9. Deník
Utíkal před různobarevnými paprsky, které se ho snažily zasáhnout. Hustý porost mu znemožňoval zrychlit a stromy v lese se mu snad schválně stavěly do cesty. Netušil proč nebo před čím utíká, ale věděl, že nesmí zastavit. Stěží popadal dech a nohy už téměř necítil.
Zakopl a spadl na něco měkkého. Okamžitě odskočil, když zjistil, že leží na něčím mrtvém těle. Možná to nebyl nejlepší nápad, ale pozvedl hůlku a tiše zašeptal Lumos!
Špička hůlky se rozzářila a osvětlila tělo oděné v černém hábitu. Pomalu, kousek po kousku světlem odkrýval další části těla až se dostal k obličeji.
Srdce se mu zastavilo, aby se vzápětí mohlo rozběhnout rychleji než kdy dřív.
Tak důvěrně známé, teď už mrtvé oči a křivý, hákovitý nos, který k němu prostě patřil....
„Severusi!!!"
Harry se chvíli dezorientovaně rozhlížel kolem sebe než si uvědomil, že to byl jen sen. Úlevně vydechl a snažil se zklidnit své divoce bušící srdce.
Usnul s hlavou na stole, když se snažil vzpomenout si na každý detail, který o Voldemortovi znal.
Pohled mu sklouzl na Raddleyův deník. Jako už tolikrát předtím se pro něj natáhl a otevřel ho na straně, kde předtím napsal pár slov.
Zalapal po dechu a srdce, které teprve před chvílí přestalo zběsile tlouct, se opět rozbušilo až bolestivě rychle.
Stránka byla prázdná! Ani jedna čárka, ani písmenko, prostě nic!
Třesoucí rukou popadl brk a namočil jeho špičku do inkoustu. Opatrně s hrůzou v očích se dotkl brkem stránky a napsal jedno jediné slovo.
Tome?
Písmo zazářilo a zmizelo, aby se mohla objevit odpověď.
Kdo jsi?
Harry se viditelně roztřásl a hned neodpověděl. Musel si promyslet co napíše. Nakonec ho napadlo zkusit část Tomovy duše rozčílit.
Někdo, kdo o tobě ví mnoho.
O mě nikdo neví mnoho!
Opravdu? Vím, že to ty jsi loni otevřel Tajemnou komnatu.
Nebyl jsem to já! Byl to Hagrid!
Jistě. Hagrid měl ukrytého Aragoga, obří akromantuli a ty jsi to na něj hodil. Chtěl jsi zůstat přes prázdniny v Bradavicích. Ale komnatu může otevřít jen hadí jazyk a bazilišek poslouchá jen Zmijozelova dědice.
Slova zmizela, ale Tom už neodpovídal.
Harry deník zavřel a zadíval se z okna na azurově modré nebe.
Zase se mu začínaly hromadit problémy. Fakt, že Tomův deník je už viteálem byl hodně velký problém.
A to ani netušil, jak dopadne Brumbálův rozhovor s Uršulou. Pamatoval si, že si ze své smrti pamatovala pouze baziliškovy oči, ale nikdy s ní nemluvil o tom, co viděla poté, když se jako duch vrátila zpět. Mohla Toma vidět, když promlouval k netvorovi nebo třeba když šel do komnaty.
Nejspíše bude muset vzít deník do své doby, tady nevidí žádnou možnost jak ho zničit. S nechutí se na deník znovu podíval. Příliš dobře si pamatoval, co deník v budoucnosti způsobil. Ještě teď se lehce třásl, když si vzpomněl na odporného obřího hada.
Přešel ke stolu a deník strčil do šuplíku. Popadl neviditelný plášť a hůlku. Než aby tady vysedával vydá se někam ven.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro