

„Vážně? Cos jí koupila?" Zastaví se a s potlačovaným úsměvem se na něj podívá.
„Věř mi, to vidět nechceš." Zamračí se.
„Proč bych nechtěl?" Povzdechne si. Je vážně neurčitelný.
„Protože jsi její bratr." Chvíli přemýšlí, ale nakonec zatřese hlavou.
„To je nesmysl. Ukaž," jen pokrčí rameny. Jak chce. Sáhne do tašky a vytáhne ramínko, na kterém visí červený krajkový erotický komplet. Vytřeští oči a zašermuje před sebou rukama.
„Dobře, tohle vážně vidět nechci," zasměje se a vrátí ramínko zpět do tašky. Už je téměř v šatně, když ji zarazí jeho otázka.
„A sobě nekoupilas nic?" Zadívá se na něj, jak se snaží tvářit nezaujatě, ale moc mu to nejde. Pokrčí rameny a zatřese hlavou.
„Proč? Přeci není žádná zvláštní událost," zmizí uvnitř a pak se vydá do koupelny.

Hodlá ho ještě chvilku podusit. Když se jí Bonnie v obchoďáku zeptala, co má pro Darena k narozeninám, měla pocit, že špatně slyšela. Vůbec netušila, kdy je má. Až do dneška. Neměla tušení, jestli jeho dnešní brzký návrat má něco společného s tím, že má narozeniny, ale ať tak či tak, je ráda že je doma.
Dá si sprchu a v ručníku přejde do šatny a snaží se nevnímat, jak ji pozoruje od chvíle, kdy vkročí dovnitř až do okamžiku, kdy zmizí za dveřmi.
Přestaň se zase bát! Okřikne ji vlčice. Má pravdu. Zhluboka se nadechne a s potutelným úsměvem zkontroluje svůj zevnějšek v zrcadle.

Byl to její nápad a Bonnie jí s radostí pomohla vybrat snad ten nejtitěrnější kousek, co v obchodě měli. Přehodí přes sebe župan a zkontroluje, že prozatím nic nevykukuje. Teprve pak se vrátí dovnitř. Daren sedí za stolem a datluje do počítače. Teprve když ji zaregistruje jej zavře.
„Nechceš mi něco říct?" Vybídne ho a založí ruce na prsou.
„A co?" Vstane od stolu. Pokrčí rameny a přejde k oknu.
„Třeba proč jsi dnes tak brzy doma?" Zastaví se až za ní.
„Proč? Vadí ti to snad?" řekne polohlasně blízko u jejího ucha až se zachvěje.
„Ne, nevadí. Jen mě zajímá, jestli to má něco společného s tím, co je dnes za den," zatne zuby a snaží se na sobě nedat nic znát.
„A co je za den?" To už nevydrží. Otočí se k němu čelem a udeří pěstí do hrudi.
„Jako vážně? Kdys mi chtěl říct, že máš narozeniny?!" S povzdechem protočí oči.

„Upřímně? Nikdy. I když má sestra to zvládne za mě, jak se zdá," ušklíbne se. Znovu ho udeří až se její impulzivnosti usměje.
„Já mluvím vážně! Připadala jsem si jako idiot, že jsem to nevěděla," ona se vůbec nebaví, což se o něm říct rozhodně nedá. Pohladí ji po vlasech a sjede na tvář.
„Promiň. Já jen nerad slavím narozeniny," pokrčí rameny. Zhluboka se nadechne a přikývne.
„Dobře. Tak v tom případě žádný dárek," najednou zbystří a přimhouří oči.
„Dárek?" Zopakuje se zájmem. Koutky jí zacukají, jak potlačuje úsměv. „Máš pro mě dárek?" Jakoby snad nikdy žádný nedostal. Tváři se jako překvapené malé dítě.

