Vzdálenost mezi nimi se zdá být nekonečná a má pocit, že jde už sto let, než se konečně zastaví pár centimetrů před ní a z výšky jí hledí do očí.
„Je to lepší?" zeptá se s náznakem úsměvu a vztáhne ruku, aby přesunul neposedné vlasy na záda. Nic neřekne, jen přikývne. Nedokázala by promluvit, aniž by ji hlas zradil, to věděla moc dobře.
Jakmile se jeho prsty dotknou horkých tváří, po kterých pomalu přejede, nedokáže ovládnout zachvění těla a spokojeně přivře oči. Jakoby to byla celá věčnost, kdy se dotýkal její kůže naposled. Je to stejný pocit jako poprvé. Moc dobře ví, že na tom částečně nese vinu alkohol, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Je zde a na tom jediném záleželo.

„Měla bys ji nosit častěji, sluší ti víc," přeruší tok chaotických myšlenek. Přejede po lemu košile od límečku až k prvnímu zapnutému knoflíku a počítá ty, které odhalovaly její krk a ňadra.
Jeden. Dva. Tři. Čtyři. Pět.
Teprve ten pátý byl zapnutý téměř na břiše a jeho pohled sklouzne dolů na poodhalenou hruď, která se neskutečně rychle vzdouvá pod náporem vdechovaného vzduchu. Nasucho polkne a jako první ho napadne otázka, jak se teď, u Bohyně, přinutí odejít?!

„S tím nesouhlasím," vůbec si jeho upřeného pohledu v jejím dekoltu nevšímá i když o něm ví. Zvedne ruce a začne rozepínat košili, co má na sobě a když skončí s posledním, vklouzne pod ni. Dotkne se ho nejdřív konečky prstů u lemu kalhot a pomalu zamíří přes břicho až na hruď, kam dorazí už celými dlaněmi.
„I když musím uznat, že bez ní je to lepší," vyjede až na ramena a stáhne ji dolů. Nechápe, kde se to v ní bere a on je jejím chováním očividně zaskočený úplně stejně. Jen polkne, když přesune svou dlaň na hruď, na místo, kde jen pár centimetrů pod drobnou rukou splašeně bije srdce. Slyšela to stejně jako on, jen s tím rozdílem, že jemu k tomu hučí v hlavě a musí s námahou potlačovat svou zvířecí část, která se neodbytně snaží převzít kontrolu.

„Co to děláš?" dostane ze sebe Daren přiškrceně. Vzhlédne k němu a jeho nejistota ji zaskočí.
„Co bys řekl?" nakloní hlavu ke straně a aniž by z něj spustila oči postupně rozepne těch pár knoflíků, které držely oba kraje košile u sebe. Slyší, jak se prudce nadechne a celou dobu sleduje její prsty. Spustí je a užívá si jeho překvapený a zaskočený výraz.
„Jsi si jistá? Pila jsi, nebudeš toho zítra litovat?" Povytáhne obočí a nemůže uvěřit vlastním uším. Znovu se ozve vztek.
„Vážně? Než abys využil toho, že ti dávám svolení se mi to snažíš rozmluvit?" rozhodí rukama a košile poodhalí její tělo až jeho vlk zaúpí, když spatří černé kalhotky.

„Jak chceš," obejde ho a zamíří ke dveřím do koupelny. Nejdřív jí chce dát prostor a teď tohle?! Chytne ji za ruku a stáhne k sobě až zavrávorá a narazí do jeho hrudi. Za bedra si ji přidrží u sebe, kdyby chtěla znovu utéct. S naštvaným a zamračeným výrazem zírá přímo před sebe na jeho prsa a rozhodně nemá v plánu se na něj podívat.
„Ne tak rychle," zavrčí podrážděně, když ucítí horké tělo na svém a tlak jejích prsou ho ujistí v tom, že teď už není cesty zpět. Zhluboka se nadechne, aby se alespoň v rámci možností uklidnil.
„Jen nechci, aby sis zítra říkala, že kdybys nebyla opilá, nikdy bys to neudělala. Chci aby sis to pamatovala. Aby to pro tebe znamenalo tolik, co pro mě," zašeptá přiškrceně.

