Severus se posadil naproti Lily a upil ze šálku.

„Četl jsem Večerního věštce.“

„To my bohužel taky.“

„Asi to nikoho z vás nepotěšilo.“

„Když James a Harry přišli z práce, řešili jak toho zloděje najít a zdálo se, že se vlastně moc neděje. Jenomže po tom článku bylo všechno jinak. James se rozčílil a nakonec se pohádal i s Harrym. Výsledek je ten, že Harry je v pokoji a James na ministerstvu.“

„Tomu nerozumím Lily. Oba přece chtějí stejnou věc, tak proč se hádali? To nedává moc smysl.“

Lily se na Severuse usmála tím způsobem, který si u ní pamatoval ještě ze školy. Něco mu uniklo.

„Oba umí být stejně impulzivní, takže k hádce nikdy nemají daleko. Bohužel, každý má na věc svůj názor. James chtěl jít podat oficiální stížnost na Holoubkovou, ale Harry si stojí za tím, že svou nevinu dokáže jedině úspěšným vyřešením případu. Dopadlo to tak, že James nazval Harryho zbabělcem a ten na oplátku svého otce blbcem.“

„A ty? Co si o tom myslíš ty?“

„Já? Severusi, já jsem ta, která je vždy postavena mezi svého manžela a syna. Většinou si nevybírám stranu, ale mám-li být upřímná, jsem nakloněna Harrymu. On si věci řeší po svém a narozdíl od Jamese si už prošel procesem pomluv a neoblíbenosti.“

Severus se zamyslel, čím vším si syn oblíbeného chytače a vedoucího bystrozora musel projít. A nikdo přece není z oceli. Jednou toho na něj začne být moc.

„Předpokládam, že je pořád v pokoji.“

„Je tam celý večer. Ani na večeři nepřišel.“

„Můžu za ním?“

„Jistě, Severusi. Je to první pokoj nad schody, ale Harry stejně bude mít určitě otevřeno.“

Severus překvapeně nadzvedl obočí.

„Nezavírá se? To je neobvyklé.“

„Máš pravdu. Sami nevíme, čím to je, ale začalo to teprve před pár lety. Změnil se. Začal uklízet, pomáhat, vařit a taky nechávat své dveře otevřené. Když jsme mu tam třeba v noci zavřeli, vzbudil se a znovu dveře otevřel. Ani on nám to nevysvětlil. Prý se jen cítí divně, když je zavřeno.“

„Zvláštní.“

„To ano, ale zvykli jsme si.“

Severus poděkoval za kávu a vydal se po schodech do prvního patra.

Dveře Harryho pokoje byly opravdu otevřené a pohled na mladíka byl vskutku neobvyklý.

Seděl na židli zády ke dveřím a házel šipky do novin připevněných na protější zdi. Přesněji do dnešního článku o událostech na ministerstvu.

Lehce zaklepal na dveře a čekal na vyzvání, toho se však nedočkal.

„Nemám hlad. Kafe ani nic jiného nechci.“

„Kdybych byl domácím skřítkem, zřejmě bych se cítil značně dotčen.“

Harry se na židli překvapeně otočil na pobaveného Severuse.

„Severusi? Co tady děláš?“

Muž vstoupil do Harryho pokoje, založil si ruce na hrudi a zadíval se na noviny na zdi.

„Můžu si taky hodit?“

Mladík přikývl a s úsměvem mu podal šipky. A Severus se trefil přímo do středu.

„Hm, dobrá trefa.“

„Díky.“

Harry vzal zbytek šipek a jednou po druhé se trefoval do novin.

„Co budeš dělat teď, když nemáš vzorky k testování?“

„Byl jsem přidělen do otcova týmu, abych pomohl s hledáním. Draco bude mít na starosti laboratoř. Naprosto jednoduché.“

„Neslyšel jsem, že by se do týmu přibírali kouzelníci bez výcviku.“

„Jenomže já výcvik mám, Severusi. Je to na mou žádost.“

„Co prosím?“

Poslední šipka zasáhla svůj cíl a Harry se otočil na Severuse.

„Měl jsem být bystrozor jako táta, tak jsem prošel výcvikem. Musím toho blbce najít dřív, než udělá nějakou šílenost. Takže takový je můj plán.“

„A Holoubková?“

„Co? Ta mě nezajímá.“

„Ale ty zajímáš ji.“

V Harryho očích jasně hrály ohníčky rozhodnosti a celý jeho výraz byl tak sebevědomý, že měl Severus nutkání couvnout.

„To je její věc. Já se budu věnovat svému výzkumu ať se jí to líbí nebo ne.“

„Je vůbec něco, čeho se bojíš?“

Severus to bral jako zlehčující otázku, ale Harryho odpověď byla smrtelně vážná.

„Jistě. Selhání.“