Blonďatý mladík potichu otevře dveře Komnaty nejvyšší potřeby a vklouzne dovnitř. Chvilku postává a mrká, aby se jeho bouřkově šedé oči přizpůsobily okolní tmě.
Když jí přivykne, pomalu se rozejde k místu, odkud slyší vzlyky.

Na studené zemi vedle ošuntělé pohovky sedí chlapec, jehož černé vlasy se ve tmě ztrácí, a pláče.

„Harry? Co se stalo?“ přidřepne si k němu.

„Vyhnali mě. Jsem pro ně zrádce...“ Vzlykne mladý Nebelvír.

Draco si ho přitáhne do náruče, hladíce jej po vlasech.

„To bude dobré, lásko. Však jim brzy dojde, že udělali pitomost.“

„A co ty? Neudělali ti ostatní Zmijozelové nic? Neublížili ti?“