Zděšeně se na něj otočí, ale už jí nevěnuje pozornost.
„Pane Karrigane," pozdraví ho. „Moc děkuji, že jste nám zapůjčil tenhle dům. Je opravdu úchvatný. Browny je z něj naprosto unešená," přitáhne ji k sobě, když vidí, jak si ji prohlíží.
„Bylo mi ctí. Rekonstrukce byly dokončeny před měsícem a musel jsem zaplatit prakticky dvojnásobek, aby bylo vše dokončeno včas."
Měl pravdu. Odfrkne si vlčice. Musí se pokaždé chvástat penězi. Změří si ho od hlavy k patě a chce se jí zvracet.

Je téměř neuvěřitelné, jak ti dva, přestože jsou prakticky stejně staří, jsou naprosto odlišní. Karrigan představuje ten typ, co musí na první pohled dávat na odiv své bohatství za každou cenu, i když je to naprosto nevkusné. Jeho arogance a pohrdání všemi ostatními z něj téměř čiší a je si jistá, že při případném konfliktu by se buď vymluvil, nebo zaplatil někomu, aby se pobil místo něj. Nebo možná i vyzyvateli, aby si to rozmyslel.
Na druhou stranu Daren nic dokazovat nemusí. Už jen pouhý pohled na něj ve většině lidech vzbuzuje strach a respekt. Nemusí nikomu připomínat nic z toho co udělal. Při vyhlídce boje by jako první zasadil ránu, pokud by to bylo nezbytné a oprávněné. A žádné peníze by ho nepřinutily couvnout, protože by mu to nedovolila jeho čest.

„Ale vyplatilo se. Je to bezpochyby ten nejhezčí dům ve městě. Nemyslíš, drahá?" Otočí se na ni a jeho pohled následuje i Karrigan. Přinutí se usmát a přikývnout.
„Jistě. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděla." Snobské očka se mu rozšíří v úžasu.
„Doneslo se ke mně, že mluvíte, ale nemohl jsem tomu uvěřit."
„Ano, Bohyně se nad námi slitovala. Ale i kdyby zůstala němá, miloval bych ji stejně," usměje se na ni a přejede prsty po boku, za který si ji k sobě přitahuje, což by v nastalé situaci ani nemusel. Kdyby to nedělal on, sama by se za něj schovala.
„To mě těší," odpoví automaticky a dělá, že přehlíží, jak se na sebe dlouze dívají a kromě nich nikdo neslyší, jak se jim zužuje dech. Jeho stisk zesílí a ztěžka polkne, když mu pohled sklouzne k pootevřeným rtům.

Musí se ovládnout, protože pokud by ji teď políbil, nedokázal by přestat. A on si nemůže dovolit žádný skandál.
„Pokud nás omluvíte, budeme muset jít," otočí se ke Karriganovi a zdvořile mu pokyne hlavou.
„Ach ano, ten tanec," přitaká a uvolní jim místo k parketu. Nejraději by se otočila a utekla, ale nemá na výběr a tak když jí nabídne rámě, ho přijme.

Než dorazí k parketu, začne hrát hudba, jakoby přesně věděli kdy začít. Nechá ho, aby ji k sobě přitáhl a jak se na něj dívá, musí se pousmát.
Co tě pobavilo? Zeptá se jí, když se pohne do taktu.
Myslel jsi to vážně? Stejně i kdybych byla němá? Zamyslí se a přikývne.
Proč? Nesouhlasíš? Pokrčí rameny a zamyslí se.
Nevím. Kdybych byla pořád němá, nemohli bychom se dohadovat a zůstalo by jen u pěstí. Zasměje se.

U pěstí? Pokud si dobře pamatuju, tak jsi mě kousla. Tehdy jsem tě chtěl přetrhnout.
Tehdy? Teď už ne? Na okamžik se odmlčí a rozhlédne kolem.
Ne. Teď už jsi to odčinila. Překvapeně se na něj podívá.
Odčinila? Když se na ni podívá, v očích mu opět jiskří.
Jistě. Tím nejlepším způsobem. Vůbec nechápe o čem to mluví, ale očividně se náramně baví.

