Harry se dlouho procházel po pobřeží Fairbourne a nechal všechny myšlenky volně plynout.

Rozhodl se podívat na místo, kde všechno změnil.

Přestože si deník ještě stále nedočetl, konečně začínal chápat.

Ta jeho noční můra a hrozivém černokněžníkovi a bojích na ochranu přátel, přece jen nebyla obyčejnou můrou.

Možná ani nebylo důležité, aby si vše co prožil připomínal. Věděl už, že není blázen a to co se mu zdá se doopravdy stalo.

Pak tady byla Patrisha. 

Mladá, jistě výborná čarodějka a Raddle ji dokázal během krátké chvíle zničit život.

A on jí nebude mít jak pomoci, nikdo netuší jaký byl Raddle manipulátor ani jakou byl hrozbou. Takže až ji dopadnou, skončí v Azkabanu a zřejmě se odtamtud už nedostane.

Na jeden den to bylo ohromné množství zjištění a Harry by měl být unavený a zřejmě i zmatený, ale opak byl pravdou.

Najednou se cítil plný energie a jeho nálada raketově stoupala.

Vždyť konečně věděl, že není cvok, má opravdový smysl trávit čas v Severusově přítomnosti a ještě získal důležité informace o případu!

Ne, dnes se může už jen usmívat a to i přesto, že se před pár hodinami cítil víceméně na dně.

Rozhlédl se kolem sebe. 

Fairbourne na něj dýchalo klidem a mírem a on si byl jist, že se sem ještě vrátí, byť jen na chvíli.

Nastal čas jeho obvyklé návštěvy u Severuse a Harry se přemístil domů, aby se odtamtud letaxoval do domu staršího lektvaristy.

Severus ho už očekával a dokonce i káva byla na stole.

Harry pobaveně nadzvedl obočí.

„Co kdybych se zpozdil?“

„Ohřívací kouzlo.“

Severus se jemně usmál, zatímco Harrymu pomáhal z pláště. Mimo tenhle lehký náznak však byla lektvaristova tvář vážnější než obvykle, což neuniklo Harrymu bystrému zraku.

„Vypadá to, žes měl těžký den, Severusi.“

Mladík měl dojem, že zrovna dnes není na řadě jeho vyprávění.

Severus se na chvíli zamyslel než odpověděl.

„Nenazval bych to těžkým dnem, spíše překvapivým.“

„Překpapivým?“

Harry začínal tušit o co se jedná, ale nejprve se musel ujistit, že se nemýlí.

„Ano, velice překvapivý. Byl jsem nečekaně pozván na ministerstvo.“

„Snad jsi něco neprovedl?“

Mladík se výborně bavil, protože se přesvědčil, že se ve svých domněnkách nemýlil.

„Možná by to bylo mnohem jednodušší, kdyby důvod mé návštěvy měl být nějaký zločin.“

„Severusi, napínáš mě!“

„Jednalo se o tvé oddělení.“

„Opravdu? Budu hádat, nedostatek lektvaristů?“

„Přesně tak… Počkej, čemu se směješ?“

Severus se zmateně díval na brýlatého mladíka, který se polohlasem pochechtával.

„A Kingsley chtěl, abys zaskočil v laboratoři, že ano?“

„Ano, ale jak to víš?“

To už se Harry neudržel a smál se na celé kolo a při pohledu na zmateného a zamračeného Severuse měl vážný problém přestat.

„P-promiň. J-jen jsem ne-čekal, že se budeš tvářit tak vážně!“

„Tys to věděl?“

Severus se tvářil napůl úlevně, napůl naštvaně.

„Tak trochu. Táta si stěžoval, že mu Kingsley vynadal za mou suspendaci i za to, že jsem v jejich týmu. Já jen řekl, že určitě zná i jiné lektvaristy.“

Harry na svou obranu zvedl ruce, ale stále se připitoměle usmíval.

„Proč jsi mi nic neřekl?“

„Nechtěl jsem tě strašit a upřímně za tvůj výraz to rozhodně stálo.“

„Ty se opravdu rád bavíš na cizí účet, že ano?“

Zdálo se, že se Severus vzpamatoval a tvářil se lehce pobaveně.

„Někdy jo. Tak co? Přijmeš to?“

„Je to tvoje laboratoř, nejsem si jist, zda je vhodné, abych se ti pletl do práce.“

„Myslím, že mě se do práce plést nemůžeš, to za prvé. A za druhé, věděl jsem, že táta navrhne tebe, nikoho jiného nezná. Rozhodně mi bude příjemnější, když budu vědět, že s Dracem spolupracuje špičkový lektvarista a ne nějaký packal.“

„Pokud jsi si jistý…“

„Jsem.“

Harry chtěl ještě něco dodat, ale již podruhé během jednoho dne se v Severusově domě objevil Patron, tentokrát Potterův dvanácterák.

Kód 524! Wirningston Street!

Patron zmizel a Severus se opět značně zmateně díval do popelavé tváře mladšího muže.