Harry si nepamatoval, kdy naposledy byl tak nervózní, jako toho nedělního rána. 

Neustále se snažil přesvědčit sám sebe, že o nic nejde. Přece se bude věnovat jen výzkumu, z čeho by tak mohl být nervózní! Jenomže byl. A vševědoucí pohledy jeho mámy mu rozhodně nepomáhaly. 

Byli domluveni, že se setkají před Děravým kotlem, odkud se Severus s Harrym přemístí k jeho domu.

Nejjednodušší by bylo, kdyby se Harry před Děravý kotel v danou dobu přemístil, ale mladík se rozhodl cestovat hezky po mudlovsku.

Měl žaludek stáhnutý nervozitou a obával se, že jedno přemístění se Severusem na něj bude více než dost. 

Z domu odešel o dost dříve a stejně na místo setkání dorazil na poslední chvíli. Zapomněl počítat s tím, že v mudlovské dopravě může narazit na zpoždění.

Sotva vydechl a upravil si bundu, rozevlátou z předchozího běhu, ozvalo se hlasité prásk! a k mladíkovi se přes cestu hnal Severus.

Výraz hnal byl možná trochu přehnaný, protože Severus Snape šel rázným, rychlým krokem a Harry si všiml, že působí velmi elegantně. Rozhodně se tedy nehnal.

„Dobrý den, Harry. Čekáte dlouho?“

„Dobrý den. Vůbec ne, taky jsem teď dorazil.“

Jen tak dál, Harry. Dokud se budeš držet zdvořilostních frází, nemůžeš nic podělat a udělat ze sebe blbce.

„Můžeme?“

Severus nastavil své předloktí a Harry na něj s přikývnutím položil svou ruku. 

Ocitli se v tmavé, celkem odpudivé uličce a na malou chvílí se Harryho tělem prohnala vlna strachu, která však téměř okamžitě odezněla. Neměl by už poslouchat historky z oddělení bystrozorů.

Severus se rozešel a Harry ho rozhodným krokem následoval. Zašli za roh a před mladíkem se rozprostřelo malé, útulné náměstí, ohraničené několika menšími, staršími domy.

„Čekal jsem, že vás ta temná ulička vyděsí.“

„Nebyl jsem v Nebelvíru pro nic za nic, Severusi. Ale přiznávám se, v první chvíli jsem byl zaskočen.“

„Jak vidíte, je to jen skvělé zakrytí tohoto klidného místa.“

Vydali se k domu, který vypadal ze všech nejstarší, přesto však bylo poznat, že se o něj Severus stará.

„Veškeré své poznatky z výzkumu jedů jsem připravil do knihovny. Předpokládal jsem, že si je budete chtít v klidu projít.“

„Děkuji.“

Harry se po Severusově domě příliš nerozhlížel, přes bušící srdce a stoupající nervozitu na zvědavost nezbylo místo. 

Když ho však Severus zavedl do knihovny, připadal si Harry jako v ráji. Kam jen dohlédl byly publikace o lektvarech a co teprve štosy listů v kožených vazbách, vyrovnaných na stole i kolem něj.

„To vše je váš výzkum?“

„Ano, to je celá část výzkumu o jedech. Pravda, nejspíš to bude vyžadovat více návštěv, abyste si vše prostudoval, ale já osobně v tom nevidím problém.“

„Myslím, že já také ne.“

Hned jak to Harry dořekl zrudnul až za ušima.

„Tak prosím, jen to jen vaše. Kdyby jste cokoliv potřeboval, budu vedle."

Mladík raději jen přikývl a zasedl ke stolu. Obával se, že teď by nebyl schopen říct cokoliv konstruktivního.

Vytáhl si svůj speciálně upravený zápisník, propisku a začal pročítat Severusovy poznámky.