Mladý lektvarista musel uznat, že Patrisha je silný soupeř. Své kletby metala rychle, s naprostou přesností a rozhodně se neštítila použít některou z nepromíjitelných. Harry nevěděl, zda ještě žije díky svým současným znalostem nebo zkušenostem z jeho předchozích životů, každopádně byl rád, že se jí prozatím dokáže ubránit.

Tak jako ona, i Harry bojoval výborně a zatím byl souboj vyrovnán. Bylo však jen otázkou času, kdy jim začnou docházet síly a jejich obrana poleví. Mladík mohl jen doufat, že Patrisha zeslábne první, vzhledem ke svému věku. Ale příliš se těmito myšlenkami nezabýval.

Po odchodu Severuse se v jeho nitru usadil naprostý klid a nic nerušilo jeho soustředění. Věděl, že je starší lektvarista v bezpečí a to mu stačilo.

Co ho však stále trápilo a lehce nahlodávalo jeho mysl, byl Marcus. Stál nepřítomně stranou a Harry jen čekal, kdy ho Patrisha použije jako štít. Zatím se tak nestalo, ale jakmile jí začnou docházet síly…

„Domníváš se, že by Raddle tvou nesmyslnou pomstu pochopil?“

Harry se rozhodl znepokojovat Patrishu hovorem. Většinu kouzel zvládal neverbálně, proto hodlal využít každé výhody, kterou mohl získat.

„Tom by byl pyšný na můj plán!“

Pořád stejná písnička. Už měl po krk její fanatické oddanosti a věrnosti. To žena prožila celý život ve lži a ani o tom nevěděla.

„Nikdy není pozdě otevřít oči, Patrisho! Tom Rojvol Raddle, později Lord Voldemort, muž který měl jediný cíl. Ovládnout celý svět a zbavit ho mudlů! Vždyť před tímhle jste utekli z Ameriky!“

Žena začínala opět zuřit, což se odráželo na síle jejích kleteb. Harry cítil, že dlouho takový nápor nemůže vydržet, přesto nepolevoval.

„Neměl problém vraždit a mučit ženy i děti. Své nejbližší klidně zabíjel, když se mu něco nepodařilo! Jaký bys měla život? Život ve strachu, kdy svůj vztek obrátí proti tobě!“

Patrisha zaváhala a mladík toho okamžitě využil a pálil v rychlém sledu jedno kouzlo za druhým. Byl si jist, že pokud vydrží, brzy bude mít navrch. Celá místnost, která bývala zajímavou expozicí, byla nyní v troskách jako po výbuchu.

„TY-MĚ-NIKDY-NEPORAZÍŠ!“

Boj se stával čím dál více zuřivějším a Harry neměl ani čas přemýšlet nad slovy, které vypouštěl z úst. Bylo mu jedno, jestli dávají smysl nebo ne, hlavně, když budou mít požadovaný účinek.

„Porazím tě, stejně jako jsem porazil Toma! Oproti němu jsi nikdo! Ubohá napodobenina Voldemorta a Grindelwalda!“

„Expulso!“

Jak se zdálo, Patrisha se uchýlila k téměř obyčejným kouzlům, kterým však její vztek dodával neuvěřitelnou sílu. Harry pod náporem kouzla klopýtl a odrazil ho na poslední chvíli. Jako ve zpomaleném filmu sledoval, jak odražené kouzlo naráží do stropu nad Marcusem.

„MARCUSI! VYPADNI!“

Jeho křik zanikl v hluku padajících sutin a stejně by neměl žádný výsledek. Muž by ho neposlechl, stále byl pod vlivem Patrishina Imperia. Podíval se na ženu, která právě přišla o poslední rodinu, kterou měla a jeho tělo začal ovládat neuvěřitelný vztek, když na jejích rtech spatřil úsměv.

Pustil se do boje s ještě větší vervou a tentokrát se nerozpakoval také používat nepromíjitelné. Jestli vůči té ženě cítil nějakou lítost a vinu, nyní ji ze srdce nenáviděl úplně stejně jako tenkrát Voldemorta. Ne, ona si nezasloužila odpuštění a milost.