„Myslíš si, že jsem opilá? Vážně? Nejsem opilá. Teda možná trošku, ale vím, co dělám a vím, co chci! Kdybych byla, poslala bych tě k čertu! Za všechno můžeš ty!" Praští ho do hrudi pěstí až sevření mohutných paží kolem ní překvapeně povolí a tak od něj poodstoupí. „Celé týdny mě dráždíš a provokuješ! Co si sakra myslíš, že to se mnou udělá?! Dáš mi prostor a pak mi to rozmlouváš? Co to je? Chceš to vůbec? Nebo tě jen baví si se mnou hrát?!" Aniž by postřehla nějaký pohyb, objeví se těsně u ní.

Nedokáže se ovládnout a jeho vlk využije příležitosti, kdy je vyvedený ze soustředění jejím výbuchem a převezme částečně vládu. Prudce ji k sobě přitiskne a než dopoví poslední slovo, ji umlčí svým polibkem.
Není něžný, jako všechny předtím a přesto je vzrušená úplně stejně. Chvíli se snaží od něj odstrčit, ale docílí jen toho, že sevření zesílí až téměř nemůže dýchat. Nakonec svůj vzdor vzdává a naléhavě ho obejme kolem krku, aby se k němu mohla natisknout ještě víc.
Když už nedokáže popadnout dech, přesune se na krk a slíbá každý kousek až na rameno, při čemž ji lehce šimrá vousy a horký dech na citlivé kůži způsobuje mravenčení, šířící se celým tělem.

„Omlouvám se," zašeptá do krku a když ho něžně víska ve vlasech, spokojeně zavrní. Bere to jako svolení a tak pomalu vsune obě ruce pod košili, než znovu sevře drobné tělo v obětí. Je to úplně jiné a přeci stejné. Horká jemná kůže ho nutí k šílenství. Za všechny ty týdny a měsíce je tak vyprahlý, že se diví sám sobě, že to vydržel tak dlouho.
Prsty přejede po jizvách až se zachvěje. Konečky prstů sjede po páteři až dolů a se zavrčením přejede po oblibě zadečku. Nadzvedne ji, až překvapeně vypískne. Automaticky se ho chytne pevněji a obtočí nohy kolem jeho pasu. Spokojeně se pousměje a přejde k posteli, kde ji posadí.

Shlíží na ni a cítí, jak přestože nemá ponětí, co bude následovat, nebojí se. Zachmuří se až ji tím znejistí.
„Já... Tohle nezvládnu," vydechne rezignovaně.
„Jak to myslíš?" vlčice na něj zavrčí, ale ona se ovládne. Daren si zoufale prohrábne vlasy a dlouze se na ni zadívá.
„Potřebuju tě ve své pravé podobě. Už ho nedokážu dál potlačovat," všimne si, jak na okamžik znejistila a to ho děsí.
I tak z toho měla strach. Ale tohle? Vždyť ve vlkodlačí podobě je mnohem větší! O lykantropech četla, že jen jejich družky je dokáží přijmout celé ve své pravé podobě. Ale hned napoprvé?

Zhluboka se nadechne a vydechne. Její váhání ho děsilo. Co bude dělat, když odmítne? To nezvládne. Když znovu otevře oči, nejistota a strach je najednou pryč. Nepatrně se pousměje a pokrčí rameny.
"Dělej, co potřebuješ. Vím, že mi neublížíš. Netvrdím, že z toho nemám strach, ale potřebuju tě víc než kohokoliv nebo cokoliv."
Stáhne košili z ramen a odevzdaně se na něj podívá.

Jakoby její slova znamenala rozsudek mezi životem a smrtí. Dlouze vydechne a pozná, jak se mu ulevilo. Oba se pohnou současně. Browny dozadu a Daren dopředu. O vteřinu později už se nad ní sklání mohutné stvoření, pod jehož vahou dřevo postele zapraská.
Oči mají stejnou barvu jako Darenovy, ale jsou víc zvířecí. Divoké. Cení zuby a nakrčí nos, když se skloní a přičichne k ní. Zavrčí a tázavě k ní vzhlédne. Přestože neřekne jediné slovo, ví, co chce. Položí se a s klidným výdechem nepatrně přikývne.

Odfrkne a skloní se, aby ji mohl kousek po kousku očichat a prozkoumat. Jeho chladný, vlhký čenich se lehce dotýká kůže a společně s horkým dechem zrychluje už tak zrychlený dech. Zastaví se u jediného kousku látky, který na sobě má a nespokojeně zavrčí. Cítí, jak jeden z drápů zastrčí za okraj a jediným škubnutím ho strhne.
Skousne si ret a musí se nutit zůstat v klidu. Ví, že vlk ji potřebuje očichat a ona mu musí ukázat, že se ho nebojí. Že mu důvěřuje a souhlasí se vším, co udělá.