„Proč tě to tak překvapuje?" Pokrčí rameny a při vzpomínce na své dětství se zachmuří.
„Otec zakázal je slavit. Prý není co. Jen jsem o rok starší a někdo by si v určitém věku mohl myslet, že ztrácím sílu a přehled." Vážně toho jejich otce nechápala. To je tak arogantní a bezcitný ke všem? Nebo jen ke svým dětem? Povzdechne si a přejde k němu blíž.
„Víš, ne každý to bere takhle,"  začne pomalu.
„A jak jinak bys to chtěla brát?" Očividně je už jen z pomyšlení na otce rozmrzelý. Pousměje se a položí mu dlaň na hruď.
„Třeba tak, že jsi o rok moudřejší a zkušenější. A vzhledem k tomu, co se tento rok všechno stalo možná i šťastnější?" Něžně se na ni usměje a přitáhne k sobě.

„To rozhodně jsem. Ale ne svým vlastním přičiněním," s úsměvem pokrčí rameny a je spokojená, že se jí povedlo ho rozptýlit.
„Ale zásluhu na tom rozhodně máš. A po pravdě, čím jsi starší, tím tě miluju víc, takže to má i své výhody." Spokojeně zabručí a skloní se, aby ji políbil.
„Děkuju," vydechne jí do rtů.
„Ještě nemáš za co. Zatím nevíš, co pro tebe mám," jak z toho měla celou dobu strach, teď se na to těšila.
„Tak už mě nenapínej," stiskne jí zadeček v dlani až nadskočí.

Uchopí ho za ruku a odvede k pohovce, na kterou ho posadí a přejde ke gramofonu. Najde tu správnou desku, kterou pustí.
Místností se rozezní pomalé tóny a Daren nevěřícně zírá na Browny, která se začne pomalu pohupovat do rytmu.
Vážně se děje to, co si myslím? Ozve se stejně překvapený vlk.
To doufám.

Poposedne si, když župan na jednom rameni sklouzne dolů a on uvidí černou krajku. Když udělá totéž i na druhé straně a on uvidí její nahá záda až do poloviny zadečku, ztěžka polkne. Téměř nespokojeně zavrčí, když ho vrátí zpět na ramena, než se k němu otočí s pohledem, který mu naprosto vyrazí dech. Je si moc dobře vědoma toho, co mu způsobuje a nepokrytě se baví, přičemž ho její vyzývavé chování vzrušuje o to víc.

Přejde k němu, kde nechá župan s tichým zašustěním spadnout na zem. Přísahal by, že kdyby neseděl, tak by to s ním seklo. Prudce vydechne a zakňučí, když ji hladově sjede pohledem.
Černá krajková noční košilka je prakticky průhledná, sahá těsně pod zadeček a zvýrazňuje prsa, jak široký výstřih kopíruje jejich obliby.

Prudce oddechuje a snaží se potlačit nutkání to z ní hned servat. Nezkazí si dárek k narozeninám. Na tohle by si určitě zvykl. Boky se jí pomalu vlní a jakmile zvedne ruce a přejede jimi po bocích, přes ňadra až ke krku, na okamžik se mu zatmí před očima. Všimne si toho a skousne si ret. Zavrtí se, aby si alespoň na okamžik ulevil od nepříjemného tlaku ve slabinách.
Nakonec k němu udělá ještě jeden krok až stojí mezi jeho nohama a lehce se otírá o vnitřní stranu stehen. Předkloní se a opře o opěradlo vedle jeho hlavy.
„Chceš si sáhnout?" Přejede po okraji krajky na prsou, které jsou přímo před jeho očima. Zamrká a hlasitě polkne.
Když se ani nepohne, vezme jeho ruku a položí ji na svou hruď až zaúpí.
„Copak? Došly ti slova?" Tohle si nejde neužít. Vycení zuby a zavrčí.

