Nevěděla jak, ale podařilo se jí usnout. Dnešní noc byla bezesná a ona nevěděla, jestli si to vyložit jaké zlé nebo špatné znamení. Probudilo jí šťouchání čumákem do její hlavy. Iciriny neochotně otevřela oči a zadívala se na černou vlčici.

„Vstávej," řekla jí jemně Omega. „Smečka čeká už jen na tebe. Bylo rozhodnuto."

Vyhrabala se na tlapky a ještě v noře se oklepala, aby ze sebe setřásla ospalost. Pak následovala Omegu ven z nory. Okamžitě se na ni upřely pohledy shromážděných vlků a ona potlačila tiché neklidné zavrčení.

Usedla jen na dva tři skoky od Alfa páru a vlčice, která ji sem dovedla, se zařadila na své místo. Iciriny sklopila hlavu na znamení úcty. Ještě sice nevěděla, jak se rozhodli, ale tak jako tak si nechtěla přidělávat potíže.

„Iciriny," promluvil vlk, „včera jsi před nás předstoupila s žádostí o přijetí do smečky. Radili jsme se a nakonec došli k závěru, že tě přijmeme." Odmlčel se a bílá vlčice radostně zavrčela.

Slovo si vzala vlkova družka: „Budeš posledním hlídkařem. Postavení můžeš měnit soubojem, případně pokud po uvážení usoudíme, že si to za zásluhy vůči smečce zasloužíš."

„Ano, Alfo," odpověděla Iciriny a sklopila hlavu na důkaz vděku. „Děkuji, Alfo."

Dopředu postoupila šedočerná vlčice, která doteď postávala za vůdci smečky. Asi Beta, usoudila Iciriny. A zjevně bez druha. „Je tady někdo, kdo by se Iciriny ujal na její první hlídce a zároveň vysvětlil, jak to v naší smečce chodí?"

„Já!" vyštěkla okamžitě Starlight, jíž znala již ze včera.

Tu se zvedl černý vlk. „Beto, mohl bych jí také?" V jeho hlase slyšela obavy a nedůvěru, ale vlastně se mu nedivila. Iciriny si povšimla, jak Starlight napůl podrážděně zafuněla.

„Lituji, Firclaere. Tebe čeká jiná práce."

„Ale..." vlk stáhl uši k hlavě a zahrabal tlapkou do země. „Chápu, Beto."

„Výborně. Starlight, Iciriny, vyražte hned teď," vložila se do toho Alfa.

„Jistě," přikývla černouchá vlčice a okamžitě se obrátila na Iciriny, kterou začala popostrkovat dopředu. Ta vstala, naposledy pohlédla na shromážděné vlky a vyběhla za Starlight.

Starlight zastavila až u obrovského jezera. Zpomalila do lehkého klusu. „Tohle je Velké jezero," začala okamžitě. „Ten název sedí, co myslíš? Smečka si u něj udělala tábor právě kvůli jeho velikosti a už zde sídlí po mnoho vrhů."

Iciriny přistoupila k jezeru a zadívala se na svůj odraz ve vodě. „Jen se napij," povzbudila ji její společnice. „Vody je dost." Tak tedy sklonila hlavu. Voda jí protékala hrdlem a ochladila celé její tělo a ona jakoby cítila, jak putuje žilami a mění se v led. Nebylo to nepříjemné, jak by si mnoho jiných mohlo myslet, alespoň pro ni ne. Přesto se nenápadně rozhlédla, jestli se její moc náhodou neprojevila, a mírně se zatřásla, což neušlo pozornosti Starlight. „Tak pojď," zasmála se.

Pokračovaly po břehu jezera směrem na jih, až dospěly k Písečné řece. Na druhé straně se nacházela Písčitá dolina.

„Jak se to tady vytvořilo?" zajímala se Ledová duše.

„Nevím," přiznala Starlight. „Ale Písečná řeka i Písčitá dolina jsou plné písku. Někteří si myslí, že dolina byla kdysi dávno zaplavená."

Bělosrstá vlčice zamyšleně pokývala hlavou. „To je zajímavé tvrzení."

Pokrčila rameny. „Jen Předci vědí, jak to bylo doopravdy."

„Ten vlk, s nímž jsi tehdy byla," ozvala se Iciriny, když spolu procházely lesem, rozhlížely se kolem a pečlivě značily území, „to je tvůj bratr?"

„Je to tak poznat?" zaúpěla Starlight, ačkoli na tom Iciriny něco nehrálo. Její myšlenky byly potvrzené následným smíchem vlčice. „Ano, je to můj bratr. Je sice mladší, ale chová se jako pravý starší bratr, jako ochránce."

„Je to tvůj jediný sourozenec?"

„Ne." Nepatrně posmutněla. „Máme ještě dvě sestry, ale obě odešly. Firclaer je z nás nejmladší, ale to mu rozhodně neubralo na síle, chytrosti a starostlivosti. Však to taky nejednou dokázal." Poslední větu spíše zamumlala, ale Iciriny ji zaslechla.

