Probudí ji chlad. Nespokojeně se otočí a dlaní zašmátrá po jediném zdroji tepla, který právě teď chtěla, ale není tam. Pootevře oči, jen aby zjistila, že je sama. Za okny začíná vycházet slunce. Pomalu se posadí a přitáhne přikrývku k sobě, když si uvědomí, že je nahá.
Vzpomíná, jak se do postele dostala. Cítí se rozbitá a nevyspalá. Otevřou se dveře a když dovnitř vejde Daren, jen v kalhotách, povytáhne obočí. Už podle pachu pozná, že byl pravděpodobně cvičit. Na hrudi se mu leskne pot a srdce sice zpomaluje, ale není v klidovém režimu.

„Dobré ráno, sjelevenn," doširoka se na ni usměje a přejde k posteli, kde se posadí na kraj. Nakloní se a políbí ji, mezi tím co ona se nedokáže pohledem odtrhnout od jeho těla. Při každém pohybu se kapky potu odráží ve světle a to nemluvě o intenzivní vůni, která ji naprosto pohltila.
„Dobré," přinutí se ze sebe dostat.
„Vyspala ses?" Pátravě si ji prohlédne a není spokojený, že mu přikrývkou, kterou tiskne k hrudi, kazí výhled. Když se probudil, dlouho se nemohl přimět vstát a jen ji pozoroval.
„Celkem ano. Ale byla mi zima," nedokáže odhadnout, jestli to je pravda, nebo se tím snaží zakrýt jemný třes svého těla, ale byl si jist, že se teď netřese zimou. Cítil jak je napjatá a hladově si ho prohlíží.

V očích mu zajiskří, až ji napadne, že má něco za lubem, ale než se vzpamatuje, drží ji v náručí a jde do koupelny.
„Co to děláš?" Nesouhlasně se rozhlédne a cítí chlad, jak jí vytáhl z teplé postele.
„Říkala jsi, že je ti zima, tak tě jdu zahřát," pustí vodu ve sprše a když i s ní vejde pod horkou vodu, zalapá po dechu. Ani nepostřehla, kdy a kde si svlékl kalhoty.
„Jsi blázen," směje se, jakmile ji postaví a odhrne si vlasy, které voda shodila do obličeje.
„Možná," přejede si po tváři dlaní, než ji natiskne za zeď, „ale co bych pro tebe neudělal," pokrčí nevinně rameny. Musí se zasmát. Dívá se na něj a nemůže uvěřit, že někdo jako on vůbec existuje.

„Co máš dnes v plánu?" Nakloní hlavu ke straně a pohladí tváře, nabírající.
„Mám jet s Bonnie vybírat šaty," už jen ta představa ji přinutí se zatvářit rozladěně.
„Vím, že bys tam nejraději nešla, ale bude to prakticky poprvé, co se všichni dozví přímo ode mě, že jsem tě konečně našel," moc dobře to chápe, ale nic to nemění na faktu, že na takové vystupování není zvyklá a vůbec jí to není příjemné.
„Já vím. Hlavně už to chci mít za sebou," tiše se zasměje a nepřestává přejíždět prsty po pažích od ramene až k prstům.
„Já se na to naopak těším, protože jsem zvědavý, co ti Bonnie vybere. Sice dostala nějaké instrukce, ale i tak chci, aby sis vzala něco, v čem se budeš cítit dobře, ano?" Vzhlédne k němu s ironickým pohledem.

„Takže tvoji košili?" Znovu se zasměje a natiskne se na ni ještě víc.
„Tu nos doma. Ten pohled si chci vychutnat jen já," zašeptá a hladově sleduje její ústa. „Překvap mě," tak tuhle výzvu bere. Nadzvedne bradu a spiklenecky se pousměje.
„Jak chceš, ale teď bych raději něco méně překvapivého," položí mu dlaň na hruď a aniž by z ní spustil oči se pousměje a v očích mu zajiskří.
„Jak si přeješ, sjelevenn," skloní se a políbí ji. Něžně, ale naléhavě. Celý den bez ní bylo horší než mučení. Připadal si jako šílenec. Neustále myslel na její vůni, úsměv, teplý dotek a chuť. Potřeboval to všechno cítit znovu. A ona to cítila úplně stejně. Věděl to, protože ho k sobě křečovitě stáhne a jakmile zabloudí prsty na stehno, sama nohu nadzvedne, aby ji uchopil a vklínil se mezi mokré nohy.

