Harry se ocitl před budovou, kam přemisťoval zajaté zločince. 

Nechal se vést bystrozorem dlouhými chodbami až se ocitli u jedné z dobře hlídaných místností.

„Dnes se tenhle komplex budov používá jako úkryt při nečekaných událostech, ale ještě nedávno zde byla vazba a výslechové místnosti. Proto jsme tohle místo využili k umístění uprchlíků. Tady za těmi dveřmi je Marcus O'Reilly. To on naplánoval a provedl útok na Azkaban, při kterém osvobodil několik vězňů.“

„Zrovna on se rozhodl mluvit?“

„Ano, jako jediný byl totiž pod vlivem kletby Imperius. Rozhodně se mu nelíbí vývoj situace v jejich společenství a nehodlá ponechat Raddlea bez trestu.“

„Proč zrovna Raddlea?“

„To se za chvíli dozvíme, Jacksone.“

West pokynul bystrozorovi hlídajícímu dveře, aby je vpustil si cely.

Harry se rozhlédl po místnosti a chvíli mu trvalo, než si oči přivykly na šero, které zde panovalo. 

Čtyři židle na jedné straně a stůl s jedinou kovovou židlí na straně druhé. Nad stolem se houpala zavěšená lampa, která spoře osvětlovala asi třicetiletého muže, sedícího u stolu s pouty na rukou.

Tak tohle byl Marcus! To mnohé vysvětlovalo.

Jako jediný byl totiž obezřetný hned po východu z branky a neustále byl připraven na útok. Bohužel, nemohl odhalit Harryho skrytého pod pláštěm.

„Pan O'Reilly souhlasil s podáním veritaséra, aby jeho výpověď byla použitelná u Starostolce.“

Jmenovaný zvedl pohled a Harry v jeho očích spatřil smíření s osudem, ale taky vztek. Obrovský vztek.

Posadil se tiše na židli, kterou mu West nabídl a se zvláštním pocitem sledoval, jak Marcus pije veritasérum. Pak West započal výslech.

„Jak se jmenujete?“

„Marcus Elliot O'Reilly.“

„Povězte mi, jak to bylo s útokem na Azkaban? Proč jste zaútočili a co přesně bylo vaším cílem? Chci slyšet všechno. Od začátku až do konce.“

„Kdysi jsme patřili mezi Grindelwaldovy stoupence, ale docela rychle jsme zjistili, že jeho řeči byly lži. Sliboval nám rovnoprávnost mezi mudly a kouzelníky, ale šlo mu hlavně o moc. Když jsme to zjistili, tak jsme uprchli a začali se ukrývat. Spoustu z nás našel a zabil, až jsem nakonec zbyl jen já, moje sestra a tři další kouzelníci. Potom, co Brumbál Grindelwalda porazil jsme utekli do Británie. Grindelwald sice padl a my se téměř po celou dobu jeho moci ukrývali, ale v Americe by nás soudili jako jeho stoupence.“

„Proč tedy ten Azkaban? Mohli jste žít klidně až do smrti.“

„Objevil nás jeden z tajných agentů KOKUSA. Podle zákonů jsme byli uprchlí zločinci patřící výhradně do kompetence amerického ministerstva. A tam nás čekala smrt. Pokud bychom však něco provedli tady, v Británii, tak by nás soudili zde a podle vašich zákonů.“

„Ale útok na Azkaban? A zabili jste bystrozora!“

„My ne! To Raddle! Chtěli jsme jen, aby se o nás psalo a tím se agent stáhl zpět do Ameriky. Schválně jsme osvobodili jen takové nejméně nebezpečné zločince. Plán byl jasný. Ukrýt se a chvíli dělat rozruch. Pak si mohli uprchlíci jít kam chtěli a my bychom mohli v klidu žít. Nikdo neviděl naše tváře, takže by nás ani neměli šanci chytit.“

„Raddle ale není žádný neškodný zločinec!“

„To jsme ale nevěděli. Byl uvězněn před naším příchodem, takže jsme o něm nečetli v žádných novinách. Prosil nás, ať ho vezmeme sebou, že je nevinný a dostal se do Azkabanu omylem. Takový mladíček, vůbec nás nenapadlo, že by lhal.“

Marcusem otřásal špatně zadržovaný vztek a hlas se mu třásl.