„Jak to myslíš?"

Starlight najednou zvážněla. Chvíli byla zticha. „Jistě sis všimla, že je tady spousta ohořelých stromů a někde je krajina zničená." Mluvila pomalu, jako by zvažovala každé slovo. „Smečka zažívala období sucha, až se jednou poštěstilo a pršelo. Byla bouřka a my šli lovit, jenomže do jednoho stromu uhodil blesk a vznikl požár. Ostatní utekli k jezeru, ale já zůstala v lese. Firclaer se pro mě vrátil a zachránil mě tak."

Iciriny sklopila uši i ocas. „Statečný bratříček," zašeptala, v hlase jí zazníval smutek. Takového bratra ani sestru nikdy neměla. Pak se narovnala a pohlédla na zmatenou Starlight. „Je to od něj pěkné, že se vrátil," řekla upřímně.

„Ano. Mám ho moc ráda."

Tahle slova nechala bez odezvy a pouze pokračovala v cestě. Procházely skrz les kolem hranic území a pečlivě značily. „Za hranice smečky se nesmí," poučovala ji Starlight. „Kdo tenhle zákon poruší, toho stihne trest. Stejně jako při porušení ostatních zákonů."

Iciriny přikývla. To všechno samozřejmě věděla, ovšem v různých smečkách se mohly zákony lišit.

„Jak je to s jídlem?"

„Smečka jí k večeru a popořadě podle postavení."

Nic nového, pomyslela si Iciriny. Vlčice za sebou nechaly Dlouhou řeku, jak se dozvěděla od Starlight, a blížili se k další.

„Tady to znám," vzpomněla si Iciriny a nasála pachy.

„Jistě," přitakala druhá. „Hraniční řeka. Je hranicí mezi územím smečky a územím nikoho a vytéká z Dlouhé řeky."

Ano, o hranicích ona věděla. Stále klusem pokračovaly podél řeky a mířily k vysokým, majestátním horám, mnohem vyšším, než stromy.

„Povíš mi něco o členech smečky?" poprosila Iciriny.

„Samozřejmě. Však je to taky účel téhle hlídky, ne?" zasmála se Starlight. „Začnu asi odshora. Naším Alfa párem jsou Auária a Mistrál."

Iciriny lehce naklonila hlavu na stranu. „Nemají vlčata?"

„Mají, ale všichni opustili smečku. Dlouho před mým narozením," vysvětlovala černouchá. „Dále je tady Beta Agilli." Iciriny se nadechovala k otázce, ale Starlight ji předběhla: „Ne, ona druha nemá, a co já vím, tak nikdy neměla."

Kývla. „Potom První lovec?"

„Dawn." V modrých očích se jí zablýsklo a ona se narovnala. „Můj a Firclaerův otec. V pořadí za ním je Black Moon a po něm následuje Tasty, naše matka."

„A ostatní vlci?"

„První hlídkařkou je Lara, otcova sestra. Po ní následuje Lexis, pak Hvězda, já, Firclaer a teď i ty. Ta černá Omega se jmenuje Snow."

Bílá vlčice se zamyslela. „Není to nějak málo lovců?"

„Beta a vždy jeden z Alfa páru také loví. Možná to vypadá na malý počet, ale stačí to. Případně může jít lovit celá smečka nebo se udělá výjimka."

Iciriny pokývala hlavou jako že chápe. Pokračovaly dále. Povrch se začal zvyšovat a ony stoupaly do hor. „Proč jsi tady vůbec zůstala?" vyzvídala nová členka smečky.

„Narodila jsem se tady," pokrčila rameny. „Smečka je můj domov a já nemám v plánu to nějak měnit. Naši rodiče jsou ve smečce taky odjakživa. Proč ty jsi vlastně nezůstala s tou svou?"

„Nenarodila jsem se ve smečce," odpověděla Iciriny hlasem postrádající většinu citů. „Matka byla samotářka a otec zemřel ještě před mým narozením."

„A co se –"

„Starlight," přerušila ji Iciriny, „nechci o tom mluvit." Pak váhavě dodala: „Prosím." Zlé vzpomínky ji stále strašily ve snech a ona nevěděla, kdy a jestli vůbec bude schopná se o své minulosti s někým podělit. Navíc nevěděla, jak dlouhou dobu v téhle smečce zůstane. Obvykle vydržela několik cest Slunečního kotouče, než se jí podařilo proti sobě poštvat alespoň jednoho člena smečky, přestože se o to nesnažila.

Dospěly k další velké vodní ploše a Starlight prolomila ticho, které mezi nimi od té doby panovalo: „Tohle je Nebeské jezero. Není tak velké jako jezero u tábora, ale má vždy čistou hladinu. Řeka, která z něj vytéká, je Jezerní řeka, protože zároveň napájí Velké jezero."

Přelétla pohledem jezero. „Co je to?" Přimhouřila oči a upřela pohled na hromádku kamenů na druhé straně jezera.

„Nic důležitého," řekla Starlight hned. „Jen takový trest."