Skloní se k ní, jako by jí chtěl zašeptat do ucha, ale místo toho se jí lehce dotkne rty až se zachvěje.
Vážně si nevzpomínáš? Já moc dobře. Na každé naše milování. Nemůžu tě dostat z hlavy. Jsi nádherná a vážně se musím držet, abych si tě nevzal přímo tady. V hrdle mu zabublá a jeho stisk zesílí, jak se snaží potlačit svého vlka. Zhluboka se nadechne a najednou opět cítí výčitky.
Omlouvám se. Odtáhne se a prohlédne si její smutný obličej.
Za co? Přesně takhle ses tvářila po příchodu. Co ti Kyle řekl? Zatřese hlavou. Nechce se o tom bavit, ale nenechá se odbít. Sjelevenn, mluv se mnou.
Jen pravdu. Řekne nakonec. Přehnala jsem to. Nenapadlo mě, že by se mohlo něco stát. Nechci tě ohrozit. Teď mu to docvakne. Kyle to sice myslí dobře, ale občas věci podává víc teatrálně, než je nutné.

Nadzvedne jí bradu a když vidí, jak se oči smutně lesknou, povzbudivě se na ni pousměje.
Nemáš se vůbec za co omlouvat. Naopak. Mohli bychom se tvářit, že Kyle nic neřekl? Mohla bys pokračovat? Protože se mi to líbilo a chybí mi to jiskření a provokování. Miluju tvůj temperament. Skloní se a lehce ji políbí. Dlouze vydechne a na okamžik se s ní zatočí celý svět.
Opře své čelo o její a čeká na její rozhodnutí.
Vážně to chceš? Je to dobrý nápad? Přejede palcem po linii hořící tváře a doširoka se usměje.
Jsem. Stejně od chvíle, kdy jsi sešla z těch schodů nemyslím na nic jiného. Tak ať to stojí za to.

Teprve teď si všimne, že už nejsou sami, kdo tančí. Daren se zastaví a nabídne jí rámě, které vděčně přijme.
„Něco k pití?" Zeptá se jí. Když se na něj usměje a přikývne, zamíří bok po boku do vedlejšího salónku.

Večer ubíhá rychle a oba si navzájem vyměňují úsměvy a letmé doteky. Browny zamíří na toaletu, kde si umyje ruce a upraví vlasy, když z jedné z kabinek vyjde dívka možná tak stará jako ona.
Jakmile k ní vzhlédne, překvapeně se usměje.
‚Moc ráda vás poznávám.' Znakuje dívka nadšeně.
„Nápodobně," usměje se na ni.
‚Jsem Lorely.' Podá jí ruku a ona ji přijme.
„Browny." Dívka přikývne, jakože to věděla.
‚Jste pro mě vzor. Chtěla bych se s tímhle umět rvát jako vy.'
„To ale můžeš. Stačí, když budeš věřit pravdě. Nejsi prokletá. To jsou jen nesmysly. Máš stejné právo žít, jako kdokoliv jiný," cizinka se usměje a poděkuje, než odejde.

Cítí se najednou šťastná. Podívá se na sebe do zrcadla.
Nejsem prokletá a mám právo být šťastná. Takže k čertu se všemi. Dotáhnu to do konce. Vlčice se nadšeně postaví a zavrtí ocasem.
No konečně. Stará Browny je zpět. Tak mu jdeme ukázat, jaké umíme být.

Vrátí se do sálu a zůstane u kraje. Rozhlíží se a hledá Darena, ale nikde ho nevidí. Teprve po několika minutách ho uvidí na druhé straně, jak ji s úsměvem pozoruje. Od číšníka si vezme sklenici vína a napije se.
Pomalu, víš jak to pak dopadá. Ozve se jí v hlavě.
Jak? Zase tě pokoušu? I na tu dálku si všimne, jak přivře oči.
Přesně. Jen s tím rozdílem, že teď určitě neodejdu. Znovu se napije.
Ne? A co bys udělal? Daren se potutelně usměje, odlepí od stěny a po obvodu pomalu zamíří k ní.
Nejdřív bych z tebe sundal všechno zbytečně oblečení. Pak bych ti svázal ruce nad hlavou k posteli tak, aby ses nemohla pohnout. Jde pomalu jako šelma plížící se ke své kořisti. Nasucho polkne a dopije zbytek obsahu sklenice. Dech se jí začíná při té představě zrychlovat

Copak, něco tě zaujalo? Zatřese hlavou a z nejbližšího stolu sáhne po další sklenici. Vážně? Ještě jsem neskončil. Je naštvaná. Měla to být ona, kdo toho druhého dostane do kolen. Ne naopak.
Myslím, že jako nástin to stačilo. Nervózně vypije celý obsah najednou.
Myslím, že nestačilo. Cítím, jak začínáš vlhnout a vidím, jak k sobě tiskneš nohy. To pod těmi zatracenými šaty neskryješ. Takže mi řekni, sjelevenn, na co myslíš, že tě to tak vzrušilo? To už nevydrží a vyjde na chodbu. Rozhlédne se a zamíří ke vzdáleným dveřím vedoucím ven, které jsou otevřené.

Budeme si hrát? Ozve se jí v hlavě a tou otázkou jí vnukne nápad. Co chvíli do někoho jakoby náhodou narazí. Pokaždé se omluví a jde dál, jenže Daren nepozná, který pach má následovat.
Tak dobře. Ozve se, když nechá jeho předchozí otázku bez odpovědi. Občas zahne do dveří a pak se vrátí, aby ho alespoň na chvíli zmátla. Na opěradle židle uvidí ležet sako. Rozhlédne se, jestli není majitel poblíž a nenápadně po něm sáhne a oblékne ho. Tím svůj pach překryje cizím, naštěstí pro ni s odporně silnou kolínskou.

Nakonec se rozhodne nejít ven, ale vyjde po úzkém schodišti do patra, kde už tolik hostů není. Spíš nikdo. Na konci chodby jsou další dveře vedoucí na balkon a tak k nim zamíří. Projde jimi a rozhlédne se po velkém balkónu.
Stěny jsou porostlé svlačcem a zdi nejsou rovné, takže se na jedné straně dá za rostlinu schovat u chladné stěny. Vklouzne za ni a čeká.

Sjelevenn, sjelevenn. Ozve se po chvíli. Přede mnou utíkáš a cizích se dotýkáš? To se mi nelíbí. Musí se pousmát. Shodí ze sebe kabát a pustí ho přes zábradlí dolů. Opře se zády o chladnou stěnu tak, aby na ni ode dveří nebylo vidět i kdyby náhodou vyšel ven.
Zatočí se jí hlava a tak se opře a párkrát zhluboka nadechne a vydechne  Možná vážně neměla tolik pít, ale nepřišlo jí, že by toho vypila moc. Pousměje se a přivře oči. Cítila se šťastná a spokojená.

I když milovala to jejich souznění, dnes si uvědomila, jak jí jejich škádlení chybí. Bylo to jako čerstvý vzduch a zároveň jako jiskry v horkém létě uprostřed lesa. Zajímá ji, jak dlouho mu bude trvat, než ji najde. Nepochybovala o tom. Neměla kam utéct. Věděli to oba a přesto jí to nevadilo i když nesnášela porážku.
Tohle prohra nebude stejná. S ním bylo všechno jiné než do doby, kdy se objevil v jejím temném, zmrzačeném životě. Nemohla uvěřit tomu, že dokázala tak rychle zapomenout na všechno, co před ním zažila. Na všechno to ponižování, týrání a nespravedlnost.

