Severus se cítil zvláštně spokojeně. Bylo to už hodně dávno, kdy stál v jiné, než své laboratoři a věnoval se lektvarům.

Bylo zajímavé pracovat na místě, kde Harry tráví tolik času. Měl pocit, že z každého koutu laboratoře na něj dýchá Harryho přítomnost.

Draco Malfoy se zdál být opravdu dobrým lektvaristou a Severus chápal, proč s ním Harry rád pracuje. Jeho chladná povaha a racionální myšlení, bylo rozhodně pozitivním přínosem při práci.

Jak se však Severus přesvědčil, Draco Malfoy nebyl tak nesnesitelným jako jeho otec. Naštěstí.

„Věděl jsem, že pošlou dobrého lektvaristu, ale že rovnou nejlepšího to jsem tedy nečekal. Rád vás poznávám, pane Snape.“

„I já vás. Snad budu v laboratoři užitečný.“

„O tom nepochybuji. Asi pak budu muset Pottera pozvat na skleničku.“

Přestože si poslední větu mladý Malfoy zamumlal spíše pro sebe, Severus se napjal. 

„Proč?“

Ani si neuvědomil, že jeho hlas zněl o něco tvrději než prve a vkradl se do něj náznak žárlivosti.

„Prosím?“

Draco se na staršího lektvaristu otočil s překvapeným výrazem a Severusovi v tu chvíli došlo, že zřejmě použil nepříjemnější tón než měl v plánu.

„Jen mě zajímalo, proč chcete pana Pottera pozvat na skleničku.“

„Ach tak. Protože jste tady vy. Dodržel, co slíbil.“

„On vám snad slíbil, že sem přijdu já?“

„To ne. Ale nehodlal dopustit, aby mi sem dali nějakého packala, což rozhodně dodržel.“

Severus to již nijak nekomentoval. Oblékl si plášť a nechal si od Malfoye ukázat, co na kterém místě se nachází a jaký má jejich laboratoř systém.
V mezičase zjistil, že za skvělý řád všech ministerský laboratoří se zasloužil právě Harry, který po zvolení vedoucím zavedl naprosto perfektní bezpečnostní opatření, aby se už nikdy neopakovala podobná situace jako před jeho jmenováním.

Celý Dracův výklad poslouchal jen tak na půl ucha a v myšlenkách se opět toulal po Harryho boku. Měl zvláštní pocit, že kolem mladíka je více tajemství než je zdrávo. 

Co má v plánu, že ho ministr nechal hlídat? A proč je do celého toho případu ponořený natolik, jako kdyby se ho to přímo dotýkalo? 

Severus si povzdechl, když usedal za přidělený pracovní stůl. Je tolik věcí, na které by se Harryho rád zeptal, ale netušil kdy k tomu dostane příležitost a jestli mu mladý lektvarista vůbec dá odpovědi.

Podíval se na množství lektvarů čekajících na prozkoumání a musel uznat, že tohle opravdu nemohl Malfoy sám zvládnout.

Ač nerad, odsunul veškeré myšlenky na Harryho stranou a pustil se do práce. Přece tady není na okrasu, jak mu říkával jeho mistr, u kterého studoval v zahraničí.

Právě u něj přišel o velkou část svého sarkasmu. Ten člověk byl sarkastický kus ledu, kterému se nemohl ani Severus ve svých nejlepších letech rovnat.

Nejen, že se jednalo o naprosto bezkonkurenčního lektvaristu, ale také o bořiče iluzí a nadějí. 

Tenkrát se vlastně Severus zařekl, že si nebude nikoho pouštět k tělu a dlouho se mu to dařilo. Až do teď. Příliš dobře si uvědomoval, že dnes už není tak nepřístupný a nepříjemný jak ještě před nedávnem byl.