„Trest?" nechápala Ledová duše.

Švihla ocasem. „To neřeš. Půjdeme dál?" Neznělo to moc jako otázka, vlčice přesto přikývla a pokračovaly v cestě. Sešly z hor zase do lesa, tam se přiblížily k hranicím, až nakonec dospěly k Rybí řece, kde se taky zastavily.

Iciriny vytřeštila oči na ryby, které v ní plavaly, a mlsně si olízla čumák. „Kdepak," napomenula ji černouchá, „jsi hlídkař a ti lovit nesmí. A už rozhodně ne na hlídce. Jedině snad s povolením, ale..." nechala zbytek věty výmluvně doznít.

„Já vím," zamrmlala vlčice. Přesto u řeky ještě chvíli zůstala, i když se druhá hlídkařka vydala dále. Iciriny sklonila hlavu a zafuněla do vody. Neodolala a využila své moci, aby zpomalila tok řeky tím, že nechá vodu pod hladinou zamrznout v led. Bylo to jen na pár vteřin a ona nechala led rozpustit dřív, než by si toho mohl kdokoli všimnout, přesto to byl příjemný pocit a ona cítila nutkání se proměnit. Cvičila ovládání moci a učila se stále nové a nové věci. A že už toho uměla! Přesto měla dojem, že ještě není na konci svých sil a neví, co všechno může s ledem a sněhem dokázat. Iciriny neskutečně lákala touha po zjištění a v jednu chvíli si i vynadala, že byl hloupý nápad připojit se do smečky a přijít tak o tu volnost, kterou samotářský život nabízel, ovšem...

Zatřepala hlavou a doběhla Starlight, která na ni netrpělivě štěkla. Zatímco voda ji zajímala, Písčitá dolina zase tolik ne. Písek se jí dostával do srsti a nepříjemně svědil a dráždil její tlapky. Jen za cestu přes Písčitou dolinu se musela několikrát oklepat. Přitom se v něm ani neválela!

Téměř úlevně vydechla, když se znova dostaly k Písečné řece, kde se mohla omýt, a poté zamířily do tábora.

~

Tou jinou prací myslela Beta vymýšlením míst, kde by mohl cvičit své dovednosti, aniž by vzbudil podezření.

Jenomže Firclaer nemohl jen tak sedět, zatímco byla jeho sestra na hlídce s tou novou vlčicí. Na Iciriny mu přišlo něco zvláštního, něco, co ho zneklidňovalo, a on nevěděl, co to je.

Byl pro přijetí hlavně pro to, že cizince věřila jeho sestra. Už jen způsob, jakým přišla do smečky... Něco mu na ní nesedělo. Nechtěl ji však soudit hned ze začátku a proto se rozhodl, že jakmile bude mít příležitost, promluví si s ní. Třeba najdou i společnou řeč, kdo ví.

Pochodoval po táboře a nevšímal si pohledu Mistrála. Lovci, společně s Alfa vlčicí a Betou, vyrazili shánět potravu pro smečku, takže jich v táboře zůstalo jenom pár.

Nejen Alfa byl jediný, kdo na černého vlka upíral pohled. „Firclaere," ozvala se konečně Lara. „Hoříš."

„Cože?" zmateně se zastavil uprostřed tábora. Na těle neviděl žádné známky jeho druhé podoby, ačkoli když se podíval dolů, zjistil, že jeho tlapky zahalují oheň. Bylo jen s podivem, že za sebou nenechal spálené otisky. „U všech Předků, já se z toho zblázním!" zanadával si, zatímco nechal oheň zmizet.

„Firclaere!" napomenula ho Hvězda, což mělo za následek smích od Lexis a Snow. „Vždyť je to dar. Víš, co by za to někteří dali?" trvala na svém šedá vlčice.

Černý vlk jen protočil očima, ale Hvězda měla pravdu. Byl to dar a on si ho neskutečně vážil, zvlášť, když díky tomu daru žila jeho sestra. Přinášelo mu to schopnosti, o kterých se vlkovi ani nesnilo. Ale zároveň taky starosti. A když je řeč o starostech...

„Je jedno, že máme nového člena," podotkl Mistrál. „Stále bys měl cvičit své dovednosti. Oheň je nebezpečný."

„Ovládám to, Alfo."

„To jsem viděl." Vlk si potichu odfrkl a Firclaer sklonil hlavu. „Ale až na občasné úlety jako je tento musím souhlasit. Plně se zapojíš do chodu smečky."

„Co to tedy znamená, Alfo?" ujišťoval se mladý vlk.

„To znamená, že tvé povinné učení v horách skončilo. Cvič, kde chceš, jen u toho, u Předků, nikoho ani nic nezapal. Vím, že už jsme to říkali, ale promysli si také, co o tvých dovednostech bude vědět Iciriny."

„Jistě," přikývl Firclaer. „Ale co jsem říkal se nemění. Jestli se prokáže jako plnohodnotný člen smečky, tak bude, stejně jako ostatní, vědět o mých schopnostech."