„Vedoucí Harry Potter ať se okamžitě dostaví do laboratoře číslo tři. Červený kód.“

Patron zmizel spolu se zvukem tříštícího se skla, když Harry, bledý jako stěna, upustil sklenici na zem.

James mávl hůlkou, aby napravil škodu způsobenou Harrym a jediným pohybem ho vyzval k odchodu.

Cesta na ministerstvo a následně do laboratoře se Harrymu zdála nekonečně dlouhá. Byl by lhář, kdyby tvrdil, že nemá vážné obavy.

Červený kód byl jeho výmysl. Byl to stav nejvyšší priority, kdy se objeví vysoce nebezpečný lektvar a zasáhne některého z pracovníků. Následně je spuštěn složitý systém zabezpečení, který nepustí bez příslušných zaklínadel nikoho dovnitř ani ven pro případ, že by se nebezpečná látka přenášela vzduchem. 

V laboratoři by se nyní měli nacházet dva lidé, Draco a Severus. Netroufal si hádat, který z nich je zasažen lektvarem ani jak zlé to je. Po všem, co zažil věděl, že musí jakéhokoliv emoce odhodit stranou a fungovat jako profesionál.

Již po cestě si oblékl pracovní plášť a připravil si hůlku do pohotovosti. Nemohl vědět, co ho čeká.

Jakmile se dostal k laboratoři, začal se plně soustředit na nastávající práci. Otevřel dveře a stanul před kouzelným štítem, který nyní neprodyšně uzavíral laboratoř.

Jediným pohledem zhodnotil situaci.

Severus stál naprosto nehybně u svého pracovního stolu a znepokojeným pohledem sledoval dění na druhé straně místnosti. Harry se pocítil zahanbeně, když si uvědomil, že při pohledu na zdravého Severuse mu spadl kámen ze srdce. Nebylo to ani trochu vhodné, vždyť zodpovídal za život obou laborantů.

Dracův pracovní stůl byl zapečetěn a sám blonďatý muž seděl mimo jeho dosah na židli s hlavou skrytou v dlaních.

Harry pronesl veškerá zabezpečovací zaklínadla a vstoupil dovnitř. Lehkým pokývnutím pozdravil Severuse a rychlým krokem se vydal k Dracovi. Když byl téměř u něj, ucítil ten již známý zápach a zastavil se.

„Můžeš se hýbat, Draco?“

Muž jen přikývl a zvedl zrak ke svému nadřízenému.

„Udělal jsem začátečnickou chybu-“

„To je teď fuk, okamžitě si sundej plášť, máš ho prolezlý výpary.“

Draco bez řečí poslechl a Harry vzápětí kouzlem plášť odstranil a konečně se vydal blíže ke svému kolegovi.

„Jak ti je?“

„Už mi bylo líp. Musíš zavolat otce.“

Zatímco Draco mluvil, Harry prováděl diagnostiku a již podruhé během několika minut mu spadl kámen ze srdce. Nebyl na tom natolik vážně, aby se za pár dní nevzpamatoval.

„Poslali to sem z lékárny. Nějaký nový distributor rozváží vzorky lektvarů od bolesti. Nenapadlo mě, co je to zač. Je bez barvy i bez zápachu. Ale je to ten jed, Harry! “

„Jak jsi se otrávil?“

„Začalo mi být zle, ale nedodržel jsem postup a pokračoval v práci. Asi jsem se nadýchal. Takže výpověď?“

Draco se nevesele uchechtl a Harry na něj nevěřícně zíral.

„Debile…“

Více si svého kolegy nevšímal. Poslal patrona svému otci a ke svatému Mungovi. Pak začal rušit bezpečnostní opatření ve zbytku laboratoře.

„Jsem debil, máš pravdu.“

„Ne, jsi jen člověk. A taky schopný lektvarista, který toho měl prostě moc.“

Konečně zrušil i štít kolem Severusova stolu a bylo poznat, že je starší muž velmi rád.

„Co se stalo?“

Harry mu nestihl odpovědět, protože do laboratoře vtrhl James Potter s několika lékokouzelníky.

„Otrava jedem, naštěstí v nepatrném množství, ale raději ho hospitalizujte.“

Malfoy se chystal něco namítat, ale když viděl Harryho neoblomný výraz, raději mlčel a nechal se odvést.

„Tak o co jde, Harry?“

James se zdál být pěkně nervózní, to však nebylo nic proti hrůze, která se v jeho výrazu objevila po Harryho odpovědi.

„Patrisha upravila jed a rozvezla ho do lékáren jako nový lék na bolest.“