Zhluboka se nadechne a otevře oči. Cítí každý kousek těla, ale není to nepříjemné. Pootočí hlavu a neubrání se úsměvu. Vedle ní leží Daren. Spí a na tváři mu hraje lehký úsměv. Ruce má za hlavou, čímž jí dopřává perfektní výhled na celé jeho dokonalé tělo. Spokojeně ho sjede pohledem od hlavy až k patě.
Za okny je světlo, takže spala dlouho a překvapuje ji, že on ještě pořád nevstal. Po chvíli se rozhodne vstát. Co nejtišeji našlapuje bosýma nohama po chladné zemi. Zvedne své kalhotky a když zjistí, že jsou roztržené, pustí je zpět na zem. Zvedne pokrčenou košili, která ale stále voní po něm a oblékne si ji.

Sejde do kuchyně, kde naštěstí nikdo není. Z lednice vytáhne jídlo a připraví tác. Kávu dělá na třikrát, protože se vždy zamyslí a hrnek přeteče.
Pokaždé, když se rozhučí stroj, myšlenky okamžitě odbíhají zpět ke včerejšku. Ano, měla vypito, ale ani trochu nelitovala toho, co udělala. Míra alkoholu hrála spíš pro ně, protože nebyla tak vystrašená.
Usměje se a skousne si ret. Ten pocit, když byl v ní. To, s jakou něhou se jí dotýkal. Zvuky, které při jejich milování vydával. Zavytí, když dosáhl svého vrcholu. Chtěla by to zažívat pořád dokola.

Vypne kávovar a zamíří nahoru. Ještě než vejde dovnitř pozná, že muž za dveřmi, který pro ni je nejdůležitější ze všech, pořád spí. Pravidelný tep a dech znovu rozechvívá celé rozbolavělé tělo. Odloží tác na stůl, kde uvidí laptop. Na okamžik zaváhá, ale pak ho otevře a co nejtišeji se posadí. Zvedne nohu a vsune ji pod sebe.
Otevře prohlížeč a na okamžik zaváhá. Nervózně si kouše ret, ale nakonec vyťuká to, co ji zajímá. Začte se a ticho přeruší až hlas těsně vedle ní.

„Dobré ráno," nadskočí a v rychlosti počítač zavře. Daren se skloní k ní a políbí do vlasů.
„Dobré ráno," snaží se znít vyrovnaně, ale pozná, že je nervózní.
„Byla jsi v kuchyni?" podívá se na tác. Přikývne a vstane. Daren pohledem přelétne obsah a zamračí se. „Tohle nechystala Merry," zavrčí, když mu to dojde. Vstane a zpříma se na ni podívá.
„Co? To ti nemůžu udělat jídlo?" je naštvaná.
„Víš, co jsem ti o tom říkal," procedí skrze zuby.
„A ty zas, co jsem ti říkala já. Nemůžeš mi zabránit ti chystat jídlo! Stejně jako mi nebudeš říkat, kdy mám dost!" praští ho do hrudi a odejde do koupelny.

Nevěřícně zírá na dveře a nemůže uvěřit tomu, co právě řekla. Když se ozve tekoucí voda, probere se. Po chvíli váhání se pustí do jídla. Počítač pořád jede a tak ho přisune a otevře. Poznal, že nechtěla aby věděl, co si prohlížela, jenže teď ho to zajímalo o to víc.
Jakmile si přečte první větu, doširoka se usměje.
Vážně bych nečekal, že ji to bude tolik zajímat. Lehce se zamračí.
Je naše sjelevenn. Je dokonalá a to, co se stalo, bylo dokonalé stejně jako ona a jen to dokazuje, že patří k nám. Usměje se a musí s ním souhlasit. Je dokonalá. Se vším všudy. Dokonale padnoucí dílek do jeho skládačky. Ztělesňovala všechno, co si kdy mohl přát.

Když se otevřou dveře, koutek úst se mu zvedne v úsměvu. Všimne si jeho pohledu, nervózně si popotáhne lem košile a zastrčí vlasy za ucho. Pokyne jí, aby šla k němu a když se zastaví vedle něj, všimne si otevřeného počítače a ztěžka polkne. On si toho ale nevšímá a stáhne ji k sobě na klín.
„Omlouvám se, že jsem na tebe vyjel. Moc si vážím toho, že jsi připravila jídlo," kajícně se na ni podívá a zamrká až se musí držet, aby nevybuchla smíchy. Přikývne a nechá se k němu přitáhnout ještě blíž.
„Trápí tě, co se stalo?' zeptá se už s vážným hlasem. Nechápavě se na něj podívá. Pokyne k počítači a její tváře začínají opět nabírat karmínovou barvu. Sklopí pohled a zatřese hlavou.
„Ne, jen jsem neměla ponětí, že něco takového existuje," odpoví polohlasně.
„Když sis to přečetla, chápeš, co to pro mě znamená?" zatřese nesouhlasně hlavou.
„Nestihla jsem to dočíst," její rozpaky ho udivují, protože včera se tak rozhodně nezdráhala i když ví, že za to mohl hlavně alkohol. Nejzajímavější bylo, že ať už to včerejší odhodlání, nebo dnešní rozpaky, oboje ho dostává do kolen úplně stejně.

