36. Dohoda v kavárně
Harry se vskutku bavil, když sledoval střídající se barvy v Paulově výrazu, zatímco mu vyprávěl o své cestě časem. Neměl zapotřebí zacházet do detailů, ale i ten základ, který mu řekl, bohatě stačil, aby byl v obraze.
V jednu chvíli měl dokonce pocit, že se o staršího bystrozora pokouší mdloby.
„Další kávu, pane Blacku?“
„Ano, prosím.“
Brigit odešla připravit další lahodný nápoj a mladý lektvarista se chystal pokračovat, ovšem Blake ho přerušil.
„Můžeš mi ksakru vysvětlit, proč ti říká Blacku? Docela mě to totiž sere.“
Mladík na bystrozora nevěřícně zíral. Právě mu pověděl příběh, kterému i on sám stěží dokázal věřit a jeho zajímalo, proč nepoužívá své jméno?
„Když je to pro tebe tak důležité…“
„To teda je!“
„Její manžel se jmenuje Frank Newton a je to kouzelník, přesněji moták. Před pár lety jsme zde byli s rodinou na večeři a Frank se bavil tím, že nechával mizet nohy od židlí. Táta to tenkrát nevydržel a zakročil. Jak se ukázalo, tak to bylo vlastně jediné kouzlo, které Frank ovládal, ale stejně byl souzen. Od té doby je Brigit nepříčetná, když slyší Potter.“
„Nic jiného bych ani od tvého otce nečekal.“
Na chvíli se odmlčeli, když jim Brigit přinesla kávu. Pak se slova opět ujal Paul.
„Takže pokud ti budu věřit, žes cestoval časem, znamená to, že ta ženská zjevně zešílela a chce se ti pomstít a rovnou při jednom i všem kouzelníkům.“
„Tak nějak.“
„Hm. No přiznám se, že je fakt těžké ti uvěřit a asi mi to úplně dojde až později, ale zase tě znám a nemáš ve zvyku si vymýšlet. Takže co budeš dělat teď?“
„Musím ji zastavit.“
„Takže se vrátíš zase v čase.“
Paul to řekl jako samozřejmost, ale Harry na něho třeštil oči. Tahle možnost ho ani na vteřinu nenapadla! Ale rozhodně ji nepovažoval za správnou.
„Ne. Musím ji zastavit tady.“
„Proč? Nebylo by to jednodušší?“
„Prostě ne!“
„Dobře, dobře, nemusíš na mě křičet.“
Harry si ani neuvědomil, že zvýšil hlas. Z nějakého důvodu ho představa další cesty časem naprosto vykolejila.
„Promiň.“
„Tak co tedy? Předpokládám, že jsi mi to řekl z nějakého důvodu.“
„To ano. Nechci, abys mě sledoval. Prostě nedělám nic špatného a šel jsem domů. Já se mezitím sejdu s jejím bratrem a zkusím vymyslet jak ji dostat.“
„To mám podle tebe udělat jak? Přijdu na ministerstvo a řeknu, že jsi doma? Co když se vrátí James a zjistí, že doma nejsi?“
„Podívej, máš jen dvě možnosti. Buď půjdeš za Pastorkem s tím, že jsem ti zmizel, což udělám nebo můžeš jít klidně domů a odpočívat. Večer ti pošlu vzkaz, kde jsem byl, abys věděl co ráno ministrovi říct.“
„Z toho kouká průser.“
Harry se zatvářil jako kdyby vůbec netušil o čem to vlastně Blake mluví.
„Z toho, když bude Patrisha na svobodě taky.“
Bystrozor si povzdechl a poraženě se na Harryho podíval.
„Ať je po tvém, ale jestli se něco semele, tak tě nemůžu krýt, jasné?“
„Nic se nesemele. Rozhodně ne dneska.“
„Tos mě opravdu uklidnil.“
„Já vím.“
Lektvarista se široce zazubil a rázem měl lepší náladu. Právě udělal pomyslný krok k dopadení Patrishy.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro