Draco Malfoy by velmi rád uklidnil svého nadřízeného, ale sám byl nesmírně rozčilený.

Chápal, že je spousta jiných případů, které je potřeba řešit, ale i jemu se zdál naprosto neznámý a nebezpečný jed dostatečně vážným na to, aby se bystrozoři ujali vyšetřování.

Bylo vidět, že zde konexe nehrají žádnou roli i přesto, že někteří tvrdili opak. Jinak by James Potter jistě hledal výrobce jedu místo aby se zabýval nějakými mudlovskými bombami.

Harry vztekle pochodoval po laboratoři a pod nosem si mrmlal peprné nadávky mířené na ministra kouzel.

„Harry nechceš se uklidnit?“

„Rád bych, ale jsem nasraný jako nikdy!“

Draco jen protočil očima nad Harryho slovníkem a přistoupil je stolu.

„Tak co vlastně víme?“

Harry se zastavil a unaveně si promnul čelo. Od chvíle, kdy přišel domů nespal a věnoval se práci.

„Tři jedy někdo smíchal pomocí vlkodlačí krve v tenhle jediný unikátní jed. Na každý je jiný protijed a jak to tak vypadá, v každém protijedu je složka, která reakce zhoršuje místo aby ji neutralizovala.“

„Takže jednoduše jsme na mrtvém bodě.“

„Jo, přesně tak.“

„Hele, my na to přijdeme.“

Draco si znovu začal pečlivě pročítat poznámky, které Harry přinesl na ministerstvo.

„Ty Draco, nepřijde ti zvláštní, že ve chvíli, kdy se objeví nebezpečný jed, tak se objeví i někdo, kdo děsí kouzelnickou společnost mudlovskými zbraněmi?“

„Co tím chceš říct?“

„Pokud by někdo znal postupy na ministerstvu, věděl by, že bombám dá Kingsley přednost před jedem. Tím by od jedu mohl odlákat pozornost a pracovat na něm nerušeně dál.“

Draco se na židli otočil a zadíval se na Pottera s naprostou nedůvěrou.

„Nemyslíš, že tohle už je trochu přitažené za vlasy? Vždycky jsi byl magor, ale tohle je i na tebe moc, Pottere!“

„Myslím, že-“

Harry nedopověděl co si myslí, protože celou budovou ministerstva se začala ozývat evakuační siréna. Vzápětí se objevil v laboratoři Patron s podobou jelena. Patron Jamese Pottera.

„Někdo anonymně nahlásil bombu v budově ministerstva. Je nařízena okamžitá evakuace. Nezdržujte se a vypadněte ven!“

„Tvůj otec je stejně milý jako vždy.“

„Stejně jako ten tvůj, Malfoyi.“

Harry s povzdechem zabezpečil veškeré lektvary v laboratoři a sundal si bílý plášť.

„Doufám, že to nebude trvat dlouho. Máme dost práce a ještě aby jsme čekali než si tady pohrajou s nějakou bombou.“

Harry nevrlá nálada se vrátila v plné míře a Draco si povzdechl. Ač si na Harryho zvykl a dá se říct, že díky Hermioně se z nich stali přátelé, tyhle jeho nálady nesnášel. 

Na druhou stranu nemohl ani na vteřinu zpochybnit Harryho kvality. Podle jeho mínění neexistoval lepší specialista na jedy než Harry Potter. Možná snad Severus Snape by mu mohl konkurovat, ale co Draco věděl, ten se na jedy nezaměřoval.

Opustili laboratoř a vydali se do nedaleké kavárny. Následující dvě hodiny probírali veškeré možnosti, které by mohli použít při dalším zkoumání jedu.

Když se konečně mohli vrátit zpět do laboratoře, čekalo je nemilé překvapení.

Celá laboratoř byla vzhůru nohama a jediné co na první pohled scházelo, byly vzorky právě onoho nebezpečného jedu.

„Na nic nesahej, Draco. Musíme zavolat bystrozory.“

Vzápětí Harry vyčaroval svého Patrona a řekl mu krátkou, přesto výstižnou zprávu.

„Cizí vniknutí do laboratoře číslo sedm. Odcizen vysoce nebezpečný vzorek jedu.“

S tímto vzkazem odeslal Patrona na oddělení bystrozorů a s jistým zadostiučiněním se podíval na Draca.

„Pořád myslíš, že je to přitažené za vlasy?“