Když se Severus ráno připravoval k odchodu na ministerstvo, byl zachmuřenější než obvykle. 

Velkou část noci procházel své vlastní poznámky a snažil se nalézt nějaké vodítko, které by mohlo Harrymu pomoci s protijedem, ale marně.

Začínal chápat, jak se asi mladý lektvarista cítí, když se tímhle případem musí zabývat a nemá téměř žádnou šanci ho vyřešit.

Možná právě proto se rozhodl, že ministrovu žádost přijme a pomůže v laboratoři. Chápal, že vedoucí odboru lektvaristiky toho teď má až nad hlavu a on mu může alespoň takto pomoci.

Toho rána na ministerstvu vládl nebývalý rozruch, ovšem po událostech předchozího dne se Severus rozhodně nedivil.

Nepamatoval si, že by kdy v historii Británie byla taková tragédie. A pachatel je stále na svobodě a nikdo z nich netuší, kdy udeří znovu.

Na malou chvílí měl pocit, že zahlédl Harryho, ale ve všem tom shonu se pravděpodobně mýlil. 

Před ministrovou kanceláří seděl u stolu mladý muž, který zřejmě zastával funkci jakéhosi sekretáře.

„Dobrý den, přišel jsem za panem ministrem.“

„Ach ano, pan Snape, že? Posaďte se, pan ministr má zrovna schůzku, ale jistě co nevidět skončí.“

Severus se jen zamračil nad rozjíveným výrazem mladého sekretáře a posadil se do křesla nedaleko ode dveří. 

Myšlenky mu zalétaly k brýlatému lektvaristovi, který je nyní někde neznámo kde. Rád by věděl, co dělá a kdy ho zase uvidí.
Třeba by mu mohl večer poslat vzkaz. 

Možná by se ještě dlouho nechal unášet vlastními pocity spojenými s myšlenkou na Harryho, kdyby se prudce neotevřely dveře ministrovy kanceláře a nevyřítil se z nich právě zmiňovaný Harry.

Severus na sucho polknul, protože mladý muž ani zdaleka nepřipomínal toho skromného, nejistého mladíka, kterého poznal na svatbě.

Prošel, aniž by si Severuse všiml. Plášť za ním divoce vlál a tvář, jako z kamene vytesaná, byla prostoupena vztekem tak silným, že i Severus ho téměř hmatatelně cítil.

„Pottere! Okamžitě se zastav!“

Kingsley Pastorek stál ve dveřích a stejně jako Harry i on byl značně rozčilený, přesto Harryho ani nenapadlo zpomalit, natož zastavit.

„Jestli uděláš cokoliv proti rozkazům, končíš jako bystrozor i jako lektvarista!“

Teprve v tu chvíli se Harry zastavil a když promluvil, Severus se otřásl nad chladem, který prostupoval jeho hlasem. 

„Příliš dlouho jste zavřený v kanceláři, ministře! Měl byste navštívit márnici nebo nemocnici, možná tam najdete moji odpověď.“

Pak už jen mávl hůlkou a všechny dveře se mu otevřely dokořán.

U Merlina, čeho musel být svědkem, že se chová takhle? 

Zrovna u Harryho si Severus něco podobného neuměl představit a teď toho byl svědkem. Došla mu slova a popravdě měl problém, zachovávat svůj neutrální výraz, když by se raději, než do ministrovy kanceláře, vydal za odcházejícím mladíkem.

„Paličák jeden zatracený! Percy, ať ho okamžitě sledují! Je mi jedno jak si to zařídí, ale Harry Potter se právě dostal na místo nejvyšší priority!“

Teprve po tomhle prohlášení si ministr všiml Severusovy přítomnosti.

„Pane Snape! Moc se vám omlouvám, většinou tady není takové rušno. Jen pojďte dál!“

Severus však ministra téměř nevnímal, hlavou se mu honily pouze myšlenky týkající se Harryho. 

Co se to k čertu děje?