Jediným pohybem si ji stáhne na klín až vypískne a zasměje se. Vlasy jí přepadnou dopředu a zakryjí mu výhled. Odhrne je na stranu a při tom se prsty dotýká krajky na bocích prsou. Smích ji přejde a přestože už tak zhluboka oddechuje, hruď se jí vzedme ještě víc.
„Miluju tvoje vlasy," vydechne, „nikdy nikomu dlouhé vlasy neslušely tolik, jak tobě." Přivoní si k nim a  zachvěje se.
„Jak moc drahé to bylo?" zachraptí a přejíždí prsty po černé látce.
Na můj vkus až moc," nemůže popadnout dech stejně jako on.
„Hmm," jediným pohybem a bez větší námahy z košilky zbydou dva cáry, které bez sebemenší lítosti skončí na zemi.

Spokojeně si ji prohlédne a prsty bloudí po hladké kůži.
„Děje se něco?" Znejistí, když si všimne jejího výrazu. Nemá ponětí, co si o něm myslet. Zatřese hlavou, ale nic neřekne. Nakonec ji pobídne tichým zabručením a tak si povzdechne.
„Já... nevím, možná není vhodná doba," teď už ho téměř děsí. Tak nejistá snad nikdy nebyla.
„Vhodná doba na co? Sjelevenn?" Zamračí se.
„Jak Bonnie pořád mluví o dětech a všechno se točí jen kolem nich,... přemýšlela jsem... nebo spíš pořád nad tím přemýšlím a," vzhlédne k němu a když podle výrazu vypadá, že je naprosto ztracený v jejích myšlenkových pochodech, znovu si povzdechne.
„Možná bych za určitých podmínek mohla změnit názor," najednou lituje, že vůbec něco řekla.
„Určitých podmínek?" Opakuje, jakoby snad špatně slyšel.
„Pokud mi slíbíš. Ne, odpřisáhneš, že se ani na okamžik nebudu cítit, že jsem na to všechno sama, nejsem proti," zírá na ni a snaží se to všechno nějak poskládat aby to dávalo smysl.

„Takže ty mi tady říkáš, že –" odmlčí se a nedokáže to ani doříct, jak mu to přijde neuvěřitelné.
„Chci s tebou dítě. Asi. Teda ano, jen," prohrábne si vlasy a nedokáže to popsat. Jak taky popsat něco, co sama pořádně nechápe.
„Chceš dítě?" vydechne užasle a stále tomu nemůže uvěřit. Přikývne a když se na něj pousměje, protože neví, co si o jeho chování myslet, prudce vydechne.

„Ty...proč...já to nechápu. Proč jsi změnila názor?" Je to jako blesk z čistého nebe. Přestože si celou dobu přál, aby tenhle okamžik nastal, najednou měl pochyby.
„Celé ty dny, kdy poslouchám jen o dětech a o tom, jak jsou úžasné, dívám se na to maličké oblečení a hračky. Začala jsem si představovat nás jako rodiče a –"
„Představovala sis nás jako rodiče?" Přikývne a cítí, jak jí do tváří vstupuje horkost.
„Bohyně," vydechne a prudce ji políbí. Přitáhne ji k sobě co nejblíž a pevně obejme. Trvá jen chvíli, než ji znovu ovládne touha, kterou na okamžik přehlušilo něco, co dosud nikdy necítila.

Nadzvedne se, aby si mohl stáhnout boxerky, které už mu jsou těsné. Nedočkavě ji na sebe nasměruje a když prudce dosedne, oba hlasitě zasténají. V tom okamžiku naprosto ztratí logické uvažování a převládne jen chtíč a pud.
Začne se prudce pohybovat v bocích. Oba hlasitě sténají, když se blíží k vrcholu, až nakonec vykřikne a sevře její boky v dlaních. Následujícím pohybem ho následuje a vyčerpaně padne na jeho hruď.

