Harry byl zmatený. Proč má pocit, že člověka, který mu poslal vzkaz zná? A proč ho k čertu pořád bolí hlava? Už ani lektvar pořádně neúčinkoval a Harryho nálada byla na bodu mrazu.

Toho si však všiml Severus. Harry si s ním sice povídal jako obvykle, ale bylo poznat, že myšlenkami je někde jinde. Trochu Severuse mrzelo, že mu Harry sám neřekne co se děje, na druhou stranu to však chápal. Mladík, stejně jako on, nepatřil mezi sdílné osoby a zjevně byl zvyklý se se vším poprat sám.

„Přijde mi, že jsi dneska unavený, Harry.“

Mladík si poposedl v křesle a podepřel si dlaní bradu.

„Unavený nejsem. Spíše mám dojem, že mi něco uniká a pořád nad tím musím přemýšlet.“

„Jak to tak vypadá, tak ten případ ti nedá spát.“

Harry se na staršího muže zadíval. Uvažoval, jestli mu může říct o dopisu, který obdržel. Severus zřejmě nebude ten, kdo by šel navštívit jeho otce, aby mu sdělil, o čem si s Harrym povídá.

„Dnes mi přišel dopis. Hodně zvláštní dopis. Jistý muž má informace o našem zločinci.“

„To je přece výborné! Můžete se posunout o krok dál.“

„V tom máš pravdu, Severusi. Ovšem ten muž tvrdí, že mi věří proto, že jsem podobný někomu, kdo mu před lety zachránil život. A chce mluvit jen se mnou.“

Severus se zamračil. Tohle se mu nezdálo příliš bezpečné. Taky by se mohlo jednat o past.

„Takže nad tímhle celou dobu přemýšlíš?“

„Ano. Vím, že se může jednat o past, ale pokud bych informoval tátu, zřejmě bych ztratil důvěryhodnost. A .., ale nic.“

„Nic?“

„No, já mám totiž pocit, že toho muže znám.“

Harry sklopil zrak a zčervenal. Teď si o něm Severus bude myslet, že je blázen. A možná je to i pravda.

„Máš pocit, že ho znáš?“

Severus se zamyslel. Sice se mu to zdálo nepravděpodobné, ale co když…?

„Nebolí tě náhodou zase hlava?“

„Co? No jo, bolí. Ale jak to víš?“

Harryho zmatek byl čím dál větší. Nejenže se nedokázal pořádně vypořádat sám sebou a teď vůbec netušil o co se Severusovi jedná.

„Je to už dávno, kdy jsem náhodou natrefil na knihu o posmrtném životě a reinkarnaci. Sice se jedná o jeden z nejvzácnějších případů, ale možné by to bylo-“

„U Merlina, Severusi! Není jednodušší vysvětlení, že se pletu a jsem jenom cvok? Neříkej mi, že věříš nesmyslům o reinkarnaci!“

Severuse Harryho reakce překvapila. Bylo nepřirozené, aby se bránil něčemu o čem se teprve začali bavit.

„Harry, tady nejde o to, čemu věřím nebo ne. Sám jsi říkal, že u Munga na nic nepřišli, přesto není normální, aby někoho bolela hlava jen kvůli snům. Taky není běžné, aby jsi cítil, že někoho znáš a zase tě bolela hlava. Pokud nejsi blázen a to ty rozhodně nejsi, tak musí být jiné vysvětlení a tohle vypadá nejpřesvědčivěji.“

„Chceš říct, že jsem reinkarnace někoho, kdo znal toho chlapa co se mnou chce sejít?“

Harry se zamyslel a přišel na jednoznačnou odpověď.

„Je to blbost!"

„Proč si to myslíš?“

„Protože...protože to nemůže mít žádnou spojitost s mými sny ani s bolestí hlavy. Tohle to prostě není.“

„Jak si můžeš být tak jistý, Harry?“

Harry se postavil a přešel k oknu, odkud byl výhled na náměstí.

„Vysvětlovalo by to pouze moje pocity spojené s tím dopisem, ale to co se mi zdá, se nikdy nestalo.“