Harry se probudil nezvykle odpočatý a ještě nějakou chvíli neměl v plánu otevřít oči.

To se však změnilo ve chvíli, kdy si uvědomil, že jeho hlava nespočívá na polštáři a vůni, která ho obklopuje by poznal kdykoliv a kdekoliv. Potlačil nutkání hlasitě zaúpět a snažil se rozpomenout se na předchozí den.

Jistě, opil se, povyprávěl Severusovi o své cestě časem, udělal ze sebe blbce a nakonec u něj usnul. Nebo spíš na něm.

Fakt skvělý výkon, Pottere.

I když, nebyl to až tak špatný večer, jak by se mohlo zdát. Mladíka polilo horko, když si vzpomněl jak Severus svíral jeho dlaň ve své a staral se o jeho pohodlí. Řekli si toho beze slov mnohem více než kdyby dlouze diskutovali.

Ano, v mnoha ohledech to byl skvělý večer, ovšem tohle vědomí mu moc nepomáhalo v nynější situaci. Musel vstát a rozhodně netušil, jak svůj spánek na Severusových nohách vysvětlit a obhájit. Nehledě na to, že bude muset muže vzbudit a lektvarista bude jistě celý rozlámaný a zřejmě i nevrlý.

„Už jsem dávno vzhůru, Harry.“

Mladík se bleskurychle posadil a Severus se musel hodně přemáhat, aby se na něj nevrhnul, protože rozespalý, červenající se Harry byl hodně velkým lákadlem.

„Ehm, dobré ráno?“

Severus se velmi bavil Harryho nervozitou a rozhodl se ho trochu potrápit.

„Hm, dobré. Jak pro koho.“

Harry zrudnul na nejtmavší odstín červené a zahanbeně sklopil zrak k rukám ve kterých svíral lem přikrývky. Severus na malou chvílí uvažoval, jestli se opravdu jedná o stejného muže, kterého viděl bojovat v Prasinkách, který svou práci vykonával s rozvahou a vážností a který včera vytáhl hůlku na jednoho z nejvýznamnějších kouzelníků v celé Británii.

„Omlouvám se. Mrzí mě, že ses kvůli mně nevyspal. Já-.“

Mladík byl přerušen ve své snaze se ospravedlnit a místo toho překvapením vytřestil oči, když mu Severus zvedl bradu a jemně ho políbil. Jen se lehce otřel o jeho rty a přesto Harryho tělem projelo vzrušení od hlavy k patě. Dech se mu zadrhl na půli cesty a srdce tlouklo tak bolestivě, až ucítil štípání slz v očích.

„To měl být vtip, ty trdlo.“

Severus ta slova zašeptal těsně u Harryho obličeje a mladíka ovanul jeho horký dech vonící po kávě. Musel se několikrát zhluboka nadechnout, aby se dokázal vůbec podívat na staršího muže, který již seděl tak jak před chvílí a tvářil se, jako kdyby vůbec nic neudělal.

„Já…ehm, budu muset jít. Táta na ráno svolal poradu a počítá se s mojí účastí.“

„Samozřejmě, to chápu.“

Chvíli si prohlížel připravujícího se mladíka a neušlo mu, že i přes celonoční spánek má černé kruhy pod očima a je bledý jako stěna.

„Kdybych nebyl svědkem toho, že jsi celou noc spal, řekl bych, že to není pravda. Bez urážky, ale vypadáš jako upír.“

Harry se zarazil v oblékání pláště, který si přivolal z chodby a vyjeveně na Severuse zíral. A starší lektvarista Harryho pohled vůbec nechápal.

„Co se stalo?“

„To je ono! Já tě miluju, Severusi!“

Vzápětí si mladík uvědomil, co to vlastně řekl, ale ani se nezamyslel nad nápravou. Prostě jen kývl na pozdrav a zmizel v krbu.

Severus se za Harrym ještě hodnou chvíli díval. Stále měl pocit, že mu mladík něco tají, ale neměl v úmyslu na něj naléhat.