Dívá se před sebe do tmy a nedokáže se zbavit toho připitomělého úsměvu. Nadskočí, když se před ní objeví vysoká postava. Vypískne a přiloží si dlaň na ústa, když ji s vítězoslavným úsměvem přitiskne k sobě.
„A mám tě," než se vzpamatuje, skloní se a naléhavě ji políbí až úplně ztratí dech. Přitáhne ho k sobě a nechá se strhnout všemi těmi pocity a emocemi, které se dva dny hromadily a čekaly až budou moci ovládnout celé tělo i mysl.

Spokojeně vydechne, když se rty dotkne krku a prsty bloudí po nahé hrudi.
Jsi dokonalá. Lehce stiskne zuby kůži až tiše zasténá. Teprve když se dlaní dotkne nahého stehna zpanikaří a odtáhne se.
„Co to děláš?" je zaskočená, ale v jeho pohledu je vidět, že nehodlá ustoupit. Oči má napůl zvířecí a v hrdle mu až příliš často zaznívá vrčení a chrapot.
Neboj, nehodlám se s tebou vyspat přímo tady, ale to neznamená, že tě nemůžu přivést k orgasmu. To rozhodně udělám. Zavrčí, když prsty přejede po tenké látce až dlouze vydechne a jako by její tělo mluvilo za ni, když poodtáhne nohy.

Hodná. Spokojeně zapřede a znovu se přisaje ke krku až si musí skousnout ret, aby nevykřikla nahlas. Nedočkavě stáhne krajku přes boky a nechá bez povšimnutí na zemi.
Prsty ji polaská až oba zasténají. Očividně si to mučení užívá. Nesnesitelně pomalu svůj tlak zesílí až vklouzne dovnitř. Její zasténání a jak se mu zachvěje v náruči ho přivádí na samý pokraj šílenství. Chvíli si užívá její vlhkosti než se od ní odtáhne a se žhnoucím pohledem zabodnutým do jejích očí si prsty olízne až Browny zakňučí.

Klekne si a znovu vyhrne šaty až k bokům.
Co to- Nestačí svou otázku doříct. Bez zaváhání zaboří svou tvář do jejího klína až se jí nohy téměř podlomí. Dlaněmi zajede do neposedných vlasů a tiskne ho k sobě seč může. Když ji prudce nasaje zasyčí a stiskne mu vlasy v dlaních až nehty přejede po jejích hladkých stehnech.
U Bohyně! Zabručí a opět použije i prsty. To už nevydrží a zasténá nahlas.
Tiše, sjelevenn. Někdo nás uslyší. Snaží se ji mírnit, ale její vzrušení dosáhlo takového bodu, kdy není schopna své rozechvělé tělo ovládat. A pak, v jediném okamžiku jakoby se všechno to vzrušení zkoncentrovalo do jediného bodu a v ten samý okamžik explodovalo do všech stran. Slastně vydechne a pohybem boků mu naznačí aby pokračoval. Neměl v plánu přestat. Dál ji saje a jazykem zachytává i ty poslední dozvuky bouřlivého orgasmu.

Tohle na ní miloval. To, jak nic nepředstírala a jak na něj její tělo reagovalo. Mnohokrát u žen mokrý orgasmus nezažil. S každou maximálně jednou, ale ona ho měla téměř vždy, což ho samo o sobě uspokojovalo a vzrušovalo.
Svaly se uvolní až mu bezvládně sjede na klín. Hlava se točí a kdyby ji nedržel, jistě by skončila na zemi. Když se konečně začne zvedat a upravovat, Daren zvedne kalhotky, které jí chce podat, ale pak se na ně podívá a otočí se s tázavým pohledem.

Uhladí si vlasy a jen pokrčí rameny.
„Dárek od Bonnie." Podá jí je, ale ona zavrtí hlavou. „Nech si je. Už je nebudu potřebovat," na okamžik mu položí dlaň na hruď a pak bez jediného slova odejde a nechá ho tam stát překvapeného a naprosto zmateného.