Fairbourne bylo nejkrásnější místo, které kdy navštívil.

Uměl si představit, že zrovna tady stráví klidný důchod po Severusově boku. Vyjít z domu a být hned na pobřeží. Pozorovat východ i západ slunce v odrazu vodní hladiny. Nádherná představa.

Ve vesnici bylo jen pár domů a celé to místo dýchalo klidem a mírem. Bylo k nevíře, že tohle místo má za pár let lehnout popelem a že už teď se tady možná skrývá skupina nebezpečných zločinců.

Harry, skryt pod neviditelným pláštěm se vydal na prohlídku městečka. Do setmění zbývá ještě hodina, pak si bude muset najít nocleh.

Procházel mezi domy a obchůdky a sledoval cokoliv podivného. Za celou hodinu však nic nenalezl. Trochu se obával, že se jeho instinkt tentokrát mýlil.

Vrátil se o pár uliček zpátky, kde viděl dobře vypadající hostinec. Zašel do stínů a sundal si plášť. Pak teprve nasadil výraz obyčejného turisty a vešel do hostince se směšným názvem U oslíka.

Vevnitř bylo na první pohled příjemně a i hostinský se tvářil jako milý chlap. Harry si domluvil jednu noc s tím, že pokud se rozhodne zůstat, tak si připlatí.

Po celém dni byl hladový, tak si objednal večeři a posadil se ke stolu v rohu místnosti. Kromě dvou mužů u vedlejšího stolu nikdo nebyl blízko něj. Nerad na sebe poutal pozornost a teď to bylo dvojnásob důležité.

Zatímco čekal na jídlo prohlížel si interiér a na půl ucha poslouchal rozhovor oněch dvou mužů.

„Říkam ti, že je to celé nějaké divné! Kdo by si tu barabiznu dobrovolně koupil?“

„Moc čteš noviny, Georgi.“

„Kdepak, starostovi se to taky nezdá. Dvacet let opuštěný barák, který nikdo nechtěl a zrovna, když uprchnou vězni z Azkabanu, tak si ho někdo koupí. A ti dva co odtamtud chodí vypadají podezřele. Takoví arogantní, povýšení zmetci.“

Harry zbystřil. Tohle byly cenné informace, které by mu mohly značně usnadnit hledání.

„Já ti povídám, že jsou všichni úplně pobláznění Věštcem. Co by tu dělali uprchlíci, když útočí na východě? Co?“

„To je pravda. Ale co tady dělají dva nóbl páni v takové rozpadlině na konci vsi?  A představ si, že dneska byli nakupovat u starého Frankieho a jak zjistili, že jeho žena je mudla, okamžitě odešli!“

„Třeba jen nevěří mudlům. Nezapomeň, že jsou tady noví a nemůžou vědět, jaká je Kirsten skvělá ženská.“

„Mě nepřesvědčíš, Ralfe.“

Hostinský přinesl Harrymu skvěle vyhlížející jídlo, ale mladík měl pocit, že samou nervozitou nedokáže nic pozřít.

Pomalu začal jíst svou porci a v hlavě se mu tvořil plán na následující den. Pokud se ten muž, George, nemýlí, tak je opravdu na správném místě. Může být tak blízko!

Byl tak zabrán do plánování, že si ani nevšiml, že snědl téměř celou porci. Teprve když se podíval na talíř zjistil, že mu toho k jídlu moc nezbývá a ani pořádně nezaregistroval, jak jídlo chutná.

Se slabým povzdechem dojedl posledních pár soust a vydal se do svého pokoje.

Dříve než ulehl, zabezpečil dveře i okna kouzly. Pokud se zde pohybuje banda šílenců, opatrnosti není nikdy dost.