Pro Angelu nastal velký den a Harry se nemohl vynadívat na její zářivý úsměv. Byla šťastná a to jemu stačilo ke spokojenosti.

Měli spolu výjimečně dobrý vztah. Jeden druhého vždy podrželi, málokdy se hádali a téměř vše dělali spolu. 

Hostina se mámě opravdu vyvedla. Celá zahrada byla vyzdobena lampiony a jídlo bylo výborné. Nebylo pozvaných moc lidí a vesměs se jednalo o ty nejbližší přátele a rodinu. Zavítal sem i ředitel Bradavic, Albus Brumbál.

Harry však vyhlížel jediného člověka, kterého po včerejším rozhovoru s otcem velice toužil poznat. Severuse Snapea.
Chtěl poznat člověka, který byl jeho matce tak moc blízký, že jí šel za svědka a zároveň člověka, který Harryho inspiroval na jeho cestě za studiem lektvarů.

Pak ho spatřil. Lesklé černé vlasy mu splývaly téměř na ramena a byly v kontrastu s jeho bledou pokožkou. I na tu dálku viděl křivý nos, kterého si všiml na fotce. Ale nejvíce ho uchvátily oči. Tak tmavé, že měl Harry pocit, že jsou černé. Při pohledu na charismatického muže mu srdce vynechalo úder, aby se vzápětí rozběhlo na plné obrátky. 

Sám sebe nechápal. Málokdy ho něco rozrušilo, ale z muže, kterého pozoroval byl nervózní tak, jako snad nikdy. Viděl, jak k lektvaristovi přistoupila máma a on ji objal.

Nepřišlo mu slušné sledovat jejich shledání a raději se obrátil k malému stolku, odkud si vzal sklenku vína. Potřeboval svlažit vyschlá ústa a trochu se povzbudit. 

Vzpomněl si, jak se mu kdysi dávno zdál natolik živý sen, že všechny pocity v něm přetrvávaly ještě spoustu dní. Podobně se cítil i teď. 

„Harry!“

Mladík se otočil a lehce se otřásl. Máma se k němu blížila po boku Severuse Snapea. Opět cítil, jak se mu srdce pokouší vyskočit z hrudi a snažil se tedy alespoň trochu tvářit, že je nad věcí. Což rozhodně nebyl.

„Harry, ráda bych ti představila svého nejlepšího přítele a autora většiny tvých knih, Severuse Snapea.“

„Harry Potter, rád vás poznávám pane Snape.“

Harrymu se dařilo zachovávat klidnou tvář, ale dotyk Snapeovy dlaně mu vyslal do těla elektrický výboj, který mladíka značně vykolejil. A co teprve jeho hlas! Nádherný, sytý baryton polaskal Harryho duši.

„Severus Snape. I já vás rád poznávám. Lily mi o vás často psala, pracujete jako specialista na jedy a otravy lektvary.“

„Ano, pane. Ale nepovažuji se za specialistu. Jsem v naprostých začátcích.“

Harryho matka se nějakým zázračným způsobem vypařila a mladík tak zůstal s lektvaristovi o samotě. Ne, že by mu to vadilo, právě naopak. Ovšem stále se mu nedařilo zklidnit bušící srdce ani šíleně se potící ruce.

„Pokud by vám to nevadilo, říkejte mi Severusi. Necítím se pak tak staře a povýšeně.“

Severus se usmál tak jemně, že si Harry nebyl jist, jestli se mu to jen nezdálo.

„Dobře, Severusi.“

Cítil, jak se mu z neznámého důvodu hrne červeň do tváří a bylo mu nesmírné horko. Nepamatoval si, že by se tak divně kdy cítil.

„Jestli se nemýlím, tak pracujete na ministerstvu. Pochybuji, že by tam přijali začátečníka.“

„T-to asi ano, ale je ještě spousta věcí, které se musím naučit. Mnoho jedů ještě nebylo prozkoumáno a poslední dobou mám dojem, že otravy se rozmáhají.“

„To máte jistě pravdu, Harry. Jednu dobu jsem se jedy a protijedy také zabýval.“

„Opravdu? A o které jedy jste se zajímal?“

Harry z minuty na minutu přepnul do režimu studenta a zcela zapomněl na své divné pocity a živě se Severusem diskutoval o lektvarech, které byly jeho vášní.

V zápalu řeči si vůbec nevšiml, že ho Severus pozoruje se zcela jasným zájmem a s povzdálí jejich rozhovor sledují jeho rodiče spolu s Brumbálem.