Změna v jeho osobním životě? 

Ano, seznámení s Harrym Potterem se dalo považovat za ohromnou změnu. 

Vždyť do nedávna neměl mnoho věcí, které by mu dělali radost a teď ho těšil každý nový den. 

Nahlas to však neřekl, na tohle téma opravdu neměl náladu. Vždyť venku se odehrával souboj, který taky mohl skončit Harryho smrtí!

„Slovo osobní naznačuje, že se nejedná o veřejné informace, Philipe.“

„Jistě, jistě. Ovšem to nic nemění na tom, že do tvého osobního života nějak zapadá mladý Potter.“

Severus Philipa téměř nevnímal. 

Začínal mít vztek. Copak mu opravdu nezbývá nic jiného než stát za výlohou a sledovat co se děje? To pro Harry nemůže nic udělat?

Harry už byl unavený, ale snažil se, aby na to jeho protivníci nepřišli. Mohl jen doufat, že vydrží, než dorazí posily, protože ta poslední kletba ho minula opravdu těsně.

Pak si ho všiml. 

Bledý obličej, orámovaný černými vlasy, křivý nos a úzké rty stažené do tenké linky.

Severus Snape je právě teď v Prasinkách a celý tenhle souboj sleduje skrze výlohu knihkupectví.

Najednou se Harryho myslí i tělem rozšířil zvláštní klid a jako kdyby mu někdo vlil energii do žil, pustil se do bitvy s novou vervou.

Jeho útoky i obrana byly mnohem přesnější a rychlejší než předtím. Protivníci začali trochu zaostávat a snažili se couvat, ale mladý lektvarista jim to nedovolil.

Už se viděl v křesle u krbu se šálkem kávy a Severusem naproti. 

Jednoho z protivníků zasáhl omračovací kletbou a o to nebezpečnější zaklínadla proti němu ten druhý začal posílat. Cítil palčivou bolest na levé ruce, kam ho zjevně některé zaklínadlo zasáhlo, ale nezajímalo ho to.

Barevné paprsky se protínaly, vybuchovaly a ničily vše kolem. 

Harry už přestal sledovat jak dlouho bojují, tentokrát mu zjevně šlo o život. Smrtící nepromíjitelnou kletbu by poznal kdykoliv a právě tu začal jeho soupeř hojně používat.

Nezbývalo než změnit strategii. Tušil, že Severus bude jistě strachy bez sebe, ale neměl mnoho času na přemýšlení.

Přestal uhýbat, místo toho se snažil kletby odrážet a postupovat kupředu. 

Jen před zelenými paprsky zdatně uskakoval, proti téhle kletbě žádný štít nefungoval.

Pozorně sledoval způsob boje druhé osoby. Za každou čtvrtou nebezpečnou kletbou přicházela méně nebezpečná. Stačilo pouze dobře počítat.

První, druhá, třetí, čtvrtá…

Harry se natočil bokem a ve chvíli, kdy vyšla pátá kletba nevytvořil štít, ale zaútočil. Protivník to nečekal proud červeného světla ho zasáhl přímo do prsou a odhodil o několik metrů dál.

Ve stejnou chvíli se konečně objevily posily a zároveň Harry pocítil bolest související se žihadlovým zaklínadlem, kterým se nechal zasáhnout.

„Hej Pottere! Jsi v pohodě?“

Bystrozor, Paul Blake, který předtím přenášel jeho otce se k němu hnal ještě s dalšími kolegy.

„Nic, co bych nepřežil.“

Pohledem vyhledal Severuse, který konečně mohl vyjít z knihkupectví a lehce se na něj usmál. Na starším muži byla úleva vidět na kilometry daleko a Harryho potěšilo, když mu úsměv opětoval.

Dnes si rozhodně budou mít o čem vyprávět.

„Jak je na tom táta?“

„Dobrý, za hodinku dvě bude zase lítat po oddělení a všechny nás stavět do latě.“

Harrymu spadl kámen ze srdce a teprve nyní se podíval padouchy, které dostal.

„Vždyť to jsou Lestrangeovi!“