Jakmile se jí dotkne mezi stehny, zalapá po dechu. Výhružně zavrčí, když se instinktivně pokusí dát nohy k sobě. To jí nedovolí. Tlapami ji uchopí za vnitřní stranu stehen a roztáhne je, aby si udělal místo.
Čenichem se dotkne kolene a postupuje směrem vzhůru. Cítí, jak její srdce zrychluje a nedokáže dostat dech pod kontrolu. Celá se třese a má pocit, že zešílí a nedokáže si představit, že se ho dotkne přímo tam, kde se všechno to vzrušení koncentruje.

Když se dostane k místu, kam měl celou dobu namířeno, už to není jen letmý dotek. Nadzvedne hlavu a pootevře ústa. Celé tělo se jí napne, ale on nepřestane. Znovu svůj čenich zaboří do místa, kde je její vůně nejsilnější.
Spokojeně zavrní a když ji poprvé olízne hrubým jazykem, Browny překvapeně zasténá. Byl to zvláštní pocit, trochu se styděla a přesto chtěla, aby nepřestával. On cítil vzrušení úplně stejně. Věděl, že už se nedokáže dál ovládat a přestože se snažil svého vlka krotit, sám byl nedočkavý. Jakmile ji poprvé ochutnal, úplně ztratil sebekontrolu. Potřeboval víc. Potřeboval ji celou. Tak dlouho na tenhle okamžik čekal.
Znovu a znovu přejíždí jazykem po vlhkém přirození, až se mu začne chvět pod rukama a když mu položí dlaň na čenich a přejíždí po něm, ještě zrychlí. Tolikrát si představoval, jaké to bude až ucítí její orgasmus, její hlas, až bude při svém prvním vrcholu sténat a najednou se to dělo a on by chtěl, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Darene," vydechne a její nehty mu přejedou mezi ušima, když se nadzvedne. Svaly se křečovitě stáhnou a z hrdla se vydere hlasitý sten. Ve stejný okamžik ucítí stud a nejistotu, protože má divný pocit, ale on spokojeně zavrčí a ještě několikrát ji hladově olízne, než se mezi jejími stehny napřímí.
Nespokojeně si odfrkne, když zjistí, že se dívá stranou a mračí se.
Udělal jsem něco? Zeptá se svého vlka, ale ani jeden nechápe její chování.

Sjelevenn? Co se děje? Nechce pokračovat, dokud si nebude jistý, že je všechno v pořádku. Jen zatřese hlavou a nechce se na něj podívat.
No tak. Tlapou ji přinutí otočit k němu hlavu.
Mělo to tak být? Měla jsme při tom divný pocit. Chvíli přemýšlí, ale neví, co myslí.
Popiš mi to. Pár vteřin si myslí, že ji bude muset přemlouvat, ale nakonec se přeci něj odhodlá.
Nejdřív to bylo úžasné a v tom zlomu jsem měla pocit, jako bych... no... jako bych neudržela čůrání. Cítila jsem, jak ze mě něco teče. Vidí, jak rudne a nejraději by se opět otočila pryč, ale nedovolí jí to.

Skloní se k ní a zaboří čenich do prohlubně jejího krku, aby neviděla, jak se usmívá.
To byl jen pocit. Ve skutečnosti jsi měla mokrý orgasmus. Zamračí se ještě víc a podívá se na něj.
Co to znamená? Hřbetem chlupaté tlapy přejede po rudé tváři až se celá opět zachvěje.
To znamená, že jsi neudělala špatně vůbec nic a zároveň to bylo ještě lepší, než jsem si představoval. Nepatrně se pousměje a přikývne. Ulevilo se jí a s dlouhým výdejem se opět uvolnila.

Napřímí se, aby si ji prohlédl a dal na okamžik prostor. Spokojeně sjíždí pohledem tělo pod sebou a nemůže se dočkat, až konečně bude v ní. Browny si ho prohlíží stejně nedočkavě. Sice už ho v téhle podobě viděla, ale teď to bylo jiné. Je vzhůru, nahý a v první řadě si nešlo nevšimnout jeho vzrušení.
Ztěžka polkne a znovu ji napadne myšlenka, že to nemůže jít, ale věří mu, že neudělá nic, čím by jí ublížil.

