Ač byl Severus Snape silným kouzelníkem, proti kletbě Imperius neměl šanci. Neexistoval způsob jak se jí ubránit a proto měl až na pár světlejších chvil, poslední dva dny v naprosté mlze. Párkrát se jeho vědomí pokusilo dostat do popředí, ovšem krom několika okamžiků vnímání a několika vyslechnutých slov, byla veškerá snaha marná.

Přesto to nebylo zcela bez výsledku. Právě díky této své snaze věděl odkud přišel ve chvíli, kdy se jeho mysl vyjasnila a vystoupil z krbu ve svém domě, kde stanul proti kamarádce, která byla zároveň matkou jeho milého. Chtěl se do muzea hned vrátit, ale krb již byl zapečetěn ministerstvem kouzel. Taktéž pokus o přemístění byl marný.

„Co to má znamenat, Lily?!“

„Uklidni se, Severusi.“

„Ty tomu nerozumíš, musím se vrátit! Harry-.“

„Harry si poradí. Ty musíš zůstat tady.“

Severus několikrát nevěřícně zamrkal na svou kamarádku a následně zrudl vzteky.

„Nevíš o čem mluvíš, Lily! Vůbec netušíš proti komu Harry stojí! Nevíš co má vlastně za sebou!“

Nechápal to! Jako Harryho matka by měla mít strach, ale ona mu tady říkala, že Harry bude v pořádku stejně klidně, jako by mluvila o počasí!

„My to víme, Snape.“

Severus se otočil za hlasem. James Potter stál mezi dveřmi a s vážným výrazem pozoroval svého spolužáka. Na rozdíl od Lily v jeho tváři se odrážely obavy a znepokojení.

„Víte?“

„Jo. Musel mi říct pravdu. Máš ten dojem, že jinak bych ho jen tak pustil do muzea? Jeho touha po tvé záchraně byla zřejmě silnější než střežení tajemství.“

Mohlo to znít všelijak, ale Severus v Jamesově hlase neslyšel žádnou výčitku, jen jakési smíření.

„A tys mu to jen tak dovolil?“

Bystrozor zavrtěl hlavou a přešel ke křeslu, aby se posadil.

„Ne, ovšem nejprve byl proti mně Brumbál, pak se přidala Lily a Harry mi nakonec víceméně oznámil, že to udělá i kdybych ho měl zavřít do Azkabanu. Alespoň, že je zkušený a má u sebe i ten protijed, který vymyslel.“

James Potter se tvářil téměř zoufale. A Severus ho naprosto chápal. On sám se cítil bezradně. Na malou chvíli se zdálo, že se alespoň trochu uklidnil, když si vzpomněl na informaci, která mu utkvěla v paměti.

„Musíme za ním!“

„Snape! Čemu jsi –.“

„Harry neví, že zase změnila ten jed! Protijed nejspíš nebude účinný!“

„Co tím myslíš?“

„V jednu chvíli, když se mi podařilo trochu vnímat jsem ji slyšel, jak to říká svému bratrovi. Harry to ale neví!“

Lily, do té chvíle stále klidná, zbledla strachem o svého syna. Po tom, co jim řekl o své minulosti věřila jeho schopnostem, ale proti smrtícímu jedu nemohl mít šanci.

„Jamesi…“

„Půjdeme tam. Doufám, že si ještě něco pamatuješ z Obrany, Srabusi. Můj syn tě šel vysekat z průšvihu, teď je na tobě, abys mu to vrátil, tak se snaž!“

Severusovým tělem projela vlna úlevy a v obličeji se mu usadil dosti arogantní výraz.

„Buď si jist, že jsem nic ze školních let nezapomněl, Pottere.“

Dva muži, kteří se v době před Harryho zásahem v minulosti nemohli ani vystát, nyní stáli bok po boku před krbem, chystajíce se zachránit jednoho mladého, velice tvrdohlavého lektvaristu.

James několika pohyby hůlkou zrušil pečeť na krbu a mohli se vydat na záchrannou misi.