Když si to přečtu celá zbělám, úplně ztuhnu v obličeji a nemůžu se ani pohnout. A do oči se mi začnou hrnout slzy, že to ještě neskončilo. Ale že to teprve začalo, a že to ještě pokračuje.

A taky z toho co jsem se dověděla z toho vzkazu. A totiž to že ten bídák mě znásilnil.

A musím se přiznat, že po tomhle zjištění je mi opravdu neskutečně špatně. A hlava se mi snad úplně rozkočí bolesti, začne se mi úplně motat až mám skoro tmu před očima.

A tak se rozbrečím, schovám se pod peřinu a pokouším se usnout.

 Pak ke mě za hodinu do pokoje přijde sestra a přinese mi oběd.

 Když se ji potom zeptám kdo tu kytici přinesl. Tak řekne že neví.

 Že v ten den neměla službu. Ale že podle kolegyně, která měla v ten den tady službu. To byl prý někdo z příbuzných.

 Ale neřekl ani své jméno, jen se ptal kde ležím.

 A tak ho za mnou do pokoje pustily.

Ale prý že jsem spala.

 A i když ho nechali na chvíli se mnou o samotě, tak prý za chvíli z mého pokoje odešel. A na stole u moji postele zůstala jen ležet tahle kytice.

Tak ji sestry dali do vázy a položily mi ji na stůl.

Po tomhle zjištění mi bylo špatně ještě víc, až jsem musela sestru poprosit o nějaký prášek od bolesti a na uklidnění.

Jak si to mohl dovolit, ten parchant dostat se až sem za mnou do nemocnice, říkala jsem si potichu pro sebe.

 A jak mohl předstírat že je nějaký můj příbuzný?

 Bylo mi z toho strašně špatně, až jsem si myslela že budu zvracet. Ale pak naštěstí zabrali ty prášky, a já jsem zase usnula.

V nemocnici jsem byla ještě několik dni až týdnu.

 A až mě pak konečně, když už se mi hlava celá zahojila pustily domu. Ještě jsem dostala nějaké prášky od bolesti. A po kontrole u primáře jsem mohla jít domu.

Tak jsem se rozhodla že půjdu pěšky, protože čerství vzduch mi udělá určitě dobře. 

Tak jsem pak došla na zastávku autobusu a podívala se jestli nějaký nejede mim směrem. Protože mě začala strašně bolet hlava, a já jsem věděla že takhle domů nedojdu.

A měla jsem štěstí, zrovna za pár minut jeden jel a tak jsem se s ním svezla.

Z autobusu jsem vystoupila na zastávce, která byla pár metru od domu. A vytáhla jsem z kabelky klíče, a odemčela si hlavní dveře.

 Ještě jsem se podívala do schránky jestli mi náhodou nepřišla nějaká pošta.  A když jsem zjistila že ne tak jsem pak pokračovala dál, a vydala se po schodech nahoru rovnou do mého bytu.

Vytáhnu z kabelky klíče od bytu, dám je do zámku a otočím s nimi ve dveřích a dveře se otevřou.

 Vejdu dovnitř, odložím si kabelku na botník a kabát na věšák a vyzuju si boty.

 A jdu si do koupelny umýt ruce, pak se z koupelny přesunu do obyváku a rozhodnu se že si pustím televizi, nebo že si přečtu knížku.

 Abych si trochu odpočinula, protože jsem byla po té cestě z nemocnice celá nesmírně unavená. A odpočinek by mi jistě prospěl.

A tak pustím televizi a jdu se zatím do pokoje převleknout.

 A když se chytám si sundat šaty které už mám rozepnuté a dávám si pod ně kalhoty. A poté co si sundám šaty, tak si přes sebe přehodím tričko.

Tak si pak najednou všimnu zvláštního odrazu v zrcadle, který vychází z poza závěsu. Zadívám se na něj a zjistím že někdo tu je. Ale než stačím jak koliv zareagovat. Tak mě ten dotyčný popadne a svalí mě na postel, já jen stačím vykřiknout ,,Nech mě!"

Ale pozdě, protože už ležím na posteli a nemohu se ani hnout.

A tak se mu snažím braním zuby nehty, jenže marně. Serve ze mě tričko a pak mi rozepíná a sundává kalhoty. A snaží se mě opět znásilnit.

Pak se nade mnou skloní a začne si rozepínat kalhoty, a řekne mi,, Neboj bude se ti to určitě líbit. Potřebuju tě, jsi pro mě jako droga kterou musím dostat. A po které tak moc toužím. A kterou si hned tady a teď vezmu" řekne a snaží se mě pevně držet a nechce mě vůbec pustit.

  Já se mu braním zuby nehty, a křičím na něj ať mě pustí. Ale marně, drží mě pevně.

A pak mě najednou políbí do vlasu a se slovy,, Chybělas mi", si mě vezme.

A já křičím bolestí a snažím se mu braním co to jen jde. Ale marně, nemůžu se pod ním ani hnou a sotva popadám dech.

A pak najednou když je se vším hotový a uvolní trochu svůj pevný stisk, kterým mě držel.

