Ráno přišlo dřív než bych si přál ale nezbylo mi nic jiného než vstát. Už od mala jsme byly zvyklí vstávat brzy, dřív než ostatní. U nás doma to totiž jinak nebylo bezpečné a i přes tu dobu co už doma nejsme nám tenhle zlozvyk zůstal.
Oblékl jsem se a  učebnice si pozbíral do tašky. Jsem se zase vrátím až odpoledne. Snad jsem nic nezapomněl. Tiše jsem se vyplížil z pokoje a už jsem si to mířil na snídani. První den v nové škole je vždy výzva a já hodlám udělat dobrý dojem.

Už mám za sebou skoro celý první den a je mi jasné že pátky budu nenávidět.  Ještě jsem se ani na jedné hodině nepotkal se Sam a to už mi zbývá jen poslední dvouhodinovka. Pokud se bude držet již zaběhlého způsobu tak bude mít dnes nějaký průšvih. Ona to vlastně nedělá ani záměrně, je na to prostě úplný magnet.
Nervózně jsem poposedával na židly a odpočítaval minuty. Mám z toho neskutečně špatný pocit. Třesou se mi ruce a nejsem schopný vnímat nic z toho co nám učitel říká. Už jen aby to skončilo a já jí mohl najít. Snad s ní má hodinu některý z pobertů a dá na ní pozor.
Zvonek a byl jsem první kdo jako žižlavá čára proletěl dveřma.  Jak jsem bral schody po dvou v marné snaze jí najít proklínal jsem se za to, že jsem si nezjistil její rozvrh. Jak ironické, že už i já sám sebe proklínám.

I přes můj spěch jsem uslyšel rozzuřený dusot. Hned jsem se zastavil a to co jsem uviděl mi málem zastavilo srdce.  Pět nabušených  asi sedmáků se hnalo chodbou za vytáhlím klukem z dost atypickým nosem a za... No do prdele. Jasně, že za Samanthou. Ta holka se vždy namočí do největší kaše.
Musela toho kluka podpírat, protože na tom nebyl zrovna nejlépe a i když mi dobročinnost k téhle její podobě nešla chtěl jsem jí pomoci. V tom mi ale zabránila banda čumilů a někdo mi moc milé poslal do zad kletbu úplného spoutaní takže jsem to mohl jen bezmocně sledovat.  Nevím jestli je tohle nějaký zasvěcovací rituál na nováčky ale vůbec se mi to nelíbí.
Když Sam došlo, že dál běžet nemůžou složila ho do jednoho výklenku u okna a hodila přes něj svůj habit. Potřebovala mít volné obě ruce. I přes vážnost situace jsem se musel pousmát když jsem viděl co má na sobě pod tím habitem. Košili měla sice od uniformy ale místo sukně měla obyčejné černé napůl roztrhané jeany. Co jsem vlastně čekal, ona by si sukny na sebe dobrovolně nikdy nevzala.
,, Ale notak Blackwoodová, jsi snad mudla že na nás jdeš holýma rukama. Vem si hůlku a čaruj jako čistokrevná čarodějka již jsi. "řekl ten hlavní s ohavným úšklebkem a on i jeho kumpáii tasili hůlky.,, I když na nás pět stejně nebudeš stačit. Ty mrňavá děvko!"
V tomhle má bohužel pravdu, nebo jsem si to alespoň myslel. Ona se na něj jen nevinně usmála a pevně sevřela medailonek s naším rodinným erbem co měla na krku už od chvíle co nás prokleli. Něco tiše zašeptala tak, že jsem jí ani já neslyšel a pak vyrazila.
Bylo to jako by kolem sebe měla ochranné pole, kletby se v něm rozplynuli a ona tak mohla spacifikovat pět úplně rozhozených agresorů. Za chvíli s nimi byla hotová.
Všichni na chodbě se rozprchli když to viděli, takže jsem tam zůstal jen já, ona a ten kluk. Těch pět vzalo do zaječích jakmile se probrali.
Popravdě tohle je poprvé co jsem měl tu čest vidět tu pověstnou rvačku. Už jsem o ní slyšel na minulých školách ale myslel jsem, že jsou to klepy. Já jsem ve skutečnosti ani nechtěl věřit, že se moje malá sestřička raději rve bez hůlky než aby to vyřešila jedním kouzlem. A že ona by to dovedla. Vždy byla lepší v magii než já ale už dlouho jsem jí neviděl s hůlkou.
,, Co se to tady kurva stalo? "zeptal nevěřícně hlas který mi nedělalo žádný problém zařadit. Právě mi za zády nejspíš stojí celý spolek pobertů s Jamesem v čele.
Sam jim nevěnovala pozornost a přiklekla k chlapci zhruba našeho věku. Měl na boku docela ošklivou ránu a pleť ještě bledší než byl jeho obvyklý odstín.
Remus za mnou zrušil mé spoutaní a společně jsem se vydali za mou sestrou. Ve tváři měla vepsanou starost ale jinak na ní nebyla vidět žádná emoce.
Když byli kluci dost blízko aby mohli kluka poznat tak se zasekli.,, Srabus?! "vykřikli rozhořčeně všichni až na Rema, ten zarytě mlčel a dobře udělal.  Všem třem totiž přistála dobře miřená rána od mojí sestřičky. Nevyhnul se jí ani drobný klučina se špinavě blond vlasy  a trošku plnějšími tvary. V téhle podobě nemá slitování.
,, To oslovení si vyprošuju. Je zraněný jen proto, že schytal první kletbu za mě." řekla vytočeně a pomohla mu si lépe sednout aby mu pořádně mohla prohlédnout ránu.
,, Sam, proč ses nebránila hůlkou?" zeptal Rem opatrně na otázku jejíž odpověď mě taky zajímala. Nikdy jsem si toho extra nevšímal ale teď když vzpomínám, je to dávno kdy jsem jí naposledy viděl provést kouzlo.
Podívala se mu do očí a pak se proměnila zpět na kluka. To bude vážné když se chová takhle.
,, Protože nemůžu."řekl klidně a přehodil si chlapcovu paží přes rameno. To bylo jasné sdělení, tenhle rozhovor je u konce a mi jsme z něj víc zmatení než jsme byly na začátku. Jak to u merlina myslí, že nemůže?! Nemá hůlku, nechala si jí na pokoji nebo co? Co to má všechno znamenat?  Jak rád bych věděl odpověď na tyhle otázky.
Šli jsme s ní jako její stín až na ošetřovnu kde ho nechala ve schopných rukou zdejší lékokouzelnice. Doufal jsem že teď už se konečně něco dozvím. Začínám mít totiž strach. Celou dobu byl více zamlklí než je u něj zvykem jako by se bál něco říct.  Nechce se mi tomu ani věřit ale Sam má předemnou tajemství, chápal bych to od kohokoliv jiného ale mi dva jsme si dřív říkali všechno. Úplně všechno.