Zvedne ji, jakoby nic nevážila a pomalu spustí přímo na svůj penis, který je napnutý téměř k prasknutí, jak se jí nemůže dočkat. Oba blaženě zasténají a když je v ní celý, přitiskne se na ni celou svou vahou.
Pohybuje boky a jako zběsilý sténá a vrčí do její kůže, mezi tím co ona své prsty s nehty zarývá do jeho zad. Z ničeho nic z ní celý vyklouzne a spustí ji na zem. Kdyby ji nedržel, nohy by vypověděly službu, ale otočí ji k sobě zády a opět přitiskne na zeď.
Nedočkavě na něj vystrčí zadeček a nakloní hlavu ke straně, jakmile ucítí jeho dech na krku. Nenechá se pobízet a hladově se přisaje, mezi tím, co se dlaně vydají na průzkum nejprve po bocích, pak na bříško až k prsům, které pomalu hněte a dráždí bradavky.

Pootočí hlavu, aby na něj viděla a tak ji spokojeně políbí, uchopí jednu její ruku a proplete své prsty s jejími. Nejprve se vydá k prsu a společně ho obkrouží.
„Jsi nádherná," vydechne, když přivře oči a znovu se svým dokonalým pozadím otře o jeho úd. Pak zamíří po bříšku dolů a přestane ji líbat, aby viděl, její reakci, když se dotknou mezi jejími stehny. Poodtáhne je od sebe a pootevře ústa, když přejedou po citlivém místě.
Nedočkavě stiskne jeho prsty mezi svými a zajede mezi záhyby až ke vstupu, kde je stále mokrá a roztoužená. Jediné místo, kde ho v tenhle okamžik chce. Už to nevydrží, pohne boky a pomalu po ní míří dopředu, kde ho svými prsty vpustí dovnitř a nezastaví se, dokud v ní není celý.

Má zavřené oči, pootevřená ústa a celé její tělo hoří vzrušením, nedočkavostí a touhou, kterou může uhasit jen on. A pak se konečně dá do pravidelného pohybu, současně ji jejich prsty začnou laskat na poštěváčku až dlouze sténá a má pocit, že se každou chvíli zblázní, nebo rozpadne na milion kousků.
Rty uchopí její ušní lalůček a zavrčí.
„Chci abys zase stříkala," zachraptí a stiskne ho mezi zuby, až se mu zachvěje v náručí, „uděláš to pro mě?" přitlačí jejich prsty až zvrátí hlavu a opře ji o jeho rameno.
„Cokoliv," vydechne téměř neslyšně a kdyby nebyl lykantrop a neměl perfektní sluch, v šumu vody by její hlas zanikl. Ještě přitvrdí a jejich míra, co jsou schopni vydržet se blíží k bodu, na který oba tolik čekají.

Celý se rozechvěje a vrazí do ní tak tvrdě, až vykřikne a její nitro ho pevně obemkne, současně s tím, co chtěl zažít. Pousměje se a cítí, jak její orgasmus stéká po jeho penisu a pak na nohy, kde ho smyje voda.

Ještě chvíli v ní zůstane, než se vzpamatuje a když ji pustí, jakoby neměla nohy. Jen tak tak ji zachytí a znovu k sobě přitiskne. Zvedne ji do náruče a vyjde ven, kde přes ni přehodí župan a odnese do pokoje na postel. Je jako hadrová panenka. Nechá se obléknout do příjemného materiálu a když se vrátí ze šatny v bílých boxerkách, tlumeně zakňučí až se usměje.
Vyskočí na postel za ni a opře se o čelo. Přitáhne ji mezi své nohy a obejme rukama.
„Dám vědět Bonnie, že vyrazíte později," řekne stále s úsměvem na rtech a jemně ji políbí. Je to dokonalé. Cítí se naprosto vyčerpaná a jeho polibky ji pomalu opět přivádí k sobě.
„Dobře," vydechne mu do úst, odevzdaně. Za normálních okolností by protestovala, protože bude jasné, proč jejich odjezd odložili, ale je jí to fuk. Jak sama řekla, chápe to, takže určitě nebude naštvaná. Spíš naopak.

***

Celou cestu do města přemýšlí, jakými šatyby ho dostala do kolen. Jen co jí Bonnie uviděla se doširoka usmála, ale neříkala nic. Očividně měla přehled o tom, kde jsou ty nejlepší, ale také nejdražší šaty ve městě. Chodily z jednoho obchodu do druhého a všude prohlédly snad všechny v nabídce.
Některé si vyzkoušela, ale žádné nebyly takové, aby si z nich sedl na prdel.

„Tak co? Řekla jsi to bráchovi, jak jsem ti radila?" Zeptá se Bonnie jakoby mimochodem, když se přebírá pověšenými ramínky.
„Jak vidíš, tak ano," teď už se neudrží a zasměje nahlas.
„Jo, všimla jsem si hned," mrkne na ni, „jsem ráda. Daren se sice tváří jako tvrďák, ale jak se člověk dostane pod ten jeho krunýř, zjistí, jak empatický a vnímavý je. I když musím přiznat, že ze začátku jsem měla strach, jestli v něm ještě nějaké emoce zůstaly," zamračí se a podá jí jedny šaty.

„Taky je pravda, že nikdy nebyl neviňátko. Bohužel, některé zvěsti, které se o něm šíří jsou pravdivé," to jí ani v nejmenším nepřekvapuje.
„Já vím. Rozhodně si nemyslím, že jsem první, pátá, nebo desátá v jeho posteli," takhle nahlas to zní hrozně. Bonnie se zastaví a podívá se na ni.
„To ne, ale rozhodně poslední. Vzpomínám si, jak se vrátil když tě našel. Do té doby, podle Terenze, k němu každý večer chodily různé společnice, ale od té doby se neukázala ani jedna." To pro ni byla novinka a překvapilo ji, že dokázal ze dne na den opustit svůj zajetý životní styl. Vážně to jde? Být zvyklý každý den na sex a ze dne na den na několik měsíců úplně přestat? Snaží si to představit na sobě. Dřív by bez váhání řekla že ano, ale teď?

„Tyhle jsou boží! Slušely by ti a dokonale by zvýraznily přesně to, co mají, jenže to není tak úplně tvůj styl," už je vrací zpět, když k ní natáhne ruku.
„Ukaž," nevěřícně se na ni nejdřív podívá a pak jí je podá, ale neřekne nic. Když má plné ruce, odeberou se do zadní část ke kabinkám.
„A bude to jen pro naše, nebo i pro lidi?" zeptá se, když na sebe souká první kus.
„Pár jich tam myslím bude, proč?" vyjde ven a podle pohledu Bonnie okamžitě pozná, že tyhle ne.

„A Karrigan?" zamyslí se Bonnie, mezi tím, co se  vrací zpět dovnitř.
„Zrovna ten myslím ano. Ty ho znáš?" Musí se zasmát.
„Měla jsem tu smůlu. Snažil se zapůsobit tím, jak drahé hudebníky najímá a pak se ptal, jestli je tak úžasný, nebo jsem němá." Bonnie se hlasitě zasměje.
„Tak to bych chtěla vidět jeho výraz, když se dozvěděl že jsi," nemůže se přestat smát. Vezme do rukou poslední šaty, ty, co vybírala Bonnie a oblékne si je.
Na tváři se jí objeví potutelný úsměv.

Tak máme jasno. Vlčice se spokojeně posadí.
Nevím. Není to zrovna dvakrát příjemné. Ošije se a potáhne výstřih nahoru, přestože je to k ničemu. Je tak hluboký, že má strach, aby jí z něj nevypadly prsa.
My ale nechceme aby to bylo příjemné! Zavrčí na ni. Ví to moc dobře, ale ona není ta, co v tom bude muset jít.
Tak se zeptáme odborníka. Vyjde ven a když Bonnie vzhlédne od telefonu, je definitivně rozhodnuto.

