„Říkala jsem ti, že si budou rozumět, Jamesi.“

„Jo, ale stejně se mi to nelíbí. Vždyť jsi Harryho nahnala do náruče chlapa, který je tak starý jako my!“

James se na dvojici mračil a neměl zrovna velkou radost z toho, jak skvěle se baví.

Zato ředitel školy se široce usmíval. Věděl, že se nemýlí. On se ve věcech týkajících se lásky nikdy nemýlí. Pro teď však musel trochu uklidnit rozčileného otce vedle sebe.

„Jamesi, domnívám se, že přátelství a láska si nevybírají podle věku. Ptal jsi se mě, jak zabránit tomu, aby Harry skončil stejně jako Severus. Já si myslím, že tohle je jedinečné řešení. Díváme se na počínající přátelství a pokud přeroste v něco více, mohlo by to být jen dobře.“

Lily se na ředitele vděčně usmála a položila svému muži ruku na rameno.

„Nemyslíš, že se rozčiluješ zbytečně? Vždyť si jen povídají. A důležité přece je, aby náš syn byl šťastný.“

James se trochu uvolnil a povzdechl si.

„Vždyť já vím. Ale je to divnej pohled. Chodili jsme spolu do školy! Víš co? Pojďme si raději zatančit.“

James Potter popadl svou ženu a táhl ji na parket, který byl pro tento večer vyčarován uprostřed jejich rozlehlé zahrady.

Albus se za nimi chvíli díval a pak se vydal k hovořící dvojici mužů.

„Harry! Severusi!“

Oba muži se překvapeně otočili a ředitel školy je obdařil širokým úsměvem.

„Rád vás vidím, chlapci. Tak nějak jsem předpokládal, že vás najdu v nějakém vášnivém rozhovoru o lektvarech. Nemýlím se?“

Harry se velmi rychle vzpamatoval z vyrušení a nasadil svůj obvyklý tón, který používal výhradně na rozhovory s ředitelem Bradavic.

„Dobrý večer, řediteli. Už jsem si myslel, že se mi vyhýbáte, když jsem na vás za celý večer neměl štěstí.“

Harry se usmíval a vůbec nic si nedělal ze Severusova překvapeného výrazu. Zřejmě lektvaristu šokovalo, jakým způsobem s Brumbálem mluvil.

„Pravda, raději jsem se trochu držel dál. Nikdy si nemohu být jist, jaký šprým si na mě vymyslíš.“

„Dnes ne. Pro jednou se hodlám chovat slušně. Ale stejně se mějte na pozoru, jsou tady Weasleyovi a slyšel jsem, že zase něco nového vymysleli.“

„Děkuji za upozornění. A jak se vede tobě Severusi?“

Lektvarista se tvářil naprosto neutrálně a odpovídal hlasem, který jasně dával najevo, že si ředitel školy velice váží.

„Mám se výborně, pane řediteli. Nedávno jsem četl váš inzerát na nového profesora. Mrzí mě, že máte další starosti.“

„Ach ano. Je to sice nepříjemné, ale jistě se to brzy vyřeší. Bohužel, ten kterého jsem požádal, aby u nás začal učit, mě odmítl.“

Harry, který zrovna upil ze své sklenky se rozkašlal a slušně se otočil zády ke starším mužům.

Zatracený Brumbál. Nedá pokoj ani na svatbě.

„Chtěl jsi něco říct, Harry?“

Mladík, který opět popadl dech se na Brumbála otočil s kamenným výrazem.

„K tomuhle tématu jsem vám už vše řekl, řediteli.“

„Škoda, velká škoda. Kdyby náhodou, víš kde mě najdeš. A co ty, Severusi? Ty by jsi nechtěl učit v Bradavicích?“

„Pane řediteli, nesmírně si vážím vaší nabídky, ale hledáte učitele Obrany proti černé magii a já jsem lektvarista.“

„Máme volné místo na obou pozicích. Doufal jsem, že Harry přijme mou nabídku, jelikož v obou oborech exceloval, ale odmítl.“

„Domnívám se pane řediteli, že i já vás budu muset odmítnout. Nejsem ten typ člověka, který by dokázal učit.“

„To je smutné, dostal jsem košem od obou premiantů ve kterých jsem viděl naději. Ale je hezké vás vidět pohromadě. Oba jste byli excelentními studenty, jen s tím rozdílem, že jeden byl tichý a bezproblémový a druhý rozený průšvihář.“

Brumbál jim pokynul a vzdálil se někam blíže k domu.