Cítil se unavený. Strašně moc unavený. Něco mu říkalo, že by se měl vzbudit a vstát, ale nebyl si jist, zda se chce tolik namáhat. Snažil se rozpomenout, co vlastně dělal, že je tak unaven, ale marně. Že by ho při famfrpálu trefil potlouk? Myšlenky mu zmateně létaly hlavou natolik, až ho ukrutně rozbolela. Nebyl schopen si poskládat jednoduchý obrázek situace, ve které se nacházel. Problém byl, že si nedokázal uvědomit ani kdo vlastně je nebo ve které době se nachází. Jones, Potter, Jackson a zase Potter, přičemž na svůj poslední život měl jen zamlžené a neurčité vzpomínky. Možná by se měl přece jen pokusit zvednout a zjistit, co se stalo.

„Tak co říkali?"

„To, že užil protijed způsobilo pomalejší postup otravy, ale nezabránilo jí. Jeho magické jádro je téměř na nule, Jamesi."

To proto se cítí tak unavený? Má nulové magické jádro? To ovšem znamená, že umírá, ale ještě musí přece porazit Voldemorta, nebo snad ne? Počkat, jaký James? Harry se pokusil uklidnit vír myšlenek ve své hlavě a konečně se vzpamatovat. Za svůj život znal jen jednoho Jamese a tím byl jeho otec. Takže je buď Jones nebo žije svůj poslední život. Mluvili o otravě...

„A co teď? Harry byl odborník na jedy, kdo jiný může vytvořit protijed dříve, než bude pozdě?"

„Draco se pustil do analýzy, abychom zjistili, co dalšího O'Reilly do jedu přidala."

Krutá realita do něj udeřila jako smrtící kletba. Mysl se mu projasnila a konečně se rozpomněl, co se vlastně stalo. Patrisha, Marcusova smrt, otec a Severus v zajetí rostliny, exploze jedu... Možná mu bylo před chvílí lépe, když ještě pořád netušil, co se s ním děje. Musel zjistit, jak zle na tom je a kolik času mu ještě zbývá. Sice byl připraven zemřít, ale měl by alespoň bojovat.

„Zkusím se na ten jed podívat, možná na něco přijdu."

„Harry!"

To dvouhlasné zvolání ho donutilo otevřít oči a na oba muže se zašklebit.

„Co je? Čekáte, že se snad dobrovolně vzdám života?"

Musel zřejmě vypadat opravdu příšerně, protože oba dva se na něj dívali jako na blázna a stále mlčeli. Sice se stále cítil unavený, ale jeho mozek už začal pracovat na plné obrátky. Pomalu se posadil a byl příjemně překvapen, že ho nic nebolí.

„Co si myslíš, že děláš?!"

Severus použil ten tón hlasů, který si u něj Harry pamatoval coby student Bradavic. Ke smůle staršího muže, to však na něj nemělo žádný účinek.

„Jdu do laboratoře. Možná jsem bez magie, ale vědomosti o jedech ještě pořád mám a nehodlám čekat na zázrak."

Mladík se zvedl a po překonání prvotní slabosti přešel ke skříni, kde bylo uloženo jeho oblečení. Ještě štěstí, že u Munga vládne stále stejný systém.

„Nikam nepůjdeš. Zůstaneš tady a budeš odpočívat. Snape s Malfoyem na něco určitě přijdou."

Harry, s jednou nohou v nohavici kalhot, se otočil na svého otce a na rtech mu hrál pokřivený úsměv.

„Ne, že bych nevěřil schopnostem Severuse a Draca, ale na mém rozhodnutí to nic nemění. Jsem již plnoletý a momentálně nejsem tvým podřízeným, abych tě poslouchal, otče. Je celkem jedno, jestli budu čekat na smrt tady nebo v laboratoři. Takže toho nechte. Oba."

Zatímco k nim mluvil se dooblékal a přešel ke dveřím vedoucím na chodbu. Nečekal, zda mu něco odpoví a vyšel ven. Severus si jen poraženě povzdechl a vydal se za ním.