Severusovi trvalo několik minut, než si plně uvědomil absurdnost celé situace. Vždyť se zachoval jako hlupák! Harry měl pravdu, miloval ho v předchozích životech a miluje ho i nyní. To Severus hledá překážky tam, kde nejsou. A proč? Protože je vždy lepší utéct před realitou, než se jí postavit čelem. Věděl to o sobě a věděl i co by měl udělat. Jenomže nyní měl ještě větší obavy než před chvílí. Nejen z vlastní bolesti, ale ze zklamání Harryho. Otevřel se mu se vším všudy a Severus místo, aby si toho vážil, přemýšlel nad odmítnutím a vlastním zklamáním.

Posadil se a zoufale si promnul obličej. Jak on mohl být špehem, když se bál něčeho tak obyčejného jako je láska a vztah? Teď by potřeboval alespoň trochu nebelvírské odvahy, aby se zvedl a šel za Harrym. Odvahu sice neměl, přesto si na sebe ledabyle oblékl košili a vydal se za mladíkem.

Stál na verandě a sledoval světlající obzor. Bosý, jen v županu, svírajíc v rukou ještě horký šálek kávy. Dovnitř proudil chladný vzduch, ale nezdálo se, že by mladíkovi byla zima. Nebo si to možná jen neuvědomoval.

Severus ho chvíli tiše pozoroval a pak se v něm něco zlomilo. Těžko říct, zda se v něm probudil malý kousek nebelvíra nebo si jen uvědomil, jak hloupě se zachoval, ale vydal se k Harrymu. Zezadu mladíka objal a nenápadně nasál jeho osobitou, jemnou vůni.

„Nachladíš se.“

Nemusel Harrymu vidět do tváře, přesto si byl jist, že se ušklíbl.

„Tak si uvařím lektvar.“

„To je plýtvání časem a přísadami.“

„Hm.“

„Je chladno a nemáš ani boty.“

„Není mi zima. Nikdy mi není zima, když přemýšlím.“

„Harry…“

Mladík zavrtěl hlavou, čímž Severuse polechtal svou kšticí.

„Všude kolem sebe vidím, kolik jsem toho změnil. A nemůžu říct, že by mě to netěšilo. Ale jsou taky věci, které budou vždy stejné. Jako třeba ty. Vždycky jsi byl nedůvěřivý. Vzhledem ke tvému životu se ani nemůžu divit, ale ty nevěříš ani těm dobrým věcem. Nepřekvapuje mě to. Kolikrát jsme se kvůli tomu hádali, snad ani nespočítám. Trochu jsem doufal… Myslel jsem, že nebudeš tak poznamenaný životem. Ale chápu to. Počkám.“

Severus pozorně poslouchal a srdce mu svírala železná ruka. Nechtěl čekat, už ne. Sevřel Harryho pevněji a opřel si hlavu o jeho rameno.

„Nepotřebuji čas.“

„Severusi, nechci, abys-.“

„Jsem v tomhle zbabělec, vím to. Věřím, že bys čekal, ale já nechci. Už nebudu utíkat před tím dobrým, co mi život nabízí, rozhodně ne  před tebou.“

Harry skoro nedýchal s jakým napětím Severuse poslouchal. Jeho slova mu se zavrtávala hluboko do srdce a odtud se šířila celým jeho tělem jako vlna horka a vzrušení. Nevěděl, co na to říct. Několikrát se nadechl, aby promluvil, ale slova nepřicházela. Nakonec to vzdal.

Odložil hrnek na stolek a otočil se čelem k Severusovi. Na jeho překvapený výraz zareagoval pouhým úsměvem a schoval se do náruče staršího muže. Tohle bylo lepší, než všechna slova světa. Severusovy ruce bez váhání mladíka pevně objaly a na jeho rtech se usadil šťastný úsměv. Takhle to bylo správně.