 A tak já využiju příležitosti a kopnu ho na první možné místo, a pak rychle popadnu aspoň své tričko. A utíkám někam pryč abych se mu mohla schovat.

Jenže jsem moc daleko neutekla, protože mě v kuchyni dohonil.

 A pak jsi mě přitáhne zase k sobě, a posadil mě na kuchyňskou linku a začne mě líbat a hladit. A zády mě přimačkával ke kuchyňským skřínkám, tak že jsem se nemohla ani hýbat.

 A pak se mi snažil zase znovu roztáhnout nohy, aby mohl opět pokračovat.

 A zase si mě vzít. Ale ve chvíli kdy to udělal, tak si vezmu z linky nůž který tam leží a vrazím mu ho do žeber.

A pak když se ode mě odtáhne s bolestí odtáhne, tak utíkám rychle pryč.

 Na chodbě popadnu ještě svou kabelku ve které mám pepřák, nůž a pistoli, a pak protože už se zase ke mě blíží a je skoro u mě, se rychle schovám do koupelny kde se rychle zamknu.

 A snažím se zavolat pomoc.

Ona na mě mezi tím křičí.

Ty děvko, kde si.

Kam ses mi schovala.

 A já si zatím v koupelně otevřu okýnko, abych se jim zkusila protáhnout. Ale je tak malé, že se jim neprotáhnu.

 A tak se zabarikáduju v koupelně a s pepřákem v ruce sedím na vaně a čekám co se bude dít.

 Snažím se volat o pomoc, abych někoho upozornila že se tu něco děje, a snažím se volat i mobilem, ale v koupelně nemám žádný signál.

 A tak to všechno zůstává na mém hlasu.

Náhlé cítím že se blíží. A opravdu, za chvíli už je u dveří a chytá za kliku.

,,Tak tady se nám myška schovala" řekne a snaží se dveře vypáčit.

 Což se mu nakonec povede a dostane se dovnitř. Já sedím na vaně jak přimrzlá, a náhlé se nemůžu ani pohnout.

Až po chvíli, kdy už se ke mě blíží vyskočím na nohy a snažím se volat o pomoc, a v ruce svírám pepřák.

 A volám ze všech sil, dokud mi hlasivky stačí.

Náhlé se ke mě rychle přiblíží a popadne mě za vlasy. Tlačí mě ke zdi, ale já se mu braním co mi sily stačí a do toho křičím o pomoc. 

Snažím se ho trefit pepřákem a stříknout mu sprej do očí, ale marně.

 Natlačí mě ke zdi, rukama opřenýma ze zadu o zeď, a tak mi pepřák vypadne z ruky. A on mě přitlačí ke zdi ještě víc, a začne mě zběsile líbat a snaží si mě zase vzít.

Já křičím o pomoc co to jde, až mám hlas už skoro ochraptělí.

 Ale zatím to vypadá že mě nikdo neslyší, a tak se snažím uvolnit ruce abych se mohla bránit, ale nejde to.

 A nohy zda se mi taky vypověděli službu.

 A tak zatím co se můj pronásledovatel snaží uspokojit, tak mě z té bolesti se hrnou slzy do očí a snažím se opět znovu křičet jen co trochu popadnu dech.

Ale svírá mě tak pevně u zdi, že skoro nemůžu ani dýchat.

 A tak už jen chraptím, ale i přesto se snažím volat dál. A už ani nedoufám že mě někdo zachrání. A tak zavřu oči, a snažím se nemyslet na to utrpení a na tu strašnou bolest. 

Ale najednou se rozrazí mé dveře, od bytu a někdo vejde dovnitř. A tak otevřu oči a slyším kroky a tak se snažím volat ještě víc, až skoro nemám hlas.

Najednou někdo mého pronásledovatele praští ze zadu do hlavy, a on spadne na zem.

 A mě se uleví, neboť mě konečně někdo přišel zachránit.

 Zjišťuji že ten kdo mě zachránil je můj kamarád Adam, který šel náhodou kolem.

 A když uslyšel že někdo volá o pomoc a rozpoznal můj hlas, tak ihned utíkal do mého bytu aby mě zachránil.

A tak jak jsem byla štěstím bez sebe že ho vidím, a že je konečně po všem tak jsem ho pevně objala. A on mě potom pomohl se uklidnil, a dali jsme si spolu bylinkový čaj a já se snažila abych na všechno co se stalo brzo zapomněla. 

A můj stalker, ten skončil na psychiatrické léčebně se zvýšenou ostrahou na doživotí, a já jsem ho už nikdy neviděla.

A z tohoto hrůzného zážitku jsem se díky bohu a díky Adamovy rychle vzpamatovala a dostala se z toho. A tak jsem zase mohla žít normální život.

Tak nakonec jsem se trochu rozepsala, a jsou z toho místo dvou rovnou tři kapitoly.

Doufám že se vám tenhle příběh líbil.

A nezapomeňte, nikdy nevíte kdo vás sleduje a kdo vás pronásleduje.