Severus se na Harryho chvíli díval naprosto zmateně než mu došlo, co tím mladík vlastně myslí.

Neměl by lektvarista sedět v bezpečí u kotlíku? Copak je nutné, aby tak úzce spolupracoval s bystrozory? Když se na mladíka díval, bylo mu jasné, že pro Harryho ano. Není to člověk, který by seděl na zadku, zatímco ostatní někde venku riskují.

„Je něco, čím bych mohl pomoct?“

Harry se nevesele usmál. Stále se dokázal chovat normálně, což ho velice těšilo, ač si to pořádně neuvědomoval.

„Myslíš kromě toho, že jsi mi poskytl množství studijního materiálu, ve kterém možná najdu odpovědi?“

„Poznámky jsou tím nejmenším, co mohu poskytnout. Takže ano, kromě toho budu rád, když ti budu nějak nápomocen.“

„Tvé nabídky si cením a minimálně mi rozhodně pomůže jakýkoliv názor člověka s tvými znalostmi. Zatím nevím, jaký bude přesný postup. Doma všechno řeknu tátovi a zítra se budeme muset sejít s Kingsleym. A pak zřejmě tátův a můj odbor vypracují plán dalšího postupu. Alespoň by to tak mělo být.“

„Rozumím. Pracuji z domu, takže kdykoliv si budeš chtít projít poznámky nebo cokoliv potřebovat, stačí poslat sovu.“

„Myslím, že toho jistě využiju. Tohle vypadá jako neřešitelný případ.“

Severus si uvědomil, že Harry má něco, co on postrádal. Vždy chtěl studovat lektvary proto, aby o nich věděl vše a pak o tom mohl informovat širokou veřejnost. Ale Harry ne. On považoval za samozřejmé své znalosti používat k pomoci a záchraně druhých.

„Věřím, že na to se svými kolegy přijdeš.“

„Kéž bys měl pravdu. Bohužel z mých kolegů je použitelný pouze Draco a jediný kdo se věnuje výhradně jen jedům jsem já. Celkem blbá situace.“

„Draco Malfoy?“

„Ano. Znáš ho?“

„Spíše jeho otce. Chodili jsme spolu do školy.“

„Lucius je na ministerstvu téměř nonstop. A velmi rád chodí dohlížet na to jak se s jeho synem zachází. Co kdybych ho náhodou šikanoval.“

Harry se ušklíbl a pomalu si balil věci ze stolu. Jediným pohledem zkontroloval, že pro teď mu budou poznámky ze Severusových výzkumů stačit a schoval i blok s propiskou.

„Šikanoval?“

„Jak to říkal Brumbál? Byl jsem průserář a téměř každý můj průšvih se jmenoval Draco Malfoy. Nesnášeli jsme se už od prváku. A Lucius to ví. Nejprve nedokázal překousnout, že si Draco vzal mou nejlepší kamarádku a pak ho málem ranila mrtvice, když nastoupil pod mé vedení.“

Harry se nestihl zarazit a už prozradil své nejstřeženější tajemství.

„Pod tvé vedení? Neříkal jsi něco o tom, že jsi jen průměrný lektvarista?“

Severusův tón zněl pobaveně, což Harrymu trochu ulehčilo, přesto mu tohle téma nebylo dvakrát příjemné. 

„To, že jsem vedoucí odboru není nic s čím bych se chlubil. Většina pracovníků ministerstva stejně jako Lucius se domnívá, že jsem místo získal jen díky otci. Já sám ho nechtěl, ale hádat se s ministrem kouzel je celkem nemožné.“

Harry celý rozhovor považoval za uzavřený, ale Severus se nevzdával.

„Jak se může někdo stát vedoucím aniž by chtěl?“

Harry, možná i vlivem zjištění, že jeho případ je opravdu vážný, se na Severuse otočil s náznakem rozčilení.

„Nechci být nezdvořilý Severusi, ale zrovna o tomhle nemám v plánu mluvit. Noviny to omýlaly téměř rok v kuse a nehodlám se k tomu znovu vracet. Věř mi, že mi vyhovovalo být obyčejným pracovníkem, teď nesu zodpovědnost za lidské životy a nespí se s tím zrovna lehce.“

„Nechtěl jsem vyzvídat, jen mě to překvapilo. Hlavně, když jsi celou dobu vystupoval jako obyčejný lektvarista.“

„Já tomu rozumím a stále si stojím za tím, že nejsem o nic lepší než kterýkoliv z mých kolegů.“

Harry si uvědomil, že se chová zcela normálně, což bylo překvapující, vzhledem k Severusově přítomnosti. A právě toto uvědomění Harryho umlčelo a donutilo ho se raději vydat na cestu domů.