Je těžké se celý den tvářit, že je všechno v naprostém pořádku a vy jste neměli hned další den v úmyslu vzít roha. Naštěstí pro ni Bonnie navrhla, že by se mohly jít proběhnout, což nebylo podle Darenových pravidel, ale Bonnie namítla, že tady není, aby jim to zakázal, takže souhlasila. Už kvůli tomu, že to usnadní útěk.

Měly v plánu vyrazit hned ráno a strávit venku celé dopoledne. Nemohla ani dospat, jak byla nervózní. Už teď se Bonnie v duchu omlouvala za to, co hodlá udělat, protože je jasné, že Darenův hněv padne nejvíc na ni, že ji nechala utéct.
Sejdou se před smečkovým domem a pomalým krokem zamíří k lesu. Z hovoru je vyruší telefon, vyzvánějící v Boniině kapse.
„To je Terenz. Měl mi volat, jak bude mít čas," zamračí se a chvíli přemýšlí. „Nevadilo by ti, kdybychom to přesunuli na odpoledne? Tohle bude na delší dobu," jen zatřese hlavou a pobídne ji, aby ho nenechala čekat. Bonnie se usměje a hned jak se otočí, hovor přijde.

Ještě hodnou chvíli po tom, co zmizí v domě se za Bonnie dívá a nemůže uvěřit, že to bude tak snadné. Otočí se a zamíří k lesu. Už jen pár metrů ji dělilo od prvních stromů, kde měla v plánu se přeměnit, když ji někdo chytne za paži a zastaví.
Otočí se za sebe a uvidí tázavý pohled patřící Kylovi.
„Co tady děláš? Venku nemáš bez doprovodu co pohledávat?" Těžce polkne a snaží se vymyslet nějaký věrohodný důvod. Pak jí ale dojde, že nemusí zase tolik lhát.
‚Jsme domluvené s Bonnie, že se půjdeme dopoledne proběhnout. Máme se sejít na starém mostě.' Chvíli si ji měří pohledem o kterém neví co si myslet. Těch pár sekund se zdá jako celé hodiny, než konečně přikývne.
„Dobrá. Sice se to Darenovi nebude líbit, ale není tady a podle mě není fér tě držet celé dny v domě." Usměje se na něj a najednou ji přepadnou výčitky.

Teď za její útěk budou zodpovědní oba. Bonnie i Kyle. V duchu se modlí k Bohyni, aby je netrestal za její neposlušnost, ale nemůže zde zůstat. Něco ji neustále nutí odejít. Tohle není domov ani rodina. Ta se k vám nechová jako on. Připomíná to spíš vězení.
Zamíří ke stromům, kde se přemění a přinutí nohy jít pomalým krokem, dokud si není jistá, že ji Kyle nemůže slyšet. Pak předá vládu vlčici a nezapomene připomenout, že musí svůj náskok co nejlépe využít. Teď už od začátku ví, koho pověří jejím hledáním a tak se snaží co nejlépe zakrýt stopy.

Běží co nejdéle a běží potokem. Voda kryje její pach a odnáší ho daleko po proudu, takže pro Dimitriho bude obtížné ji hledat a se štěstím bude trvat několik hodin, než zjistí, že utekla.
Jakmile se setmí, rozhodne se pro odpočinek. Byla rychlá. Přeběhla celý les, louku a minula několik vesnic a měst. Dosud nepostřehla žádné známky toho, že by ji někdo pronásledoval, ale i tak nepropadá radosti z úspěchu předčasně.
Odváží se zastavit jen na pár hodiny aby se vyspala, než vyrazí dál. Po cestě si uloví králíka a pije z řeky. Vyhýbá se lidem, stejně jako vlkům co to jen jde a nutí se k běhu. Nesmí to dopadnout jako posledně. Teď si dává větší pozor, aby dostatečně jedla i odpočívala, ale přesto byla co nejvíc v pohybu.

Tolik se soustředí na to, aby nenašli žádnou stopu, že si neuvědomí, na čí území se dostala. Jakmile to zjistí, okamžitě zamíří k nejbližším hranicím. Tudy nepůjde, i kdyby to mělo znamenat, že obcházení zabere další dva dny.
Otočí se, ale v ten moment ji něco silně praští do žeber a odhodí několik metrů stranou. Několik sekund letí vzduchem a pak tvrdě a bolestivě dopadne do bláta.
Stočí se do klubíčka aby ochránila bolavá žebra a snaží se najít ztracený dech. Útočníkovi je to ale jedno, skloní se k ní a silnými čelistmi sevře hrdlo takovou silou, až ostré zuby zajedou do masa a uzavře tím přívod vzduchu. Chvíli lapá po dechu, než ztratí vědomí.