Spokojeně ji obejme a odnese do postele, kde se i s ní položí a oba je přikryje. Stále nemůže uvěřit tomu, že změnila názor a ta její 'podmínka'. Musí se pousmát.
„Čemu se směješ?" zachraptí stále udýchaně a když na ni shlédne, srdce mu vynechá úder. Rozcuchané vlasy, rudé tváře a rty naběhlé od polibků ho znovu nutí si je přivlastnit. Něžně ji políbí až mu zakňučí do úst a přitáhne si ho k sobě ještě blíž.
„Jsem šťastný," vydechne mezi polibky. Opře své čelo o její a sleduje ji, jak ztěžka oddechuje. „Ta tvoje podmínka. To není podmínka. Nikdy bych nedovolil, abys na to byla sama. Je výsada mít tě vedle sebe a pokud budeme mít dítě, budu ten nejlepší otec. Slibuju."

Usměje se na něj a přikývne. To jí stačí. Přetočí se v jeho objetí a nechá se znovu vtáhnout co nejblíž k němu.
„Dala jsi mi ten nejkrásnější dárek v životě," políbí ji do vlasů.
„A ty sis ho roztrhl," popíchne ho a oba se zasmějí.
„Myslel jsem ten druhý, i když ten první byl rozhodně nezapomenutelný. Měli bychom to opakovat častěji," tiše se zasměje.
„Jsi na striptýz?" Sevře ji pevněji a přiblíží rty těsně k jejímu uchu.
„Ve tvém podání rozhodně ano," zachvěje se a ošije, když jí tělem projede vlna vzrušení.

„Proč jsi dnes přijel tak brzy?" Zeptá se po chvíli, když jí to nedá. Povzdechne si a potvrdí tím její domněnku, že to má nějaký důvod.
„Budu muset na pár dní odjet," zamračí se a nespokojeně si odfrkne.
„Na jak dlouho?" Chtěla, aby neslyšel, jak moc se jí to nelíbí, ale hlas ji zradil.
„Nevím. Podle toho, jak půjde jednání. Tři dny, možná týden. Nedokážu to odhadnout."
Tak dlouho pryč nikdy nebyl. Přitáhne si jeho paže blíž k tělu a snaží se potlačit úzkost, která se při tom vědomí snaží ovládnout její mysl. Pevně ji sevře a políbí na rameno, jakoby tušil směr jejích pocitů.
„Říkal jsem si, že bychom si dnešní noc mohli užít a ve světle předchozího rozhovoru třeba i něco stvořit," přejíždí po hrudi a dlaní obkrouží oblibu prsu až dlouze vydechne. Laská bradavku mezi prsty, dokud není tvrdá a Browny se začne svíjet a propínat slastí.

Dlouze vydechne, když zabloudí mezi stehna, kde cítí ten dobře známý pocit i jak vlhne.
„Sjelevenn," zaúpí, když se o něj otře a jeho penis je opět připravený si ji vzít. Bez jediného slova na něj vystrčí zadeček a tím ho pobídne. Nazvedne jí nohu, aby si usnadnil přístup a když do ní pomalu vstoupí, oba zadrží dech.
„Darene," celé její tělo se chvěje nedočkavostí, připravené na extázi, kterou mu ale on nedopřeje, protože se stále pohybuje mučivě pomalu. Když prsty sjede mezi její stehna, napne se a téměř bolestně zasténá.

„Prosím," procedí Daren skrze zuby a konečně zrychlí takovým tempem až hlasitě vykřikne a stiskne ho v sobě tak silně, že ho to okamžitě strhne s ní. Opět cítí ten stejný pocit jako poprvé. Daren spokojeně zavrní a ještě párkrát se v ní pohne.

„Slib mi, že se vrátíš co nejdřív." Je nad ránem. Přestože si několikrát říkali, že by se měli vyspat, představa, že budou několik dní bez sebe jim to nedovolila. Pousměje se na ni a přejede palcem po tváři, kterou už pár minut pozoruje.
„Kdybych nemusel, nikam bych nejel. Věř mi."
Přísahám, že udělám všechno pro to, abys byla v bezpečí. Všechno.