Jakmile se Harry vzpamatoval ze svého pobytu v Azkabanu dal se do práce.

Měl dost času, proto nespěchal a pečlivě prozkoumával každé místo o kterém věděl, že je pro Toma důležité. Chtěl být připraven na jeho propuštění.

Albus Brumbál se od jejich posledního setkání v den Tomova soudu neozval a Harry předpokládal, že buď deník nenašel nebo neměl možnost s ním přijít.

Harry však neměl obavy, že by se čaroděj neozval. Věřil, že muž si je vědom rizik, která Voldemort představuje pro kouzelnický svět.

Zrovna se chystal na další ze svých výprav, když z krbu vystoupil Brumbál.

„Pane profesore!“

„Dobrý den, Danieli. Něco pro vás mám.“

Brumbál zašátral v kapse a vytáhl balíček ovázaný kůží.

„Je to...?“

„Ano. Raddleyův deník.“

Harry opatrně převzal balíček a položil ho na stůl. Teprve nyní si uvědomil, že pokud by se opravdu jednalo o viteál, tak netuší jak ho zničit. Pochyby však odsunul stranou a rozvázal balíček.

Oproti deníku jak si ho pamatoval, tenhle ještě zářil novotou. Otevřel ho a na první straně bylo jméno vlastníka, T. R. Raddle. Na zbylých stránkách nebylo nic napsaného.

Vzal do ruky brk a namočil ho. Pak na první stranu napsal pozdrav.

Ahoj Tome!

Písmena zůstávala na svém místě, ale Harry si ještě neoddechl.

Napsal další řádek.

Zajímalo by mě co se loni stalo v Bradavicích.

Zase slova zůstala na svém místě a Harry si konečně úlevně povzdechl.

„Ještě z něho neudělal viteál. Je to jen deník.“

I ve tváři profesora přeměňování se zračila viditelná úleva.

„Pokud se nemýlím, mluvil jsi o třech viteálech.“

„Ano, třetím měl být Zmijozelův medailón. Ale ten měl Tom získat až po škole.“

Harry najednou na Brumbála vykulil oči a tvářil se jako kdyby objevil poklad.

„Pane profesore, co by dělal Starostolec, kdyby se zjistilo, že Voldemort už předtím zabil?“

„Muselo by dojít k novému soudu. Ty snad o něčem víš?“

„Vy o tom víte taky.“

Brumbál přelétl pohledem z Harryho na deník a zpět na mladíka.

„Máš na mysli otevření Tajemné komnaty?“

„Jo, otevřel ji Voldemort a vypustil baziliška. Zemřela přece Uršula.“

„Znáš minulost velmi dobře.“

„To proto, že jsem v komnatě byl a zabil baziliška.“

„To není možné!“

Harry zapomněl, že by neměl mluvit o budoucnosti a začal Brumbálovi vysvětlovat co se stalo.

„V mé době, byl deník viteálem a duše v něm ukrytá ovládla jednu studentku, která otevřela Tajemnou komnatu. Nakonec byla donucena se vydat do komnaty, kde z ní Voldemort vysával život, aby mohl znovu povstat. No a já s Ronem jsme se jí vydali zachránit.“

„Merline, Danieli! Kolik ti je vlastně let?“

„Ehm, no šestnáct.“

Harry se usmíval a vůbec mu nedocházelo jak moc právě budoucího ředitele šokoval.

„A když jsi bojoval s baziliškem?“

„Dvanáct.“

Brumbál ztěžka dosedl na volnou židli a nepřestával Harryho sledovat.

„To je ale úplně fuk, jde o to, že pokud by se dokázalo, že Voldemort má na svědomí Uršulu, museli by ho znovu soudit a už by nemohl nikdo říct, že jednal v afektu nebo nějaký podobný nesmysl.“

„Tohle není tak jednoduché, Danieli. Jak jistě víš, za tohle už byl potrestán Hagrid.“

„A není třeba možné, že by ho kvůli podezření vyslechli pod veritasérem?“

„To ano, ale k tomu je potřeba něco, co vyvolá pochybnosti. Co donutí Starostolec znovu otevřít již uzavřený případ.“

Harry se na chvíli zachmuřil a pak se mu opět rozjasnila tvář a usadil se na ní vítězoslavný výraz.

„Duch Ufňukané Uršuly!“