***

Chytne laptop a odhodí ho přes celou pracovnu, kde se zastaví o stěnu. S hlasitou ranou se rozpadne na stovku částí, které se rozletí po celé místnosti.
„Sakra!" praští do stolu, ale ani tohle mu nijak neuleví. Nechápe, jak může být tak neschopný! Jak může nejlepšímu stopaři v zemi zmizet jedna malá vlčice?! Povzdechne si a zamíří nahoru.

Když mu tehdy Bonnie zavolala a oznámila, že pravděpodobně utekla a několik hodin ji nikdo nemůže najít, měl sto chutí někoho zabít, nebo aspoň pořádně zřídit. Vážně chtěl věřit tomu, že konečně dostala rozum a přestala se vzpouzet. Okamžitě zburcoval Dimitriho a ten vyrazil i s celou skupinou.

To bylo před více než dvěma měsíci. Tehdy on i jeho vlk přísahali, že až ji najdou, přivážou ji řetězem k posteli a už nikdy se z jeho pokoje nehne. Jenže jak čas ubýhal, vztek se měnil na zoufalství. Pokaždé, když konečně chytili stopu a jemu svitla naděje, že ji brzy najdou, během pár dní přišly zprávy, že ji opět ztratili.
Snažil se pracovat, ale postupem času ho víc a víc zastupoval Terenz. Kyle a Bonnie se mu teď už vyhýbají, přestože se rozhodli zůstat. Po jeho návratu se neustále omlouvali a oba se předháněli v tom, čí je to vina. Tehdy v tom měl jasno. Mohla za to ona. Ona se rozhodla utéct. Zase.

Pomalu se plouží do pokoje a přemýšlí sám nad sebou. Tehdy ji chtěl přivázat a pořádně vyučit. A teď? Teď už jen doufá, že se vrátí. Nechápe sám sebe.
Zavře za sebou dveře a rozhlédne se po prázdné místnosti. Chvíli váhá, ale nakonec zamíří k výklenku, kde se posadí a zadívá z okna. Nad stromy zapadá slunce.

Bylo ironické, jak se jí smál, že na tom místě pořád vysedává a teď tam trávil většinu času on. Ještě pořád ji cítil z deky, polštářů i potahu. Připadal si jako blázen, když přišli, aby je vyměnili a on na ně přehnaně agresivně vystartoval.
Tehdy poprvé si přiznal, že mu chybí. Přestože se na to snažil moc nemyslet, byly chvíle, kdy nemohl jinak. Přesně jako tahle. Unavený po celém dni sám ve svém pokoji. A k tomu všemu další špatné zprávy, protože stopaři opět ztratili stopu. Nechápal to.

Na mapě značil místa, kudy prošla, aby se pokusil vytypovat směr, kterým se dala, a ten se mu vůbec nelíbil, protože se blížila k hranicím území Samotářů. Byli to jedinci, kteří odmítali žít v hierarchii smečky a v podstatě neuznávali žádnou autoritu. Pokud by se vydala tam, neměl by v podstatě žádnou šanci ji odsud dostat, protože pro ně je jen obyčejný vlkodlak.

Opře hlavu o zeď a zavře oči. Je to uklidňující, být na chvíli sám bez všech těch hlasů v hlavě a telefonů. Jenže po chvíli na něj začne padat přesně ta depresivní nálada, kterou nechce. Nemůže si dovolit tyhle sentimentální pocity. To není on. Nebo alespoň nebýval. Po jejím útěku se toho hodně změnilo, přestože se snaží si to nepřipouštět.
Chybí mu jejich šarvátky, její vzdorovitý postoj. Byla jako osvěžující vítr mezi vší tou poslušností a oddaností. Vzpomene si na slavnostní slib, když ji poprvé viděl v těch rudých šatech. Vypadala nádherně. Dokonce si na chvíli pomyslel, že by spolu mohli vycházet, jenže jeho výchova a tvrdohlavost zvítězila.