„No ty kráso," vydechne údivem, „já to říkala, že budou dokonalé." Ošije se a podívá do velkého zrcadla na straně. „Ale musíš se rozhodnout sama. Nemůžu ti říkat, co si vzít na sebe. Znám tě a vím, že tohle je úplně mimo tvoji komfortní zónu," spustí dřív, než stihne cokoliv říct.
„Chci tyhle," řekne rozhodně. Bonnie vytřeští oči.
„Vážně?" její překvapení Browny baví. Když je tak mimo ona, co teprve Daren? Otočí se k ní a spiklenecky pousměje.
„Vážně. Daren chce, abych ho překvapila, takže mu to mile ráda dopřeju a trochu ho podusím ve vlastní šťávě," všimne si, jak jí nejprve zacukají koutky, když si uvědomí, odkud vítr vane a pak se doširoka usměje.
„Tak s tímhle ti velice ráda pomůžu."

Šaty mají tmavě modrou až černou barvu, tenké ramínka, velice pomalu se rozšiřující a téměř na břiše se spojují ve výstřih. Záda jsou k bedrům převážně odhalená a látka těsně obepíná jak hruď, tak boky a hýždě a teprve pod nimi volně splývá až na zem. Materiál je hladký a snadno po těle klouže. Po chvíli má pocit, jakoby na sobě ani nic neměla, jak je lehký.
„Vezmeme i tohle?" Podívá se na ni Bonnie a zvedne kravatu ve stejné barvě jako šaty. Stačí nepatrný úsměv a odpověď už není třeba. Bonnie ještě vybere dokonale padnoucí boty, které ji dělají vyšší, ale přesto bude stále menší než Daren.

Nakonec to nebyl ten nejhorší den, jak čekala a dokonce se začala těšit. Teprve teď si uvědomila, že je to už dlouho co se takhle popichovali a chybí jí to. Bavilo ji vyvádět ho z míry a provokovat. Milovala ty jiskřičky, které měl vždy v očích i jak tiskl zuby. Lícní kosti mu při tom vystupovaly a rty se vždy stáhly do pevné linky.
Doma na sobě nedala nic znát a tvářila se, jakoby to bylo přesně tak otravné jak čekala. I Bonnie poprosila, jestli se může před Darenem i Terenzem nezmiňovat, co mají v plánu, s čímž mile ráda souhlasila.

Týden utekl jako voda a když v den D brzy odpoledne přišla Bonnie a přinesla šaty, nechápala, co chce celé celé hodiny  dělat. Hned jakmile svou myšlenku vyslovila nahlas za ní do pokoje napochodovali další dva lidé.
„Tohle je ten nejlepší kadeřník, jakého v zemi najdeš a tohle je Roxy, který tě nalíčí. Pokud ho chceme dostat do kolen a totálně uzemnit, bude to chtít víc, než moje domácí umění," nevěřícně zírá, jak si rozkládají věci.
„Věř mi, až s tebou skončí, nepoznáš samu sebe a můj bratr bude mít celý večer co dělat, aby neudělal skandál tím, že tě ojede přede všemi."

Musí se zasmát, ale zároveň ji napadne, že by mu to klidně dovolila, protože se naposledy milovali včera ráno a od té doby ho neviděla. Byl ve městě na jednání a měl se vrátit těsně před tím, než pojedou na akci.

Po několika hodinách česání a líčení jsou konečně hotovi. V mezičase ji naučí jak vázat kravatu. Pak Bonnie přinese šaty, ale v druhé ruce má malou taštičku.
„Co je to?" s úsměvem, který ji děsí jí ji podá.
„To máš takový malý dárek," otevře ji a vytřeští oči na titěrný kousek krajky. S otázkou se na ni podívá, ale ona jen nevinně pokrčí rameny.
„Takový malý bonbónek." Neudrží se a vybuchne smíchy. „Díky, určitě mu to vyřídím." Nakonec jí Bonnie pomůže do šatů a zapne boty. Browny se postaví přes zrcadlo a spokojeně usměje.

„Takže?" Bonnie čeká na její verdikt.
„Vážně se musíš ptát?" povytáhne obočí. Usměje se a zapne své šaty. „Nikdy bych nevěřila že to řeknu, ale vážně se těším."
„Tak to jsme dvě," podá jí kabát, protože začalo sněžit, což jí dost nahrává, protože ji uvidí až přede všemi a nebude moct reagovat tak, jak by chtěl. Bude se muset ovládat.
Přesně. Ozve se spokojená vlčice. Těš se, Nejvyšší. Tvá záhuba přichází. Usměje se, vezme kravatu a vyjde z pokoje.