Severus s Harrym se vzdálili od hluku zábavy a posadili se na lavičku pod jabloní. Na tutéž, na které si den předtím Harry povídal o Snapeovi se svým otcem.

„Zdá se, že máte s ředitelem dobrý vztah.“

„Dá se to tak nazvat. Pro mě je více než ředitel spíše takový ten hodný dědeček, za kterým si můžu přijít pro radu a na cestu ještě dostanu citronový bonbón.“

Severus se uchechtl, ale Harrymu to přišlo jako zářivý smích.

„Ano, citronové bonbóny byly vždy jeho největším zlozvykem. Pamatuji si, že si spousta lidí dělala z téhle jeho záliby legraci a vymysleli vtípky jak porazil Grindelwalda bonbónem.“

„No u něj bych se nedivil ničemu.“

„Zřejmě nebudete jen průměrným kouzelníkem, jak o sobě mluvíte, Harry.“

„Já ale opravdu nejsem nijak zvlášť výjimečný kouzelník!“

„A proto po vás ředitel chtěl, abyste nastoupil jako profesor do Bradavic?“

„On si myslí, že jsem dostatečně způsobilý učit základy, které se na škole probírají, ale to nejsem.“

V šeru Harry nemohl vidět jak Severus pochybovačně nadzvedl obočí ani jak se mu lehce pohly koutky úst vzhůru v náznaku jemného úsměvu.

„O který předmět vás požádal?“

Harry si povzdechl a zadíval se na hvězdy prosvítající skrze hustou korunu stromu.

„O oba. Chtěl, abych učil Lektvary i Obranu.“

„To vypadá jako zajímavá nabídka.“

„Možná. Ale já chci ještě studovat lektvary. Nejspíše budu muset cestovat, abych získal dostatek zkušeností.“

Severus si vzpomněl na svá mladá léta. Taky pro něj bylo studium na prvním místě. Dnes už mohl jen vzpomínat. Život mu vlastně protekl mezi prsty. Byla by škoda, kdyby totéž potkalo i mladíka vedle něj.

„Pokud byste o to stál, mohl bych vám ukázat několik svých výzkumů. Zřejmě byste si ušetřil pár cest po zahraničí.“

„Ale je to váš výzkum! Přece nemůžu jen tak používat ke svému studiu data, která jste vy těžce získával, Severusi! To by nebylo ani trochu fér!“

„Některé vlastnosti jste po Jamesovi zdědit nemusel. Byl výborný chytač, možná nejlepší a potrpěl si na fér hru.“

„To vím. Já byl taky chytač. Ale tohle je jiné. Nebylo by to vůči vám slušné.“

„Takhle ale mé výzkumy nemají žádného využití. Já sám se na jedy už dávno nespecializuji a vám by to pomohlo. Nemusíte obcestovat půlku světa jen proto, aby jste získal stejné informace, jaké jsem před léty získal i já.“

Severus netušil, kde se v něm bere ta zoufalá touha Harrymu pomoci. Nemluvě o tom, že by velmi rád s mladíkem trávil čas. Něco ho na něm fascinovalo a přitahovalo tak, jako ještě nikdy k nikomu před tím.

„Ale já chci ty výzkumy používat dál.“

„Jistě a já je už nepotřebuji. Nevidím v tom žádný problém, Harry.“

Harry se na Severuse díval nedůvěřivým pohledem smíseným s naprostým šokem.

„Ale-“

„Ano, málem jsem zapomněl na pověstnou Potterovic tvrdohlavost. Takže se domluvíme jinak. Nechte si to projít hlavou a dejte mi vědět. Lily má mojí adresu. Souhlasíte?“

Harry zaváhal, ale nakonec souhlasil. Možná to nebyl tak špatný nápad. Získal by spoustu vědomostí a ještě by měl možnost být v přítomnosti muže, který ho naprosto uchvátil.

Pokud existovalo něco jako láska na první pohled, pak se zřejmě právě zamiloval na svatbě své sestry do svědka své matky.