Vystoupili z krbu na druhém konci muzea a i přes hrubé zdi a několik místností, které je dělily od Harryho, slyšeli zvuky bitvy, která se odehrávala v expozici zločinů.

„Jdeme. Neuděláš ani krok, bez mého svolení, Snape! Je ti to jasné?“

„Za koho mě ksakru máš, Pottere?!“

„Tohle nemá nic společného s tím, co si o tobě myslím! Neohrozím svého syna jakýmkoli neuváženým krokem!“

Severus věděl, že má vedoucí bystrozor pravdu a ač se mu to příliš nezamlouvalo, musel souhlasit.

Čím blíže bitvě byli, tím byl vzduch nasycenější magií a rány hlasitější. Zbývalo projít poslední místností, když James prudce zastavil.

„Krucinál!“

„Co je?“

„Harry o nás ví.“

„Cože?“

„Ví, že jsme tady a pochybuju, že se mu to bude líbit. Budu doufat, že tě má natolik rád, aby nás neproklel, Snape.“

Ušli pouhé dva kroky, když se podlaha zatřásla a protější zeď se zřítila v troskách. Otvorem ve zdi pozpátku proletěl Harry a tvrdě dopadl na zem.

„Tolik k našemu utajení.“

Muži si připravili hůlku a Severus se pobaveně ušklíbl Potterově prohlášení. Kdyby se nejednalo o tak vážnou situaci, zřejmě by se zasmál i nahlas absurdnosti téhle chvíle. S člověkem, kterého opravdu neměl rád, hodlal zachránit muže, kterého miloval.

„Já vás asi zabiju! Co tu ksakru děláte?!“

Harry zuřil, zatímco se zvedal ze země.

„Bylo nám smutno, tak jsme přišli na návštěvu. Tak kdo vede?“

„Tati! Vypadněte!“

Než Harrymu stihl jeho otec odpovědět nějakou jistě velmi milou odpovědí, v otvoru se objevila Patrisha.

„Kohopak to tu máme? Sám vedoucí bystrozor James Potter a Severus Snape, kterého jsi přišel osvobodit, Danieli. To je milé překvapení.“

Harry, stále pod vlivem vzteku, začal nanovo metat kletby jednu za druhou a tím donutil Patrishu couvat. Jeho otec se Severusem se do boje okamžitě zapojili a bylo znát, že žena neví, komu by se měla bránit dřív. Jenomže na rozdíl od Harryho otce a staršího lektvaristy, Patrisha ovládala mnohem nebezpečnější kouzla a také toho využila.

Útok ze strany nové příchozích ustal a Harry se ve vhodném okamžiku ohlédl. Oba muži nebyli schopni pohybu. Ze země vyrostla jakási mohutná rostlina, která je držela v zajetí a donutila je pustit hůlky. Tohle se Harrymu ani trochu nezamlouvalo, ale neměl čas nad tím přemýšlet, protože Patrisha stále útočila.

Posbíral zbytek sil, kterých mu už moc nezbývalo a začal vysílat ta nejsilnější kouzla, která znal. Pak se však stalo to, čeho se ve skrytu duše obával. Patrisha odzátkovala jed, který stále svírala v ruce a hodila ho ke spoutaným mužům.

Harry neměl moc možností jak zabránit katastrofě. Štít by vyčarovat nestihl a protijed by nestačil pro oba dva. Zbývala jen jedna možnost, která ho v tu chvíli napadala. Několikrát mávl hůlkou a pak vyřkl jedinou formuli, která mohla otce a Severuse zachránit.

„Accio jed!“

Lahvička změnila směr a blížila se k jeho natažené ruce. Už ji téměř měl, když zaslechl škodolibý hlas, který lenivě pronesl kouzlo, které dnes již jednoho člověka zabilo.

„Expulso!“

Flakón těsně u Harryho explodoval. Mladík však nezaváhal a ve stejnou chvíli, kdy jed explodoval, vyslal rozhodující kletbu.

„Avada Kedavra!“

Zelený paprsek zasáhl svůj cíl a Patrisha se s překvapený výrazem skácela k zemi. Mladík se s úlevným úsměvem otočil k oběma mužům, aby je vysvobodil.

Z jeho hůlky však žádné kouzlo nevyšlo. Ani druhý ani třetí pokus neměl výsledek. Cítil, jak se mu klíží víčka a mozek mu vypověděl službu, proto se šouravým krokem rozešel k hůlkám, které se válely na zemi a zvedl je. Vložil je do něčí ruky, netušil, zda to byl Severus či otec a následně se propadl do tmy.