„Znamená to, že ses cítila v bezpečí a uvolněná a že jsem odvedl dobrou práci," pokusí se to trochu odlehčit, aby se necítila tak nepříjemně. Má to přesně takový účinek, jakého chtěl docílit. Usměje se a s povytaženým obočím k němu vzhlédne z pod tmavých řas.
„Nejsi nějaký moc domýšlivý?" Oplatí jí úsměv a uchopí červenající se obličej do dlaní. Pořád nemůže uvěřit tomu, že bývala doba, kdy ji nechtěl. Litoval každé noci, kdy ji nechal samotnou spát u okna. Každého dne, kdy spolu koexistovali v jednom domě a přitom každý ve svém světě.

„Miluju tě, sjelevenn. A omlouvám se za všechno, čím jsem ti ublížil," zašeptá a zamračí se, ale ona se usměje a zvedne ruku, kterou položí na nahou hruď vedle sebe.
„Děkuju, že jsi mě přivedl, přestože jsem se snažila před tebou utéct. Teprve teď jsem poznala, co je to štěstí a bezpečí. Jsi jediný, komu věřím a s kým se cítím opravdu šťastná." Opře své čelo o její a zavře oči.
Cítí, jak se mu do očí derou slzy. Nikdy se necítil tak dobře jako teď s ní. S ní se nebál ukázat své city a emoce. Před ní jedinou se nestyděl plakat.

Namáhavě se nadechne a promluví tichým, třesoucími se hlasem, ze kterého jí přeběhne mráz po zádech a jeho slova ji rozpláčou.
„Bohyně všeho stvoření. Děkuji za ten den, kdy jsem poznal svou sjelevenn." Překvapeně se na něj podívá a když uvidí, jak mu po tváři stéká slza, zamrká, aby zahnala ty své.
„Bohyně všeho stvoření. Děkuji za ten den, kdy jsem poznala svou sjelevenn. I za to, že jsi nám nedovolila udělat to po svém," zasměje se a vzhlédne k ní.
„Souhlasím," jemně mu otře tváře a povzbudivě se usměje.

Společně se najedli, aniž by ji pustil z náruče, přestože zprvu protestovala. Chtěl aby byla u něj. Znovu se ujistil, že je po včerejšku v pořádku a snad poprvé v životě úplně zapomněl na svět okolo. V tu chvíli existovaly jen oni dva a všechny starosti a povinnosti zůstaly za dveřmi jejich pokoje.
Vidět ji, jak se směje a spokojeně ho objímá mu na tváři přišpendlí úsměv, kterého se nedokáže zbavit.

Z ničeho nic vstane a zamíří ke skříni s gramofonem.
„Kam mi utíkáš?" zabručí nespokojeně.
„Jen něco pustím," uvede desku do pohybu a když se po chvilce místností rozezní tichá hudba, spokojeně si povzdechne. Zavře oči a pomalu se zhoupne do pomalého tempa.
„Tuhle máš hodně ráda, co?" otočí se k němu a přimhouří oči.
„No a co?"
„Nic. Pasuje k tobě," vstane a zamíří k ní. Vztáhne jejím směrem ruku, kterou přijme. Přitáhne ji k sobě a společně se pohupují do rytmu.

Velkými dlaněmi jí přejíždí po zádech a když si ho k sobě stáhne dolů, ví co chce. Je na tom stejně. Lehce se dotkne jejích rtů a ta chuť ho přinutí zesílit sevření. Jenže to mu nestačí. Sjede dlaněmi až ke spodnímu okraji košile na nahých stehnech a vklouzne pod ni. Vydechne mu do úst, když po zadečku putuje nahoru na záda a nehty přejíždí až k lopatkám a zas dolů.
Pak jednou rukou uchopí oba kraje na hrudi a rozepne jeden z mála zapnutých knoflíků. Nebrání mu v tom. Skousne si ret a sleduje každý jeho pohyb a dech se začíná opět zrychlovat.