Teď to je jiné. Už si ani jeho vlk není jist tím, že se choval správně. Vezme do rukou knihu, kterou čte každý den. Každý den ta samá slova a snaží se přijít na to, co by měl udělat.
Zamračí se, když si vzpomene jak ho nařkla, že chce aby mluvila a slyšela jen kvůli tomu, aby mohl říct, že je normální. Nejhorší na tom byl fakt, že měla pravdu. Nechtěl to kvůli ní, ale kvůli svým sobeckým záměrům. Povzdechne si. Je těžké se vzepřít svému dosavadnímu stylu života a výchově, kterou několik let měl.

Zavře oči a zhluboka se nadechne. Její vůně už téměř vyprchala a on se děsí chvíle kdy zjistí, že je pryč úplně. Podívá se dolů, kde v zahradě spatří Bonnie a Kyla, jak se spolu prochází.
Zaváhá jen na chvíli, než sejde do přízemí a vyjde ven. Jakmile ho vycítí, jejich hovor utichne a oni napjatě čekají, co jim chce, protože kolem sebe poslední týdny jen opatrně našlapují.

„Jen jsem se chtěl omluvit, že hodně zaměstnávám Terenze a nemáte na sebe tolik času," začne nejistě k Bonnie, která se pousměje a jen pokrčí rameny.
„To je v pořádku, aspoň si pak jsme víc vzácní," přikývne a podívá se na Kyla.
„A taky jsem vám chtěl říct, že vám její útěk nedávám za vinu. Stejně jako já jste věřili, že by to neudělala." Oba se na sebe překvapeně podívají, než Kyle odpoví za oba.
„Dobře. Jsou nějaké nové zprávy o tom, kde by mohla být?" Oba to zajímalo a chtěli, aby se vrátila. Bonnie ji brala jako nejlepší přítelkyně, jako sestra a Kyle si s ní rozuměl. Oba chtěli, aby byl jejich bratr šťastný a věděli, že to bude jen tehdy, když se vrátí.
„Zase ztratili stopu, ale míří směrem k Samotářům," zamračí se. Bonnie si povzdechne. Doufala, že už o nich nikdy neuslyší, ale opět se jim vraceli do života a ona nevěděla, jak by na jejich konfrontaci Daren reagoval. V duchu se modlí k Bohyni, aby k tomu nedošlo.

Přestože u toho tehdy nebyla přímo, měla v živé paměti, jak když se ujal svého postu se Samotáři vzepřeli. Odmítli ho jako svého vládce a dokonce se s ním nechtěli ani setkat.
Tenkrát ještě bydlela s Kylem, Caroline a otcem. Otec se vztekal, jakoby odmítli jeho. Tehdy jim došlo, že už nemá cenu s ním déle zůstávat, protože to dělali jen kvůli Darenovi. Vychovávali je tak, aby mu byli oporou a tak, když se stal Nejvyšším a přestěhoval do svého domu už je tam nic nedrželo.
Matka zemřela před několika lety a nevzpomíná si, že by po ní otec truchlil.

„Určitě bude v pořádku," odpoví na otázku, která ho ve skrytu duše trápí nejvíc. Podívá se na ni a najednou je za své sourozence neskutečně vděčný a teprve teď si plně uvědomuje jejich vliv ve svém životě. Na tváři se mu objeví lehký úsměv.
„Doufám v to. Kyle," otočí se k němu a na okamžik zaváhá, „mohl bys mě zase učit? Aspoň na chvíli budu myslet na něco jiného," Kyle se spokojeně usměje a přikývne.
„Jasně, to je to nejmenší, co můžu udělat."
„Děkuju vám za všechno, co jste pro mě udělali." Oba se na sebe podívají. Nechápou, co se to s jejich bratrem stalo? Takového ho neznají, ale i tak jsou spokojení, protože to vypadá, že její útěk ho přinutil se nad sebou konečně zamyslet.

Teď už jen doufali, že se Browny území Samotářů vyhnula a nebude nutná konfrontace, protože se obávají, co by Daren byl schopný udělat, jen aby ji od nich dostal. Ať už proto, že je jeho spřízněná duše takže z principu, nebo proto, že mu na ní záleží.
Bohužel, se jejich naděje rozplynuly o několik dní později, kdy stopaři objevili další stopu, která končila na hranici území Samotářů.