Ráno se Harry vzbudil po dlouhé době odpočatý a plný energie.

Jeho naděje na dopadení Toma se opět zvýšily a dokonce si uvědomil, že má šanci zničit deník. Zložár byl natolik mocný, že dokáže spálit i viteál. Zbývalo jen nalézt správné místo a zabezpečit ho.

To však nebylo nyní Harryho hlavním cílem.

Po snídani, kterou si tentokrát vychutnal a hostinského chválil až do nebes, zatímco si rovnou zamluvil další noc, se Harry vydal pod pláštěm na konec vsi.

Onu barabiznu poznal už z dálky a musel dát Georgovi zapravdu. Stavba vypadala dlouho neobývaná a zdálo se, že se každou chvíli zhroutí jako domeček z karet.

Harry se přiblížil k zahradě a i on pocítil množství magie ukrývající se v domě.

Jednoduchým kouzlem zjistil, že kolem domu je minimum ochran.

Byl si jist, že je na správném místě. Opatrně obešel celou zahradu a všiml si, že v zadu je druhá malá branka, která se začala zjevně používat teprve nedávno.

Došel zpět před dům a posadil se pod rozložitý strom, který ho chránil před pálícím sluncem.

Nemusel čekat dlouho a ze dveří vyšla dvojice elegánů o které George mluvil. Jednoho z mužů však bezpečně poznal. Sice si trochu pozměnil vzhled a čas v Azkabanu si na něm vybral svou daň, ale bezpochyby se jednalo o Toma!

Tiše a především nadmíru opatrně se vydal za oběma muži. Zavítali do krámku s potravinami, tentokrát ke konkurenci Frankieho. Zjevně se jim příčila představa nakupování u mudlů.

Harry počkal venku, aby se v malém krámku neprozradil. Po nákupu se vydali zpět do domu a Harry je následoval.

„Odvádí dobrou práci, nikdo nás zde nebude ještě dlouho hledat. Je to výhodné, strategické místo.“

„Potřebuji do Bradavic. Mám tam životně důležité věc.“

„Já vím, Tome. Ještě je třeba vydržet. Až nabudeme na síle, ani Bradavice se nám nebudou moct postavit. Společně to dokážeme.“

Harry zahlédl ve Voldemortově výrazu náznak odporu. Věděl přesně co to znamená. Druhý muž se domnívá, že využívá Toma, ale je to úplně naopak. A až ho Tom nebude potřebovat, jednoduše ho zabije.

Harrymu stačilo co zjistil a vydal se zpět do hostince. Byl si jist, že tahle sebranka se odsud ještě nějaký čas nehne.

On nyní musí nalézt místo, kde zničí deník.

Vyběhl do pokoje a hned vytáhl mapu. Začal ji zkoumat bedlivěji než před tím, ale stále žádné místo nedokázal nalézt. Po hodině to vzdal a šel na oběd.

„Jak se vám tady líbí?“

„Je to skvělé místo. Takový klid a mír. A samozřejmě skvělá kuchyně.“

Hostinský se jen nesl, jistě ho vždy potěší, když ho cizinec pochválí.

„Jen škoda, že už se nesmí na ostrov, to byste měl teprve výlet!“

Harrymu začaly mozkové závity pracovat na plné obrátky.

„Ostrov?“

„Ano, kousek odsud. Je obehnán stromy a uprostřed bývalá taková planina. Místní i turisti tam často jezdili, když chtěli mít úplný klid. Jenomže začala stoupat voda a často tam byly záplavy, tak to museli uzavřít.“

Hostinský odběhl k dalšímu stolu a Harry si v duchu mnul ruce. Dokonalé místo na zničení deníku. Zničí deník, zničí Voldemorta a vrátí se domů.

Na okamžik ho bodlo u srdce. To, co tolik let plánuje a k čemu směřuje bude mít jediný výsledek. On a Severus....

Ne! Na tohle nesmí myslet. Jakmile se do tohohle jednou pustil, musí to dokončit. Zachrání spoustu životů a změní budoucnost k lepšímu.