Aniž by si toho všimla, dostali se k okraji postele. Daren se zastaví a poodstoupí od ní. Usměje se a v očích mu zajiskří. Svlékne košili a nechá látku tiše spadnout na zem. Aniž by ji musel pobízet, se posadí se na postel a s pohledem upřeným na muže před sebou se posune doprostřed. Trvá jen okamžik, než znovu ztratí dech v důsledku jeho polibku. Tentokrát ale není něžný. Naléhavě vtrhne do pootevřených úst až překvapeně vydechne a nedočkavě ho k sobě přitiskne.
Užívá si, že je v lidské podobě a hodlá toho využít. Darenovy rty sklouznou na krk, kde se přisaje až zalapá po dechu a nakloní hlavu ke straně. Postupuje dolů až k ňadrům, které nejprve dlaněmi polaská a když se poprvé dotkne rty bradavky, zasténá a její stisk v jeho vlasech na okamžik zesílí.

Pomalu si s nimi pohrává, dokud nejsou tvrdé a její tělo se nezmítá v návalech vzrušení. Srdce oběma divoce buší až má pocit, že snad není slyšet nic jiného. Konečně se odtáhne, aby se jí mohl podívat do tváře a usměje se, když vidí, jak se sotva ovládá.
„Věříš mi?" zeptá se přiškrceně. Přikývne a v ten okamžik do ní prudce vtrhne. Bez varování a jakékoliv něžnosti. Hlasitě vykřikne, ale to ho nezastaví. Divoce přiráží a při tom si prohlíží její vzrušený obličej, ňadra, která se při každém přírazu zhoupnou. Zvedne ruce za hlavu a chytne se čela postele. Tím mu dopřeje ještě tvrdší přiražení až spokojeně zavrčí, ale Darenovi to pořád nestačí.

Chytne ji a přetočí se na záda. Překvapeně zamrká, když se ocitne nahoře a odhrne vlasy na stranu. Je zmatená a neví co dělat, ale jakmile se mu podívá do očí, všechna nejistota zmizí. Jakoby najednou přesně věděla. Nejprve se pohne pomalu a nejistě, ale je to tak příjemné, že velice rychle zrychlí až oba tiše sténají.
Daren se posadí a znovu polaská jeden prs až zvrátí hlavu a dlouze vydechne. Zintenzivní své pohyby a hromadící se vzrušení ji nutí být čím dál víc důraznější. Zaryje mu nehty do ramen až spokojeně zavrčí. Konečky prstů sjede po zádech od krku až k bedrům, které se neustále pohybují a dvěma prsty přejede po linii mezi půlkami.
Už mu nechybí mnoho a její sténání do jeho ucha, ňadra, dotýkající se hrudi a pohyby jejích boků ho prudce srazí se zasténáním dolů.
Daren pootevře ústa a udýchaně je opře o její hruď, kde nasává vůni, která mu ovládla celou existenci. Slyší divoce bušící srdce a přerývaný dech a ví, že ona ještě svého uspokojení nedosáhla.

Přetočí ji pod sebe a když se dotkne vlhké, přecitlivělé kůže, pootevře ústa až se musí pousmát.
„Chtěl bych zjistit, jestli mi to dnes půjde stejně jako včera," vsune do ní dva prsty až žena pod ním zalapá po dechu, „prosím, chci tě zase ochutnat," vydechne a pomalu jimi zakrouží, „potřebuju to cítit," prudce je vysune a vrazí zpět až mu boky sama vyjde vstříc.
„To je ono, zlato," posune se dolů a prsty nepřestává kmitat tam a zpět a když k nim přidá ústa, která se dotknou poštěváčku, nadzvedne se a dlouze vydechne.
„Darene," splyne jí ze rtů a tak pokračuje, dokud téměř pološílená nepodlehne. Jeho snaha je odměněna a když cítí, jak se rozechvěje přívalem orgasmu a zvrátí hlavu s hlasitým zasténáním. Daren spokojeně zavrní. Ještě párkrát ji polaská rty, a prsty přejede po vlhkých záhybech mezi stehny, než si lehne vedle ní. Otočí se k němu a vyčerpaně položí hlavu na rameno a nechá se objat. Paži obtočí kolem mohutné hrudi a nohu kolem boků. S úsměvem ji k sobě přitáhne a když k němu vzhlédne, políbí rudé rty a sleduje hořící tváře.

„Tak co? Jsi spokojený?" Zeptá se ho udýchaně. Přejede dlaní po stehně, které mu tak ochotně dala k dispozici.
„Lepší už to ani být nemůže," zachraptí a když se v jeho objetí spokojeně zavrtí, znovu ho probudí k životu. Překvapeně povytáhne obočí a on jen pokrčí rameny.
„Dobře, může to být lepší," vyjede po noze až k boku a navede ji, dokud do ní opět celý nevnikne.
„Tohohle se prostě nikdy nenabažím," zachraptí do dlouhých vlasů.