Cesta k muzeu mu trvala poměrně dlouho. Cestoval mudlovským autobusem a pak pěšky, snad aby si ještě užil trochu klidu. Všechny myšlenky pečlivě uschoval do koutů své mysli a začal se soustředit pouze na to, co ho čekalo.

Budova muzea byla obehnána ochrannými kouzly a již z dálky bylo vidět velké tabule hlásající uzavření ulice z důvodu cvičného zásahu bystrozorů. Otec tedy svou část plánu splnil a Harry se tak nemusel obávat o životy civilistů.

Jistým krokem bez sebemenšího zaváhání vstoupil do budovy a zamířil rovnou k expozici zločinů, kde věděl, že nalezne Patrishu.

Nemýlil se. Stála tam s pomstychtivým výrazem, v krvavě rudém hábitu s hůlkou připravenou k boji. Co víc, měla připravenou i další dávku jedu. Marcus a Severus stáli kousek od ní a soudě dle jejich výrazu, stále byli pod vlivem Imperia.

„Přišel jsi.“

„Pochybovala jsi snad?“

„Trochu ano, když jsem zde ráno viděla pobíhat bystrozory.“

Harry si povzdechl. Dalo se čekat, že Patrisha bude muzeum sledovat.

„Bylo potřeba vyčistit oblast od civilistů. Teď jsme tady jen my.“

„Já vím.“

„Něco jsi slíbila.“

Neměl strach, že by slibu nedostála. Z nějakého důvodu si byl jist, že Severuse propustí.

„Velmi se ti o toho muže jedná. Proč?“

Lhát. Věděl, že musí. Kdyby Patrisha zjistila pravé důvody Harryho starosti o Severuse, bylo by to slušně řečeno v háji.

„Je to kamarád mé matky z dětství, byl se mnou pouze náhodou. Jen kvůli matce, ho potřebuji zachránit.“

„Škoda, doufala jsem v nějaký hlubší důvod.“

Bleskurychle namířila hůlkou na Severuse a Harryho srdce vynechalo úder. Na malý okamžik si byl jist, že chce staršího muže zabít, ale ten se jen otočil ke krbu a vhodil do ohně letax.

„Dům Severuse Snapea!“

Harry slyšel to přemáhání se kterým ta slova muž vyslovil. Bojoval s Imperiem, ale neměl šanci. Ve chvíli, kdy zmizel v plamenech, Harryho srdce se uklidnilo.

„A Marcus?“

„Na něj se naše dohoda nevztahovala. Koneckonců, je celkem dobrý zdroj informací.“

„Zdroj informací?“

„Jistě. Ví mnoho užitečného. Například mi laskavě sdělil informace o záhadné smrti Daniela Jacksona a vaší neuvěřitelné podobě. Jsi překvapený, Danieli?“

Jméno, které v minulosti používal, vyplivla jako jed. Nebyl překvapen, jak se možná domnívala, jen se ujistil v tom, že tohle bude opravdu boj na život a na smrt. Když ví, kým doopravdy je, nebude mít slitování.

„Alespoň nemusím nic předstírat. Jsi pouhou obětí Tomových intrik, Patrisho. Je smutné, že ani po tolika letech to stále nevidíš!“

„LŽEŠ! TOM MĚ MILOVAL!“

Patrisha byla rudá vzteky a křičela jako smyslů zbavená. A přesně to Harry chtěl. Potřeboval, aby byla vzteklá a tím pádem i nesoustředěná. To považoval za svou šanci na úspěch.

„Pokud jsi zjišťovala informace od Marcuse, tak víš, že Toma jsem znal mnohem lépe a déle než ty. Byl jen obyčejnou zrůdou využívajících lidí kolem sebe. Nikdy nikoho nemiloval. Záleželo mu jen na moci a slávě. Utekli jste z Ameriky před Grindelwaldem, ale Tom byl stokrát horší.“

„Ne, ne! Jsi LHÁŘ! Tom si mě chtěl vzít! On mě miloval!“

„Ne, Patrisho. Chtěl si tě vzít jen kvůli tvému čistokrevnému původu, ne z lásky. Jakmile by měl moc, odkopl by tě.“

Harry věděl, že ťal do živého a ženina reakce toho byla důkazem. Už se neobtěžovala se slovy a zaútočila.

Souboj začal.