Zatímco Harry popíjel pomalu a s rozvahou, Severus do sebe házel jednu sklenku whisky za druhou, protože prostě nedokázal věřit vlastním uším. Ne, že by nevěřil Harryho vyprávění, ale nebyl schopen přijmout s jakou lehkostí o všech těch předešlých životech Harry mluvil. Jako kdyby vyprávěl dětem pouhou pohádku na dobrou noc.

Harry Severusovi povyprávěl vše. Tentokrát nevynechal vůbec žádnou část svého života a jen tiše se modlil, aby se mu Severus nevysmál a neodeslal ho k Mungovi. Zatím to tak nevypadalo, ale po nekonečně dlouhém vyprávění se rozhostilo ticho rušené pouze zvuky hovorů od okolních stolů.

A Harry to už nevydržel.

„Myslíš, že jsem cvok?“

„Ne, to ne.“

Mladík si všiml, že se staršímu muži už lehce plete jazyk a proto, když si Severus chtěl dolít sklenku, vzal mu láhev z ruky.

„Pochybuju, že se chceš válet v bezvědomí pod stolem.“

Severus se na Harryho podíval s  nechápavým výrazem a pak si povzdechl.

„Asi máš pravdu.“

Lektvarista se opřel o opěradlo, založil si ruce na hrudi a přivřenýma očima pozoroval mladíka před sebou.

„Takže tvé divné sny a bolesti hlavy byly způsobeny předešlými životy?“

„Tak nějak. Pouze se mi vracely vzpomínky. Teď už mě hlava ani nebolí.“

„To se ti stále vrací další vzpomínky?“

„Vlastně mám pocit, jako bych se vracel v čase. Já ty situace vidím a cítím jako bych je znovu prožíval. Řekl bych, že velkou část vzpomínek, těch podstatných, už mám. A denně přibývají další. Ale nevadí mi to.“

„Já tomu nerozumím! Proč jsi se zase vrátil v čase? Mohl jsi bojovat v té době!“

Harry uhnul pohledem. Proč se vlastně předchozí Harry Potter vrátil v čase? Chtěl přinést viteály, aby zničil Voldemorta a konečně mohl žít klidný život po Severusově boku. Copak mu to může takhle říct? Může mu říct, že chtěl zabránit kouzelnické válce a přitom si sobecky přál prožít svůj první život? Ne, tímhle ho zatěžovat nemohl.

„Víš, trošku ti závidím. Netušíš jakým jsi prošel peklem, co vše ti ublížilo a čemu jsi musel přihlížet. V době, kterou jsem zažil a kterou si pamatuji zemřelo strašně moc lidí a nebylo příliš možností na záchranu. Viděl jsem toho příliš, abych odolal pokušení všechno změnit. A když vím, kolik lidí prožilo normální život, tak myslím, že jsem udělal dobře.“

„Ts, nebelvír.“

„Raději bych to nesváděl na kolej. Znám zmijozela, který se choval víc jako nebelvír, než si sám připouštěl.“

Harry viděl, že Severus úpěnlivě přemýšlí a byl zvědav co z něj nakonec vypadne. Přece jen, byl opilý, sice ne kdoví jak, ale byl.

„A my?“

„My? Byli jsme takový zvláštní příběh v příběhu.“

„Myslel jsem teď.“

„Teď?“

„Ano, teď. V přítomnosti. Řekl bych, že tvé vyprávění mi toho hodně vysvětlilo.“

Harry cítil, že zrudnul jako pivoňka a netušil co má staršímu muži odpovědět. On sám měl jasno, ale Severus neprožil nebo tedy neměl možnost si pamatovat věci předešlé, takže si Harry i přes veškeré náznaky nebyl ničím jist.

„Asi…No… já nevím.“

„Takto smysluplnou odpověď bych od tebe opravdu nečekal.“

Zjevně starší lektvarista nebyl natolik opilý, jak se Harry domníval.

A Harry pro změnu nebyl dost opilý, aby se dokázal přimět k rozumné odpovědi.