Teprve když s tichým zvukem, vycházejícím z hrudi, nakloní hlavu ke straně si uvědomí, co má udělat.
Zvedne se a otočí na všechny čtyři. Dělá to automaticky, spíš to řídí její vlčice, která se stejně jako on nemůže dočkat. Při horkém doteku na bedrech sebou trhne a když si uvědomí, že je to tlapa, přivře oči a vnímá pomalý pohyb, jak přejíždí po zádech nahoru a dolů, až se sama prohne, jako kočka a uvolní. Teprve pak přidá i druhou tlapu a přejede po celých zádech a zastaví se až na vystrčeném zadečku.
Budu se snažit být opatrný, ale i tak to možná bude trochu bolet. Jen přikývne a je připravená na vše. Naprosto odevzdaná.
Nejprve ho ucítí mezi půlkami, jak pomalu klouže směrem dolů a čím víc se blíží, tím víc jí dochází vzduchu, až pootevře ústa a mělce oddechuje.

Pomalu do ní proniká a je tak velký, že ji příval vzrušení naprosto připraví o schopnost dýchat. S otevřenými ústy čeká, kdy se konečně zastaví a těsně před koncem zrychlí a ucítí ostrou bolest až vykřikne a stiskne povlečení v dlaních. Jak bolest polevuje, uvolňuje se i její stisk a teprve pak se opět pohne směrem ven.
Je to ten nejkrásnější pocit, jaký za svůj život zažila. Nevyrovná se mu ani moci slyšet a mluvit. Tohle bylo nepopsatelně intenzivnější a všechny její smysly a buňky se soustředí jen na něj.
Nejprve se pohybuje pomalu, ale postupně zrychluje, až při každém přírazu vzrušeně zasténá. Jeho stisk na bocích, jak si ji přidržuje pomalu ale jistě sílí a přestože to zatím nepoznala, ví co to znamená.
Nakonec se pohybuje jako šílený až má strach, aby se udržela rukama a tak zaboří hlavu do přikrývky a stiskne ji v dlaních, protože v ní znovu začíná narůstat ten stejný pocit jako prve.

Sevře ji tak silně, až zaúpí, ale spíš vzrušením, než bolestí a v ten okamžik, kdy ji celou naplní, zvrátí hlavu a zavyje. Cítí, jak uvnitř ní pulzuje a naplavuje ji teplo. Ten nepatrný pohyb způsobí její vrchol a výkřik. Ten se ovšem ztratí v povlečení.
V okamžiku, kdy ji pustí se bezvládně sesune na postel a se zavřenýma očima pokouší ovládnout svůj dech a s ním uklidnit i tělo, které se stále chvěje dozvuky prožité slasti.

Postel se prohne, když s tichým žuchnutím spadne vedle ní a o okamžik později ji přitáhne do náruče už ve své lidské podobě.
Zhluboka se nadechne a políbí do zpocených a rozcuchaných vlasů. Spokojeně se zavrtí a přitáhne mohutnou paži ještě blíž k sobě až cítí, jak se blízko jejího ucha usměje.
„V pořádku?" zeptá se tiše. Přikývne a pootočí k němu hlavu.
„V tom nejlepším," hlas se jí třese a vynechává. Uleví se mu a když se k němu přetočí čelem, sevře hořící tělo o něco víc.
Usměje se na ni a přejede po planoucích tvářích. Nedokáže si pomoct a tak se skloní a něžně políbí pootevřené rty. Spokojeně mu polibek oplatí a když se k němu posune výš, ucítí, jak se jí na stehnech něco pohne.
Tázavě k němu zvedne pohled a on jen pokrčí rameny.

„Teď odpočívej, musíš se pořádně vyspat. Bylo to poprvé a ke všemu v mé nejsilnější podobě. Stálo tě to příliš mnoho sil." Nesouhlasně se zamračí.
„Ale," chce něco namítnout, protože i ona cítí ten pocit, který se opět hromadí v podbřišku a nutí se o něj třít, dokud se nedočká pokračování, jenže on ji umlčí polibkem a obejme ji tak pevně, že se nemůže ani pohnout.
„Spi. Budeme mít spoustu času," usměje se a v očích mu zajiskří. Nelíbí se jí to, ale nakonec jen rezignovaně povzdechne. Cítí, jak jí síly pořád ubývají a tak když zavře oči, okamžitě usíná.