Severus nedokázal pochopit, jak se někdo může dopustit takové ohavnosti jako byl útok na Wirningston Street.

Když si pročítal Večerního věštce, zvedal se mu žaludek už jen z myšlenky na zkázu, kterou tam Harry musel vidět. 

Jak vyplývalo z článku ve Věštci, Harry se zase naplno zapojil do celé situace a výjimečně jeho kvality uznala i Rita Holoubková.

… Z výpovědí svědků je zřejmé, že Potter dorazil na místo právě včas, aby upozornil na únik nebezpečného jedu, který mohl všechny zabít. Nebýt jeho okamžité reakce, tragédie by jistě nabyla mnohonásobných rozměrů. Jak se zdá, možná nám jeho protekce může být i ku prospěchu.

Nebyla to sice žádná kdovíjaká chvála, ale alespoň neházela na Harryho špínu tak, jak má ve zvyku.

Alespoň věděl, že Harry žije, protože v opačném případě, by o něm Holoubková jistě napsala dlouhý, velice lichotivý článek.

Odložil noviny na stůl a přešel k oknu. Obloha se zatáhla černými těžkými mraky, ze kterých se vzápětí spustil prudký déšť. Jako kdyby i nebe plakalo nad hrůzností činu na Wirningston Street.

Teď, v tuhle pozdní hodinu neměl ani moc možností, jak mladíkovi pomoct, alespoň ne fyzicky. Ale mohl by zkusit projít své poznámky a možná by objevil něco, co by Harrymu pomohlo v jeho výzkumu.

Zrovna, když se otočil čelem do pokoje, opět se objevil Patron, kterého však Severus neznal.

Nádherný jaguár ladně doskočil na podlahu, aby předal vzkaz od svého pána.

Jsem v pořádku. Bohužel netuším, kdy se opět uvidíme. Máme pohotovost.

Zvíře zmizelo a Severusovi, aniž by si do té chvíle uvědomil jaký má o Harryho strach, spadl kámen ze srdce.

Konečně se vydal do kuchyně pro další šálek kávy, aby se následně mohl zabrat do poznámek a hledat řešení.

Harry mezitím neustále cestoval mezi nemocnicí u Svatého Munga, ministerstvem a Wirningston Street.

Pomáhal s evakuací ulice a přilehlých budov, přenášel raněné do nemocnice, hlásil se v pravidelných intervalech Kingsleymu a s lékokouzelníky se snažil pomoci všem, které zasáhl Patrishin jed.

A měl pocit, že vůbec nic nemůže udělat. Ti, kteří se jen nadýchali, na tom byli nejlépe. Jed nenapáchal tolik škody, aby se časem nedali dohromady. Horší to však bylo u lidí, které jed zasáhl spolu s výbuchem. 

Ti, kteří přežili balancovali mezi životem a smrtí a Harrymu s lékokouzelníky nezbývalo nic jiného, než zastavit postup jedu v těle a uvést pacienty do magického spánku, aby netrpěli.

Co však Harryho nejvíce děsilo, byl fakt, že i přes množství otrávených nemá ani jediný použitelný vzorek jedu k výzkumu. To muselo znamenat, že Patrisha jed zase nějak upravila.

Znovu se letaxoval na ministerstvo a doufal, že už naposledy. Potřeboval si dát silnou kávu a v klidu přemýšlet, aby nalezl nějaké řešení. Musel najít nějaký protijed a taky musí zastavit Patrishu, nebo budou další zbytečné oběti.

Jakmile vstoupil do ministrovy kanceláře, spatřil všech pět bystrozorů, kteří vyvázli téměř bez zranění. A všichni na něj upírali zachmuřený pohled.

Začínal se obávat, co dalšího se ještě stalo. 

„Tys to věděl, že ten útočník jde po tobě?“

Harrymu se zastavilo srdce. 

Jak tohle ksakru vysvětlí?