„Můžeme?" přikývne a zavěsí se do něj, když jí pomůže obléknout kabát. Začíná pomalu svítat a Browny se cítí neskutečně unavená.
Jakmile nasedne do přistaveného auta, kabát si zase svlékne a zajede do vyhřáté sedačky. Jen co se Daren posadí vedle ní, položí mu hlavu na rameno. Obejme ji kolem ramen a políbí do vlasů. Palcem pravidelně přejíždí po nahém rameni, což ji neskutečně uklidňuje. Přísahala by, že během minuty usne, ale místo toho po chvíli otevře oči.

„Nespíš?" Zabručí a Browny se narovná. „Myslel jsem, že jsi unavená," v jeho hlase zaznívá pobavení. Podívá se na něj a jeho úsměv, který naznačuje, že tím co řekl, jasně naráží na konkrétní situaci, ji opět popíchne.
„No, očividně nejsi neomylný," nadzvedne obočí.
Pořád mu to nestačilo? To ještě nemá dost? Ani vlčice nemůže uvěřit tomu, co vidí a slyší.
Aw Usměje se a přesune všechny vlasy na stranu, aby odhalila krk a dekolt. Už jen to má za následek, že tlumeně zavrčí a nervózně si poposedne.

„Děje se něco?" zmateně se na něj podívá, přejede po vlasech, po lemu šatů a výstřihu až k pasu. Sleduje ji s přimhouřenýma očima a trhaně oddechuje.
Očividně našla způsob, jak ho stoprocentně vykolejit a dostat na lopatky, ale i kdyby mu to řekla, nikdy by to nepřiznal.
Prudce se nadechne a jakoby váhal, jestli přiznat porážku, nebo se snažit tvářit že je stále nad věcí.

„Ne. Očividně nejsem neomylný. A ty jsi naprosto mimo všechny standardy," pousměje se jeho poznámce, jakoby to byl kompliment.
„Můžu se zeptat?" poposedne si tak, aby se na něj mírně natočila. Pátravě se na ni zadívá a nakonec přikývne. „Omlouvám se, jak jsem tě tam přerušila ve tvém výkladu. Mohl bys mi to doříct?" Povytáhne obočí a chvíli přemýšlí, jestli myslí to samé jako on.
„Myslím to se svlékáním a svazováním," doplní až se při těch slovech vycházejících z jejích úst musí prudce nadechnout. Chvíli mu trvá, než se uklidní, nebo alespoň přiměje svůj mozek, aby zabránil tomu jí to bez popisu ukázat.

„Jistě," zavrčí skrze zaťaté zuby, „co přesně by tě zajímalo?" Pokusí se ještě jednou převzít kontrolu, ale jeho vlk už ztrácí chladnou hlavu, když ji sleduje, jak si vyhrnuje sukni, aby se mohla zvednout a obkročmo se mu posadit na klín.
Se spokojeným úsměvem si užívá jeho naprosto překvapený pohled.
„Jedna jediná věc," vezme mezi ruku kravatu a přitáhne ho k sobě blíž, jako by už tak nebyl dost blízko, „uděláš to v lidské nebo vlkodlačí podobě?"

Hlas se jí chvěje vzrušením a když se mu oči změní a potemní, nedokáže už to mučení déle snášet. Přišpendlí ho do sedadla, jak se na něj nedočkavě natiskne a nechá ho dlaněmi sklouznout po nohách až pod šaty na zadeček, aby ji k sobě přitáhl ještě blíž.
„Jakkoliv si budeš přát," vyráží mezi polibky a ta slova ji přinutí se pousmát. Ví, že tohle kolo vyhrála a teď už se nehodlá zabývat žádnými zbytečnostmi.

Nedočkavě sáhne po knoflících košile a rozepne mu ji, aby se mohla dotknout vypracované hrudi, než zabloudí rukou k zapínání kalhot a poodtáhne se, když ho uchopí do ruky a s dlouhým nádechem a výdechem po něm přejede, až Daren zaúpí a zvrátí hlavu do opěradla. Zesílí stisk a pohyb zopakuje.
Sjelevenn. Jestli nechceš mít špinavé šaty od mého semene, přestaň. Varuje ji a tak s úsměvem ruku zvedne. Na poodhaleném krku si všimne jizvy od svého kousnutí. Nakloní se a lehce se jí dotkne rty. Je téměř nepochopitelné, jak ho něco tak nepatrného může rozhodit až se zachvěje, dlaněmi ztěžka přejíždí po jejím těle a tlumeně sténá.
Vezme jednu jeho ruku a vsune ji na hruď pod látku tmavých šatů, dokud nestiskne ňadro až spokojeně přivře oči. Sám pak udělá totéž s druhou rukou a jakmile je polaská, odhrne látku na strany, aby si mohl v pološeru prohlédnout nádherné tělo, čekající jen na jeho doteky.
Skloní se a špičkou jazyka přejede po bradavce až zalapá po dechu. Pokračuje, dokud se její tělo nenapíná jako luk. Aniž by musel cokoliv říkat, se sama pohne a oba se napnou, když ji celou naplní.
Oba moc dobře ví, že tohle bude rychlé pro oba. Po pár minutách oba spokojeně vydechnou a ona se na něj vyčerpaně položí. Zavře oči a hlava se jí neskutečně točí.

Měli bychom jít. Nespokojeně zabručí a Browny  teprve teď postřehne, že stojí. Pootevře oči a zjistí, že jsou před domem. Rozlámaně se posadí vedle něj a upraví šaty i vlasy, než přijme jeho ruku a vystoupí.
Čerstvý vzduch v plicích jí opět zatočí hlavu. Je to alkohol v kombinaci s únavou. Potřebuje se vyspat. Z myšlenek ji vyruší paže, které jí zvednou a pomalu míří do domu. Jen ho spokojeně obejme kolem krku.

Teprve před pokojem ji postaví.
„Musím ještě vyřídit jeden hovor. Hned se vrátím," políbí ji do vlasů a odejde. V pokoji shodí šaty a tápavě se posadí na postel. Promne si unavené oči, ale malátnost stále neustupuje.
„Au," chytne se za pravou ruku, když jí od zápěstí vystřelí bolest až k rameni. Ta se stále stupňuje a postupuje výš až zasáhne hruď a při nádechu, jakoby měla v plicích milión jehliček.
Vyděšeně vstane a chce ... ani vlastně neví co, ale jakmile bolest zasáhne srdce, s dalším úderem se bolest rozšíří do celého těla a naprosto ji paralyzuje. Nohy se jí podlomí a bezvládně spadne na zem.

***

Vážně? Ještě si hrajeme? Dobře. Pomalé, dobře známé kroky přejdou po pokoji. Omdlévání bych nečekal, ale aspoň jsi mohla zaujmout nějakou sexy pózu. Je uvězněna ve svém těle. Všechno slyší a cítí i chladnou zem pod sebou. Snaží se něco říct, ale nedokáže ovládnout své tělo a ani vlčí frekvence nefunguje. Očividně poznal, že nespí a není mimo, což rozhodně není.
„Sjelevenn?" Zastaví se, když neodpovídá. „Sjelevenn? Sjelevenn!" Pár rychlými kroky přejde pokoj a zvedne její bezvládné tělo. Zatřese s ní, ale vůbec se nehýbe.
„Sjelevenn!" Zakřičí na celé kolo, jakoby to snad mělo pomoc. „Pomoc! Pomozte mi někdo!"